Ponorka pod palbou málem zažehla jadernou válku. SSSR s USA po dramatu u Kuby spojila horká linka

Praha/Moskva/Havana/Washington 24. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V prvním díle jsme probrali nacisty. Ve druhém díle o Oppenheimerovi jsme se zaměřili na Američany. Na jeho konci jste mluvil i o sovětských špionech, které měl Oppenheimer v týmu. Když tu máme opozici Američané versus ať už nacisté, anebo Sověti, tak mě se v tu chvíli vybaví ikonický film jednoho amerického bojovníka proti nejdřív nacistům, a pak proti sovětům. Znáte Indiana Jonese, Království křišťálové lebky? 
Znám.

V jedné ze scén je Harrison Ford v takovém modelovém městečku, na které má spadnout jaderná puma. Je to jaderný test. A aby se zachránil, tak vleze do lednice.
Máte pravdu, i si vybavuji, že tam jsou figuríny, které mají simulovat přítomnost obyvatel. Jedna figurína dokonce aktivně používá hadici a myje auto. Mě to zaujalo už jenom tím mým „postižením“, těmi jadernými zbraněmi. Logicky mě zajímalo, co udělá, kam se schová. A máte pravdu, vnikl do lednice, na kterou byl, tuším, schválně záběr. Byl na ní totiž štítek, že to je olověná lednice, respektive, že stěny jsou z olova. 

A to ho zachrání? V tom filmu ho to zachránilo…
Je pravda, že primární účel, proč by někdo vlezl do lednice, bude úkryt před tlakovou a tepelnou vlnou. Do jisté míry by to mohlo ochránit před mechanickým poškozením, což jsme mohli vidět i ve filmu. A je pravda, že kdyby stěny byly z určité tloušťky olova a lednice by byla hermeticky uzavřena, tak by mu to v nějakém konkrétním případě určitě mohlo pomoct. Proto tam byl ostatně i ten štítek, protože olovo samo o sobě může radiaci bránit.

Takže to neberme jako radu, ale když už nebude zbytí, tak je lednice lepší než třeba pod gauč…
To máte pravdu. Nejsem si ale jistý, jestli má někdo doma olověnou lednici.

Proč se na to ptám – lednice spolu s modelovým městečkem a kulisami filmu byly umístěny v nevadském testovacím středisku v USA, které reálně existovalo…?
Máte pravdu, v originále se to jmenovalo Nevada Test Site. Za éry jeho existence tam proběhlo kolem stovky atmosférických jaderných výbuchů a více než 800 podzemních jaderných výbuchů, což je opravdu hromné číslo.

Američané shodili jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki, tam jsme v minulém díle skončili. Další testy tedy probíhaly právě tady?
Mimo jiné. USA neměly jenom tuto jednu jadernou střelnici Velmi známá je například střelnice na Marshallových ostrovech. Proč to zmiňuji – jeden z jeho atolů se jmenuje Bikini. Určitě znáte bikiny, dvoudílné plavky. Ty byly představeny v roce 1946, týden poté, co USA odzkoušely jednu ze svých jaderných bomb právě na atolu Bikini. Důvod, proč návrhář plavky takto pojmenoval, je právě velice úzce spjat s tímto jaderným testem. Mimochodem, nebyl schopen sehnat žádnou modelku na světě, která by tento model vynesla. Až se musel dohodnout s průmyslem, který řešil spíše – diplomaticky řečeno – lechtivější témata, aby plavky vynesla některá z jejich modelek. Právě proto, že měly být bombou ve světě módy, dostaly tento název.

Když jsme u Marshallových ostrovů, tak právě tam USA v roce 1954 provedly testovací sérii Castle. Konkrétní test se jmenoval Castle Bravo, což byl největší test s termonukleární zbraní – tedy vodíkovou bombou – které kdy USA uskutečnily. Ekvivalent byl zhruba 15 megatun, což odpovídá tisícinásobku Hirošimy. Test ale nedopadl úplně slavně v tom smyslu, že ničivá síla byla větší, než vědci spočítali. Dotkl se tedy nejenom civilních obyvatel, ale dokonce i – a to je ta ironie osudu – japonského rybářského člunu, který plul opodál. Členové posádky byli ozáření. Takže to mělo i tuto mezinárodní dohru.

„Kuzmova matka“

Když zmiňujete 50. léta, tak to je tuhé období studené války. Tehdy se taky řešilo rozmístění amerických jaderných zbraní v Evropě, aby Američané odstrašili SSSR a Nikitu Chruščova. Tenkrát to nedopadlo úplně podle představ, ne?
Dopadlo i nedopadlo. Abych to trochu zasadil do odborného kontextu – v 50. letech USA používaly z hlediska jaderného odstrašování strategii, která se nazývá Massive retaliation, v překladu hromadná odveta. Ta vycházela z toho, že USA byly po celá 50. léta a vlastně i po první polovinu 60. let, co se týče kvality i kvantity, nadřazeny arzenálu SSSR. To znamená, že v případě jaderné války by dominovaly. Na druhou stranu SSSR měl velký počet konvenčních jednotek Evropě, které si udržoval po celou dobu studené války. Bylo tedy vidět, že by Západ nebyl schopen se ubránit sovětskému masivnímu útoku, ještě za pomoci armád Varšavské smlouvy v čele s naší. To měla být prvosledová armáda, která měla dojít až k Rýnu. Západ by tak bez jaderné odpovědi nebyl schopen se s konvenčním útokem vyrovnat. Takže i kdyby byl ze strany SSSR či jeho satelitů použit „pouze“ konvenční útok, tak si USA vyhrazují právo hromadné jaderné reakce. To byla ta politika.

To znamená, že Američané v 50. letech začali v partnerských státech v Evropě rozmisťovat své jaderné zbraně tak, aby je namířili na Kreml…?
Je to tak, jak říkáte. Bylo to v průběhu 50. let i na začátku 60. let. Na začátku 60. let dokonce rozmístili svoje rakety Jupiter do Itálie a do Turecka, což ostatně potom mělo podstatně dalekosáhlejší důsledky.

Bylo důvodem i to, že Sověti vynalezli Kuzmovu matku?
To je idiom. Jak bych to přeložil do češtiny… Je to něco jako „zač je toho loket“. Asi narážíte na nejničivější jaderný test v dějinách, který neprovedli Američané, ale SSSR, a někdo tu jadernou bombu pak označil jako „Kuzmova matka“. Obecně spíš ale platí termín Carbomba. Podle toho, jak z minulosti dobře víme, že ruská říše vždy chtěla mít všechno velké, podobně jako cardělo a další unikátní kousky, které carské Rusko vynalézalo. Proto ten název Carbomba, což byla opravdu mimořádně ničivá zbraň.

Prý byla otestovaná za polárním kruhem?
Ano, tuším, že na konci října 1961. Původně měla mít dokonce ekvivalent 100 megatun. Srovnejme to s 15 megatunami jako nejničivější zbraní, kterou kdy USA vyzkoušely. Nakonec byla redukována na 50 megatun, což je ale samo o sobě pořád strašlivé, protože je to tři a půl tisícinásobek Hirošimy. Je to ekvivalent větší než všech konvenčních trhavin použitých za druhé světové války dohromady. Tlaková vlna třikrát obletěla svět poté, co byla bomba vypuštěna. Byl na to speciálně upraven bombardér TU-95V. Jen pro zajímavost – tento strategický bombardér létá v řadách ruského letectva dodnes a dodnes je používán k útokům proti Ukrajině jako nosič raket s plochou dráhou letu. Takže stejný bombardér, byť upravený. Bomba se totiž nevešla do trupu, tak ji vypustili s padákem, aby zpomalil padání a aby posádka měla šanci uniknout. 

A to se jí podařilo? 
Ano. Šance byla kvantifikována 50:50. Nakonec se to podařilo i díky tomu, že byla vybavena právě tím padákem, což oddálilo detonaci, která nastala, tuším, ve třech nebo čtyřech kilometrech nad zemským povrchem. Svržena byla asi z deseti a půl kilometru.

Takže tohle se odehrálo v roce 1961. Američané to vyhodnotili jako ničivé a katastrofální, a proto začali ještě více rozmisťovat své jaderné zbraně v Evropě. Na to reagoval SSSR, což vedlo k tomu, co se odehrálo v roce 1962 na Kubě…?
Je to tak. Ještě jenom detail – nechci řešit konkrétně ničivou sílu, ale bylo dokonce zaznamenáno, že až ve Finsku, tedy 800 kilometrů od Nové země, kde byl test proveden, došlo k vysklení několika oken. Takže vidíte, že to byla opravdu největší exploze v dějinách, jak jsem zmínil. Bylo to doslova a do písmena fatální. A Nikita Sergejevič Chruščov po tomto testu konstatoval, že tato bomba bude viset nad hlavami imperialistů jako Damoklův meč. John Fitzgerald Kennedy tuto výzvu doslova a do písmene přijal a nastala etapa, kdy prakticky nebyl týden, kdy by jedna ze stran neotestovala jadernou zbraň. Byla to opravdu šílená doba.

Karibská krize

A co ta Kuba? V reakci na to, co se odehrálo v Evropě, začal Nikita Chruščov rozmisťovat své zbraně na Kubě, a to je sakra blízko USA.
Když Nikita Chruščov jezdil do své rezidence u Černého moře, tak často hleděl na hladinu moře a konstatoval svým pobočníkům, že rakety Jupiter, které USA v Turecku rozmístily, musí být něčím vyváženy. Chruščov věděl, že americký jaderný arzenál byl v té době podstatně větší a silnější než sovětský. Nechtěl se dívat na USA z pozice slabosti. Nařídil tak spustit operaci Anadyr – rozmístění raket středního doletu sovětské provenience na Kubu tak, aby efektivně ohrožovaly území USA. 

Důvod byl nasnadě. 4. října 1957 vypustil SSSR první umělou družici země Sputnik, čímž USA nabyly přesvědčení, že je tím pádem schopen vyrobit a vyvíjet mezikontinentální balistické rakety. Realita ale byla jiná. Měl totiž jen několik málo kusů, takže americké převaze nebyl schopen efektivně čelit. Proto využil této situace a rozmístil rakety středního doletu právě na Kubu. Tím podle mého názoru odstartoval největší krizi studené války, která byla nejblíže k vypuknutí jaderné války. Troufám si tvrdit, že je tomu tak dodnes. Ani rusko-ukrajinský konflikt nemá takový potenciál, jako tomu bylo u karibské krize. Tam svět opravdu stál na pokraji jaderné války.

Kennedy se o tom prý dozvěděl pozdě. Je to pravda?
Nejenom Kennedy. V tomto selhaly americké zpravodajské služby. Operace Anadyr byla zahájena v polovině července 1962. Americké výzvědné služby ji ale zaregistrovaly až poté, co již byly některé rakety úspěšně dopraveny na Kubu, a začala být budována odpalovací zařízení, takže někdy na konci srpna. Tím pádem to vedlo ke zpoždění a k tomu, že nedokázali efektivně zabránit, aby tam byly rakety – minimálně v první fázi – dovezeny.

Připomeňme background. Kuba byla prosovětská. Nedopadla tam invaze v zátoce Sviní organizovaná i agenty CIA, Kuba se stala partnerem SSSR. Fidel Castro pak nechal Chruščova na Kubě rozmístit, co chtěl. Co s tím dělal Kennedy? Nebo co s tím měl dělat?
Pro sebevědomí USA to byla strašná zpráva. Kuba byla po celé dekády považována za výletní místo Američanů. Jak jste sám zmínil, proběhl komunistický převrat a Fidel Castro se ujal moci. Američané tak najednou nemohli na Kubu. Na svém dvorku tak měli nejen nepřátelskou zemi v podobě Kuby, ale teď tam měli rozmístěny rakety středního dosahu s jadernými hlavicemi, které ohrožovaly nejenom Floridu, ale celé východní pobřeží USA. Takže to byla opravdu mimořádně špatná zpráva a Kennedy musel reagovat. Byl obklopen celou řadou jestřábů, kteří mu navrhovali, aby okamžitě vybombardoval veškeré pozice Sovětů na Kubě a aby de facto srovnal Kubu se zemí. Tomu úspěšně čelil. Bylo to oněch 13 dní, o kterých jeho bratr Robert Kennedy napsal poutavou knihu s názvem 13 dní.

Prezident Kennedy se v ten okamžik zachoval jako státník. Nepodlehl tlakům a neschválil invazi, která byla okamžitě naplánována. Zavedl takzvanou karanténu, chcete-li blokádu Kuby, aby další zásoby, rakety a proviant nemohly být ze SSSR přivezeny na lodích, které již byly na cestě. Tím jsme byli minutu před 12 od spuštění jaderné války. Podle mého názoru byl jeden den této krize nejblíže od zániku světa, jaký jsme kdy pamatovali. 

Blokáda tedy způsobila i to, že kubánský režim nedostával žádné potraviny, zbraně, byl zkrátka izolován. Kvůli tomu zatlačil na Chruščova. Proto blokáda zafungovala? Nebo co byl ten hlavní důvod? 
Hrozba jaderné války. USA jasně deklarovaly, že bude-li tato blokáda porušena a Sověti budou pokračovat ve vyzbrojování svých jednotek dislokovaných na Kubě raketami středního dosahu, tak USA nebudou stát stranou a opravdu zahájí invazi na Kubu.

Co mohla být ta rozbuška? 
Na Kubu byly mimo jiné vyslány sovětské ponorky. I na tomto případě je krásně vidět šlendrián v SSSR. Místo, aby vyslali jaderné ponorky, které mohly být delší dobu ponořeny, lépe se vyrovnaly s vysokou salinitou vody i s obrovským horkem, tak šlendriánsky vyslali čtyři dieselelektrické ponorky, které se musely častěji vynořovat, takže byly lépe detekovatelné. Bylo tam obrovské vedro – u motoru bylo až 60 stupňů, ve zbytku trupu 50 stupňů – protože byli v tropických mořích. Nebyly zvyklé na tak velkou přítomnost soli v moři, abych to řekl lidově. Logicky tam tedy panovala velice napjatá atmosféra. Ponorky ztratily do jisté míry i kontakt, protože byly daleko od SSSR. Co dostávaly velmi podrobně, tak nebyly zprávy o kubánské krizi, ale o tom, jak probíhá sklizeň v SSSR. O situaci tam nic nevěděly. 

A stalo se to, že poté, co byla zavedena blokáda, tak sestava amerických torpédoborců jednu z nich vypátrala. Byla to konkrétně ponorka B-59, která na své palubě – a to Američané nevěděli – měla jaderné torpédo. Všechny čtyři měly jaderné torpédo. A byť předtím Američané postoupili do SSSR protokol, že když bude objevena nepřátelská ponorka, tak ji hlubinnými výbuchy opodál donutí vynořit – nikoli potopit – tak tato depeše nebyla předána kapitánu ponorek. Nevěděli tudíž, o co se jedná. Když tedy v relativní blízkosti ponorky začaly vybuchovat hlubinné nálože z torpédoborců, tak kapitán ponorky spolu se svým politickým důstojníkem rozhodli o použití jaderného torpéda. 

Jediné štěstí bylo, že s každým jaderným torpédem byl na ponorku vyslán ještě jeden důstojník, který měl právo veta. V tomto případě díky zkušenosti, kterou nabyl jako důstojník na ponorce K-19 – to byla ruská jaderná ponorka, kde došlo k havárii na jaderném reaktoru – věděl, co znamená jaderné záření. I díky této zkušenosti zachoval klid a domníval se, že se jedná nikoliv o útok, ale upozornění, že o nich Američané vědí. Nakonec tedy dokázal ty dva přesvědčit, aby jaderné torpédo nepoužili. 

To bylo těsné. 
To bylo velmi těsné. Následně se vynořili, dokonce slyšeli hrát americkou kapelu, jak hraje jazz na jednom z torpédoborců, a byli přesměrováni zpátky do SSSR. To byl ale podle mého názoru okamžik, kdy byl svět nejblíže jaderné válce.

Akcelerace

Zafungovala blokáda?
Zafungovala. Ač dnes občas čteme, že vlastně nevíme, kdo byl vítězem kubánské raketové krizi, tak je to zcela zřejmé – vítězem byli USA a John F. Kennedy, protože SSSR donutil stáhnout veškeré rakety středního doletu z Kuby.

Byl to kompromis, nebo to bylo jednoznačné vítězství?
Relativně kompromis, nicméně fakticky vítězství USA. Kompromis proto, že John F. Kennedy Nikitu Chruščovovi slíbil – byť ne písemně – že stáhne rakety Jupiter z Turecka a Itálie, což následně také učinil. Nikita Chruščov to ale oficiálně nemohl oznámit. Takže už v měsíc oznámení to vypadalo, že Sověti karibskou krizi prohráli. Ostatně závěr byl jednoduchý – SSSR už nikdy nechtěl čelit USA z pozice slabosti. A právě od poloviny 60. let až do konce 70. let náskok v podobě počtu jaderných zbraní kompletně smazal.

Možná bylo také štěstím, že byl u moci jakožto tajemník komunistické strany právě Nikita Chruščov. Prý se jaderné války bál, měl z ní hrůzu…?
Určitě z ní měl respekt. Byl strůjcem a stál za nastartováním programu raketových technologií pro doručení jaderných hlavic na cíl a právě mezikontinentální balistické rakety preferoval před strategickými bombardéry. Ve velkém je pak začal i vyrábět. Tuším, že byl autorem věty, že vyrábí rakety jako párky v rohlíku. Nastartoval tedy tento druh průmyslu. Díky němu pak došlo k tomu, že Sověti USA o pár let později dohnali.

Kdyby se tenkrát tito dva pánové – pan Chruščov a pan Kennedy – nedohodli, respektive kdyby Kennedy Chruščova tou silou nepřeválcoval, tak pak…
Ano, to je pravda. Ve finále ale byli racionálními hráči a mohlo se to zvrtnout úplně jinde. To bylo ostatně i poučení z kubánské krize. Kdyby K-59 jaderné torpédo použilo, tak se bavíme o jaderné válce. Reagovala by sestava torpédoborců i letadlová loď a konflikt by se určitě mohl přesunout i do jaderné části. Ostatně napětí bylo obrovské. 

Další příklad – Sověti bez příkazu z Moskvy sestřelili nad Kubou americký špionážní letoun U-2. Tady vidíte, že i nižší důstojníci mohli vyvolat třetí světovou válku. To bylo katastrofické poučení z kubánské raketové krize.

Navíc jaderný arsenál oproti druhé světové válce, o tom už jsme mluvili, byl několikanásobně větší a objemnější.
Nejenom to. Tady se bavíme o situaci, kdy by za určitých podmínek dvě jaderné supervelmoci mohly anihilovat život na Zemi. Takže to se bavíme řádově úplně o ničem jiném. 

Zmiňoval jste, že vyzbrojování minimálně v SSSR pokračovalo. Po karibské krizi byla ale podepsána dohoda o konci jaderných pokusů, ne? 
Nepokračovalo, akcelerovalo. Sověti nechtěli čelit USA z pozice slabosti, proto zbrojili a zbrojili a na přelomu 60. a 70. let dosáhli svého cíle. Ostatně to bude určitě i téma pro jednu z následujících epizod. Tam začal platit koncept vzájemného zaručeného zničení. Nicméně máte pravdu, jedním z poučení karibské krize bylo zřízení horké linky v roce 1963, tedy přímého spojení mezi Washingtonem a Moskvou, které je využívané dodnes. Bylo použito dokonce i za rusko-ukrajinské války. Dalším důsledkem bylo, že si oba státy uvědomily, že byly na prahu katastrofické války, a omezily testování jaderných zbraní. V roce 1963 podepsaly takzvanou Nuclear Test Ban Treaty, což byla smlouva, která zakazovala jaderné zkoušky v atmosféře, na zemi a pod mořskou hladinou. Zachovávala tak pouze možnost testování pod Zemí.

Žít v téhle době muselo být žití v neuvěřitelném strachu a v hledání olověných lednic… 
Je pravda, že pro nás je to nepředstavitelné. V určitém období nebyl týden, kdy nebyl nějaký jaderný pokus. To je opravdu nepředstavitelné. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: youtubový kanál AP Archive.