Olympijský odkaz může v Paříži zůstat i nadále. Na atmosféru budu vzpomínat, říká zpravodaj Balucha
Ve Francii skončily XVII. letní paralympijské hry. Završil je ceremoniál na severním okraji Paříže na stadionu Stade de France, kde se představily tisícovky sportovců a přes 160 paralympijských týmu. V Paříži ho sledoval zpravodaj Českého rozhlasu Martin Balucha, který byl také blízko nejen medailovým úspěchům českých paralympioniků.
Martine, byl jsi přímo na tribuně na stadionu Stade de France. Jaký byl závěrečný ceremoniál? Nenarušil ho prudký déšť?
Naštěstí ne, pršelo hlavně na začátku a na konci. Když jsem ale pozoroval sportovce, kteří se slavnostního zakončení zúčastnili, někteří měli pláštěnky a deštníky. Podle mě to ale nebyla taková komplikace jako třeba při zahajovacím ceremoniálu olympijských her na řece Seině, kdy byl déšť hustý a vytrvalý.
Zakončovací ceremoniál se konal na tradičním místě, stejném jako v případě olympijských her, tedy na Stade de France, což je pro Francouze velmi důležité místo. Koncem 90. let tam francouzský národní fotbalový tým porazil Brazilce. Na ceremoniálu se představila řada umělců a hudebníků, francouzská média atmosféru přirovnala k vystoupení v nočním podniku. Pracovalo se také s různými světelnými efekty, diváci dostali náramky, které se v určitou chvíli rozsvítili, a stali se tak součástí vystoupení.
A celý ceremoniál zakončilo předání pomyslné olympijské štafety Američanům, protože příští paralympijské hry se budou konat v roce 2028 v Los Angeles.
Na co budeš vzpomínat, až se budeš vracet k paralympiádě?
Určitě na výkony sportovců. Že paralympionici dokážou třeba s jednou rukou nebo bez nohou napnout tětivu luku, trefit terč a dokonce bodovat, je obdivuhodné. Samozřejmě budu také vzpomínat na neuvěřitelná sportoviště. Vidět hřiště pod Eiffelovou věží, na kterém hráli beachvolejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner, nebo historický Grand Palais, ve kterém získali kordisté bronzovou medaili, bylo neuvěřitelné.
Určitě se budu také vracet k atmosféře. Francouzi dokázali vytvořit neuvěřitelnou kulisu, zpívali Marseillaisu, nebo popěvek „Allez Les Bleus“, což znamená „do toho, modří“. Viděl jsem fanoušky nejen na stadionech a v jejich blízkém okolí, ale také v dopravních prostředcích, kde také zpívali. Myslím, že to udělalo pařížskou olympiádu a paralympiádu působivou.
Dá se říct, že paralympiáda a olympiáda změnily Paříž a Francouze?
Myslím, že se to dá hodnotit z několika úhlů pohledu. Z krátkodobého hlediska bych řekl, že některá místa byla čistější a bezpečnější, například na severním okraji města, kde působilo hodně drogových gangů, působilo hodně policistů. Teď mají Pařížané obavy, že se to vrátí do starých kolejí.
Z dlouhodobého hlediska je možné, že odkaz olympiády zůstane v Paříži i nadále, protože starostka města Anne Hidalgová by si přála nechat olympijské kruhy na Eiffelově věži. Je také možné, že v tuilerijských zahradách zůstane balón s olympijským ohněm, který si Pařížané velmi oblíbili, a každý den, kdy vzlétal, se a něj chodily koukat stovky diváků.
