Scenárista a režisér Adam Hobzik nechtěl, aby se jeho celovečerní debut jmenoval Ubal a zmiz. Bál se, že by se tak v očích diváků zaškatulkoval jako ten film, co si hrozně moc přeje být českou ritchieovinou. Všichni víme, jak podobně ambiciózní přání obvykle dopadají – i jak jednoduše se nad nimi dá mávnout rukou.

Tahle bláznivá jízda nočním Žižkovem sice není odvyprávěná jazykem britského režiséra Guye Ritchieho, který si pro sebe gangsterkami typu Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k v podstatě stvořil vlastní žánr, ale určité parafráze by se v ní našly.  

Ve spleti do absurdna vyhnaných dějových linek se potkávají tragikomické charaktery. Jsou tu drogy, kriminálka, rychlá auta, spoře oděné dívky i výhrůžky smrtí v silném východoevropském přízvuku. A přitom nejde říct, že by z příběhu byla cítit přehnaná snaha napodobit zahraniční import. Třeba už proto, že legenda o podzemních tunelech, které spojují všechny vietnamské večerky v Praze, by jinde asi nejspíš neprošla.

Tím nešťastníkem, který se tak trochu náhodou připlete do dlouho plánované policejní akce, je třicátník Mireček (Matouš Ruml). Rozváží pizzu, ale živí ho hlavně máma (Lucie Benešová). Sny má sice velké – konkrétně v podobě karavanu na pláži, nejlépe s pěknou ženou po boku – ale nedokáže se k nim rozhoupat.

A právě to dopálí jeho kamaráda a obchodního partnera Viléma (Janek Gregor), který se rozhodne, že je třeba dospět – tedy přestat prodávat trávu schovanou pod velkou quattro formaggi – a konečně rozjet byznys ve velkém. A tak se dohodne na vzájemně výhodném kšeftu s lidmi od mafiánského kápa přezdívaného Bulhar (srbský herec Predrag Bjelac).

Na něj už má ale spadeno i celá policejní jednotka, a to včetně dvou odpadlíků (Martin Hofmann, Leoš Noha), kteří by si na Bulharově zadržení rádi vyžehlili trika poté, co se jejich vyšetřovací metody – takzvaný střední vyslýchací standard má mnoho podobného s waterboardingem – zrovna nesešly se současným „lidskoprávním aspektem“ policejní práce.

A do toho všeho se připlete popová hvězda André (Marek Lambora), který se vlastně jenom hrozně moc těší na svůj nový kožich.

Nejenže díky Hobzikově snímku sehnala práci podstatná část tuzemských herců s archetypálně záporáckou tváří, ale také se mu daří rozporovat, že není nemožné u nás natočit stylizovanou žánrovku, která by měla příjemné tempo a dokázala bavit vizuálně, replikami i hudbou (původní mix německého techna a jazzových skladeb pro film složil Petr Wajsar).

A i když osobně nepatřím k fanouškům Mirečkovy zřejmě nevyhnutelné romantické linky, uznávám, že jeho střemhlavá zamilovanost zapadá do příběhu o naivních postavách, kterým je v duchu stále dvacet, a jedna noc je pro ně grandiózní příležitostí, aby se jim změnil celý život – a třeba svými historkami trumfli taxikáře, co se odvažuje zastavovat na Žižkově.

Hobzikovy rozpaky ohledně názvu nicméně zůstávají zcela namístě. Ubal a zmiz nepotřebuje být českou ritchieovinou. Docela přesvědčivě totiž zvládá být sama sebou – ať už si ji v hlavě zařadíte do jakékoli škatulky. Vlastně by nebylo vůbec špatné, kdyby nakonec byla prostě jen první hobzikovinou.

Snímek Ubal a zmiz měl v kinech premiéru 8. července.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít