Atmosféra tady, to byl masakr, hodnotila Hrochová olympijský maraton. Se svým 26. místem je spokojená
Atletka Sifan Hassanová přidala na olympiádě v Paříži k bronzovým medailím z pěti a deseti kilometrů zlato z maratonu. Triumf pro Nizozemsko vybojovala v olympijském rekordu 2 hodiny 22 minut a 55 sekund. Z českých závodnic byla lepší šestadvacátá Tereza Hrochová, Moira Stewartová doběhla šestašedesátá. A právě Tereza Hrochová poskytla v cíli závodu rozhovor pro Radiožurnál Sport.
Terezo, 26. místo v takových podmínkách na olympijských hrách, asi spokojenost, že?
Snažila jsem se co nejvíce a jsem asi spokojená. Jsem hodně rozbitá, protože nohy to semlelo. Výběhy, seběhy v kombinaci se svižným tempem, to bylo hodně drsné. Nečekala jsem, že to bude až tak drsné. Jsem asi spokojená, ale mám toho plné kecky. Ráno, když jsem se dívala, byla jsem 84. z 95., takže jsem se hodně posunula.
Co se týče osobního rekordu?
Asi spíš nasazení do závodu. Takže jsem se hodně posunula.
Posouvala jste se i na trati. Když to začalo stoupat, stoupala jste pořadím?
Začátek byly úzké uličky a holky běžely dost pomalu, bylo lepší běžet na začátku, protože se to tam strkalo a kopalo. Šla jsem dopředu, před občerstvovačkou to napálily. Hodně se střídalo tempo, ale jsem spokojená.
Ty výběhy vám mohly ale sedět, ne?
Myslela jsem, že mi to bude sedět víc. Na prvním výběhu mě doběhla Moira, což mě nakoplo, protože jsem ten kopec dopředu neznala a nevěděla, kdy skončí. Výhodu jsem cítila ve druhém kopci, tam holky přede mnou šly a já běžela. To byl vrchařský kopec, táhlý a zrádný.
Pak byl další kopec, ale pro změnu dolů.
Tam mě zase překvapilo, že se mi shrnuly vložky v botách. To bylo trochu nepříjemné. Mám to ale za sebou a jsem v cíli.
Olympijský rekord Nizozemky Sifan Hassanové ale značí, že se tady dalo běžet rychle, ne?
Asi ano. Bylo to prostě těžké, trať byla zajímavá a atmosféra tady, to byl masakr. To jsem nikdy nezažila. Kdyby tam někdo stál, třeba trenér, a chtěl na vás něco zařvat, tak nemáte šanci ho slyšet, protože tam byl celou dobu hrozný rachot. Člověka to hnalo dopředu.
Když srovnáte dvě olympijské zkušenosti, tak dá se to srovnat?
Nedá. Tohle bylo všechno fajn, super. Samozřejmě to bolelo, ale byl to dobrý závod. K tomu minulému už se raději vyjadřovat nebudu. K tomu nemám nic hezkého co říct.
