Rvala jsem to až do konce. Nevěděla jsem, jak si Moira pomůže ve skupince, hlásí šampionka Hrochová
Souboj dvou českých olympioniček ovládla na tradiční trase běhu Běchovice-Praha Tereza Hrochová. Nejenže stejně jako při pařížském maratonu porazila Moiru Stewartovou, ale vzala jí i nejlepší český čas závodu, když si pro domácí titul na desetikilometrové trati doběhla za 33 minut a 12 sekund. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport prozradila, jak se prala s větrným počasím, ale také na co zaměřuje pozornost pro zbytek běžeckého roku.
„Nečekala jsem to. Hodně foukal vítr a je konec sezony. S trenérem jsme se na ten závod tolik nezaměřovali, takže mě výsledek hodně překvapil, ale i potěšil. V první polovině závodu mi pomohlo, že jsem se mohla za ostatní běžce schovat. Závěr byl o to horší, když jsem tam byla sama po Hrdlořezáku,“ povídala po závodě velmi spokojená Tereza Hrochová, která je tak ve 128leté historii závodu nově nejrychlejší Češkou a lepší už je jen Keňanka Jepkiruiová.
Poslechněte si mistry České republiky v silničním běhu Terezu Hrochovou a Martina Zajíce
V obávaném kopci utekla Hrochová největší soupeřce Moiře Stewartové, ale nebyla si jistá, že už o vítězství nepřijde. „V závěru jsem běžela sama a ona ve skupince. Nevěděla jsem, jak moc ji kluci pomůžou a jak bude schopná zareagovat. Doufala jsem a rvala to až do konce,“ přiznala Hrochová.
Boj se Stewartovou a počasím
V minulosti zaběhla na Běchovicích nejrychlejší český čas právě Moira Stewartová. Kromě soupeřek se musela Hrochová vypořádat i s větrným počasím. „Nečekala jsem takový průběh, ale doufala jsem, že když se budu snažit, co nejvíc odpočívat, tak se to v závěru pokusím urvat. Povedlo se. Bylo dost větrno, což nebylo úplně příjemné, ale nebylo vedro, takže mohlo být i mnohem hůř,“ smála se šampionka.
Pro Hrochovou ale vítězstvím v Praze Běchovicích sezona nekončí. „Chtěla bych se představit v prosinci na maratonu ve Valencii. Nyní vyrážím na soustředění, takže mě čeká náročná příprava,“ přiznala Hrochová.
Mezi muži se na žádné běchovické rekordy neútočilo, ale Martin Zajíc si doběhl pro čtvrtý titul v řadě a posunul si maximum na této trati na 30 minut a jednu sekundu. „Bojoval jsem trochu s větrem a tím, že jsem neměl soupeře. Bylo to znát a věřím, že kdyby tyto dvě věci byly lepší, tak by to pod třicet minut padlo,“ doplnil s časem ne úplně spokojený Zajíc, který běžel od prvního kilometru sólo závod.
