Bělehradskému stadionu Maracaná je padesát, historický úspěch na něm slavilo i Československo
Stadionu je letos přesně 50 let a není zrovna v nejlepší kondici. I tak je ale stále považovaný za jeden z nejznámějších fotbalových stánků na světě. Myslet si to mohou i čeští fanoušci, kteří na něm viděli jeden z nejslavnějších gólů fotbalové historie.
Šlachovitý padesátník Nenad ukazuje na branku, do které ve finále evropského šampionátu v roce 1976 zapadl slavný oblouček Antonína Panenky. Bělehradský stadion Maracaná má stejně jako každý jiný fotbalový stánek dvě branky, jenže právě Nenad teď vysvětluje, která je ta slavnější.
V klubovně Crvene Zvezdy Bělehrad, která na zdejším stadionu už 50 let hraje ligové a pohárové zápasy, některé fotografie a suvenýry dávno zažloutly od cigaretového kouře. Jenže jsou věci, které zůstanou čerstvé a svěží pořád. Silná vzpomínka na rozhodující gól Antonína Panenky ve finále mistrovství Evropy je jednou z nich.
Bělehradský stadion, na kterém Československo vybojovalo titul mistrů Evropy, slaví padesátiny
"Těší mě, že lidé na tu penaltu nezapomněli, ona v podstatě všechno ostatní přehlušila, všechny moje ostatní výkony, góly, ale to je prostě úděl. Já jsem na tu penaltu hrdý," říká její autor Antonín Panenka.
Branka, do které v rozhodujícím penaltovém rozstřelu hodně neotřelým způsobem fotbalový básník od Botiče zamířil, stojí blízko severní tribuny, tam, kde se běžně scházejí ti nejskalnější fanoušci Crvene Zvezdy Delije. V době evropského šampionátu měl stadion drtivou většinu míst na stání, a tak se do hlediště vešlo dvakrát tolik diváků než teď.
Přesně před 50 lety tady bylo na podzimním derby s Partizanem 108 tisíc lidí, ale také na finále evropského šampionátu mezi Československem a Německem bylo plno.
Jugoslávci fandili ve finále ME Čechoslovákům
"Bylo plno, sto tisíc lidí, spousta jich byla i z Československa, hodně fanoušků bylo z Německa, a pak taky místní. Srbové a obyvatelé bývalé Jugoslávie drželi palce Čechoslovákům," vzpomíná na největší úspěch českého či československého sportu v Bělehradě Nenad, který se na stadion v té době prý nedostal a neměl takové štěstí třeba jako zhruba stejně starý Rajko.
"Nejsem z Bělehradu, pocházím z Pančeva od Rumunské hranice. Ale šel jsem do Bělehradu kvůli škole, učil jsem se tady na spojaře a byl jsem zrovna ve třetím ročníku, když tady byl závěrečný turnaj ME. Ve finále jsem jako všichni Jugoslávci fandil Československu. Německo, Španělsko, Itálie, uf, těmto zemím zrovna nefandím," prozrazuje Rajko.
"Němci nás tady v semifinále porazili. Vedli jsme 2:0 a pak nám dal Dieter Müller tři góly, prohráli jsme 2:4 po prodloužení. Tím spíš jsem pak fandil ve finále Čechoslovákům, viděl jsem oba zápasy, stál jsem tamhle na východní tribuně," ukazuje Rajko na protilehlou tribunu, odkud velký úspěch československého fotbalu včetně rozhodující penalty Antonína Panenky sledoval. Sám drží palce Crvene Zvezdě, přesto přiznává, že to byl pro něj jeden z nejsilnějších zážitků, které ve sportu viděl.
