Publikum hučelo jako roj včel. Postup do olympijského finále je sen, pochvaluje si dálkař Juška

Dálkař Radek Juška se probojoval do svého prvního olympijského finále. V Paříži skočil český atlet v kvalifikaci 815 centimetrů a byl druhý nejlepší ze všech. Po úspěšném vystoupení si v rozhovoru Radiožurnálu Sport pochvaloval výbornou atmosféru na Stade de France.

Paříž Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Radek Juška zvládl kvalifikaci na olympijských hrách v Paříži

Radek Juška zvládl kvalifikaci na olympijských hrách v Paříži | Foto: Kai Pfaffenbach | Zdroj: Reuters

Po protrápené venkovní sezoně jste v olympijské kvalifikaci předvedl skvělý výkon. Kde se to ve vás vzalo?
Příprava na první část sezony nebyla ideální. Na Kanárských ostrovech jsem měl zdravotní problémy, nejdřív s lýtkem, pak se zadním stehenním svalem. Nebylo to úplně vážné, ale přípravu to omezilo. Potřeboval jsem udělat víc tréninků rychlosti, což jsme teď na poslední chvíli doháněli a proto jsem ani moc nezávodil. Možná pět nebo šest týdnů v kuse jsem dřel jako kůň. Tady je teď výsledek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si skokana do dálky Radka Jušku po vydařené olympijské kvalifikaci

Tušil jste, že by to mohlo být v kvalifikaci až tak dobré?
Ne. Nebyl jsem ideálně naladěný, i na posledním testovacím závodě na Dukle jsem skočil 766 centimetrů a necítil jsem se tam dobře, ale byl jsem unavený. Tam už jsme to jen šolíchali a energie teď konečně dojela.

Jaké byly vaše bezprostřední pocity, když jste na světelné tabuli viděl výkon 815 centimetrů?
Brečel jsem. I teď mám husí kůži. Po osmi letech jsem znovu na olympiádě. Je to sen. První meta je dostat se na olympiádu a další pak olympijské finále. Spadlo to ze mě a emoce musí ven. 

Navíc před zaplněným Stade de France...
Na druhý pokus jsem si publikum roztleskal. Když jsem poprvé zatleskal, tak diváci byli skvělí. Už když jsme přicházeli na stadion a běžel se jeden z vytrvaleckých závodů, tak diváci vždy tleskali tam, kde zrovna byli běžci. Bylo to jak roj včel, hučelo to a ozývalo se to všude.

Zažil jste to někdy na kvalifikaci?
To bych musel asi hodně zapátrat v paměti. Spíše se na stadionech stává, že domácí fanoušci fandí domácím závodníkům a občas se zatleská někomu jinému. Málokdy se stane, že když si publikum roztleská cizí závodník, tak mu to roztleskají také. 

Jakub Marek, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme