‚Probíhalo tu něco, co si dnes neumíme představit.‘ Na Pankráci se našly ostatky 80 politických vězňů
Pohřebiště, kde se nacházejí zpopelněné ostatky zřejmě více než 80 politických vězňů, kteří zemřeli mezi lety 1948 a 1965, odhalili vědci ve vazební věznici na Pankráci v Praze. Mezi zemřelými byli jak popravení odpůrci režimu z různých věznic v Česku, tak lidé, kteří zemřeli v pankrácké vězeňské nemocnici. Byli mezi nimi také vojáci, kteří se účastnili protikomunistického odboje.
Výsledky archeologického průzkumu v pondělí na tiskové konferenci představili historik Vězeňské služby Aleš Kýr, Alena Šimánková z Národního archivu a ředitel Archeologického ústavu Akademie věd Jan Mařík.
Anonymní šachty jako pohřebiště. V Ďáblicích se připomenou političtí vězni zavraždění komunistickým režimem
Číst článek
Pozůstatky spálených kostí vědci našli podle Kýra v zemi v místě bývalého popraviště, kde byl mezi lety 1947 a 1954 vykonáván trest smrti. „Prostor byl potom vyklizen, šibenice z obou popravišť byly odstraněny. Potom bylo místo ponecháno ladem až do roku 1992, kdy tam vzniklo pietní místo,“ řekl historik.
Průzkum půdy se uskutečnil loni v říjnu, archeologové v ní našli zlomky organického materiálu. Lidský protein v nich sice neprokázali, mikroskopickou analýzou ale při porovnání s jinými vzorky určili, že jde právě o fragmenty spálených lidských kostí. „Můžeme se domnívat, že jde o ostatky lidí, jejichž urny zde byly vysypány,“ řekl Mařík.
Přesný seznam obětí, které jsou na místě uloženy, vědci nemají, při určování zemřelých, jejichž ostatky by mohly na pohřebišti na Pankráci být, vycházejí z historických záznamů. Šimánková zmínila například odbojáře Václava Švédu či Zbyňka Janatu.
Ukrývali popel Horákové, prošli komunistickými celami. Čtveřice osobností převzala Cenu Paměti národa
Číst článek
Připomněla také to, že dosud nebyly nalezeny ostatky novináře Záviše Kalandry odsouzeného k trestu smrti spolu s Miladou Horákovou. „Jeho urna byla nepochybně dovezena na Pankrác. Ale my můžeme říct jen možná. A z ostatků, co se našly, konkrétní lidi nezjistíte,“ dodala. Vědci ale podle ní vyhledávají příbuzné a informují je o tom, kde s největší pravděpodobností popel jejich předka leží.
Cílem projektu bylo zjistit, co se stalo s ostatky politických vězňů, které nebyly uloženy na Ďáblickém hřbitově nebo na pohřebišti v Motole. Nejprve museli vědci vyhledat kremační čísla, která prokazují, že byl zemřelý zpopelněn. „Dále jsme museli zjistit, zda ta urna byla vydána nebo nevydána příbuzným nebo rodině,“ popsal Kýr. Podle něj se ale ostatky pozůstalým předávaly jen výjimečně. Většina uren byla svážena právě do věznice na Pankráci, kde byly uloženy.
Nenalezené urny
Část uložených uren byla v roce 1965 převezena do Motola, zbylé se ale nenašly. Vědci u některých z nich našli v záznamech protokol o zničení urny. Z archivních dokumentů zjistili, že v roce 1961 tehdejší ministr vnitra vydal rozkaz, že mají být ostatky z uren smíšeny se zemí. „Proč byly zrovna některé urny zničeny a některé zůstávají až do roku 1965, kdy jsou dovezeny do Motola, nevíme,“ řekla Šimánková.
V boji se padá a co je jiného život než boj, napsala před smrtí Horáková. Od její popravy uplynulo 72 let
Číst článek
Kýr doplnil, že v prostoru, kteří archeologové zkoumali, nejsou jen ostatky politických vězňů. „Samozřejmě se v tom prostoru vysypával popel všech popravených, to znamená i kriminálních pachatelů nebo těch, kteří byli po válce popraveni za nacistické zločiny nebo kolaboraci. My jsme se ale soustředili na ty, kteří tedy byli popraveni za odpor proti komunistickému režimu, nebo kteří zemřeli jako političtí vězni ve vězeňské pankrácké nemocnici,“ vysvětlil historik.
Na místě by se podle něj mohla v budoucnu konat pietní shromáždění. Upozornil také na to, že vzhledem k tomu, že zde jsou ostatky vojáků, má prostor charakter vojenského pohřebiště. Šimánková dodala, že by na podzim měla být uspořádána připomínka všech lidí, jejichž ostatky byly zasypány do země.
„V 50. letech tady probíhalo něco, co si dnešní člověk vůbec neumí představit, bez ohledu na to, jakou ideologii vyznává. A my jsme velmi stáli o to, aby vyšlo najevo a aby bylo prokázáno, jak lidé dokážou být krutí a hrubí vůči sobě navzájem. Já jsem si donedávna myslel, že to je záležitost historická, ale bohužel dnes se můžeme přesvědčovat o tom, že se takové věci stále v jiných zemích dějí,“ uvedl ředitel Vězeňské služby Simon Michailidis.
