‚Spěchat je přece normální.‘ Klusák v dokumentu 13 minut dělá sondu do duše českého řidiče
Režisér Vít Klusák, který minulý rok po boku Báry Chalupové trhal návštěvnostní rekordy kin s dokumentem V síti, uvede ve čtvrtek na ČT1 svůj nový film. Pokojíčky náctiletých dívek v něm vyměnil za české silnice, aby opět nabídl trochu netradiční pohled na jeden palčivý společenský problém.
„Sednout si dnes za volant je ruská ruleta – i díky lidem, jako jsem já,“ prohlašuje v úvodu snímku Tomáš. Třídě středoškoláků, se kterou v následující scéně přijde besedovat, se bez okolků představí slovy: „Jsem fotograf a zabil jsem dva lidi.“
Řidičák měl tehdy prý teprve druhým rokem. S kamarádem Petrem, také fotografem, si sedl za volant vypůjčeného a podle svých slov dost výkonného vozidla. Líbilo se mu zkoušet, co všechno dokáže. V rychlosti pak nezvládl zareagovat a na silnici mezi obcemi vrazil do protijedoucího auta.
Seděli v něm dva pasažéři. Střet přežil jen řidič. Druhým, pro koho byla nehoda smrtelná, byl Tomášův spolujezdec a kamarád.
Pražští záchranáři mají život jako z akčního filmu, nebo ne? Podívejte se na nová náborová videa
Číst článek
S podobnými příběhy se dokumentaristovi Vítu Klusákovi na kameru svěřilo pět viníků dopravních nehod. Mladí, staří. Ti, co si už své tresty odpykali, i ti, co na ně teprve čekají. Do jednoho jde ale o muže – jednak proto, že nepřiměřeně rychlá jízda patří podle statistik spíše k pánské doméně, jednak proto, že se žádná žena neodvážila do filmu promluvit.
Nejdřív slyšíme událost popsanou jejich slovy. Dojde na emoce, jména, která ani po čase nejde snadno vyslovit, a také na výmluvy. Protijedoucímu autu svítilo jen levé světlo, říká jeden z aktérů. Druhý byl zase údajně dálkovými světly druhého vozidla oslněn. „Jel jsem trochu rychleji,“ přiznává třetí během sezení u dopravní psycholožky. Na otázku, kolik bylo to „trochu rychleji“, dodává: „Sto šedesát.“
Na Barrandově se pak setkají s herci, kteří ztvární je a další účastníky jejich nehod. Musí přitom čelit nejen osobním dotazům stran toho, jakou měli zrovna v té chvíli náladu, ale i přímé konfrontaci s tím, co způsobili. Tvůrci totiž do filmového studia podle nehodového plánku přenesli, jak to na místě vypadalo. Kdo stál kde během nárazu, kdo vjel do protisměru, i když dosud tvrdil, že to bylo naopak. Na výmluvy už v tu chvíli není místo.
Tomáš svému hereckému představiteli vypráví, jak ležel na trávě, díval se na mraky a poslouchal, jak šumí les. Někdo kolem něj pak údajně utrousil něco o tom, že to tady „vypadá na smrťák“. Mnohem horší ale podle něj byly chvilky, které strávil v nemocnici, jen obyčejnou plentou oddělený od řidiče protějšího vozu, a poslouchal, jak do telefonu vypráví, co „za č***ka do nich vrazil“.
Dokud není skutečně pozdě
Snímek 13 minut je součástí kampaně Zpomal, dokud není skutečně pozdě, na které spolupracovala Policie ČR, BESIP a Česká asociace pojišťoven. Podle Klusáka má celkem prostou premisu: nikdo z nás nechce být viníkem závažné dopravní nehody. I navzdory tomu je ale spěch normou i společensky nejpřijatelnější omluvou pro dopravní přestupek.
Filmařům se to potvrdilo už v květnu, kdy s pomocí médií zveřejnili dvojici nahrávek, které zobrazovaly, jak rychle jedoucí auto srazilo kočárek. Že šlo o nafingovanou scénku, odhalili až poté, co se videa stala virálními. Komentáře se ovšem prý až znepokojivě shodovaly na jednom: Spěchat je přece normální. Každý někdy překročí povolenou rychlost, a problém se tím pádem nachází někde jinde.
Právě čas má proto v dokumentu výraznou roli. Objevuje se opakovaně ve výpovědích pětice aktérů, kteří se shodují na tom, že samotný střet trval jen několik vteřin – jedna z nich přitom patřila myšlence, že už s tím nic nejde dělat.
Tvůrci si ale do názvu filmu zvolili jiné číslo, a ne zrovna náhodné. 13 minut je totiž průměrná doba, kterou lze ušetřit, když při cestě z Prahy do Brna překročíte povolenou rychlost o 20 km/hod. Otázka mezi řádky je z toho zřejmá: Stojí těch 13 minut za to?
13 MINUT
dokumentární film
ČR, 2021, 85 min
Režie: Vít Klusák
Scénář: Vít Klusák
Početný štáb a herecké obsazení nepříliš vzdálené tomu, jak vypadá natáčení hraného filmu, se měly postarat o to, aby výpovědi působily co nejautentičtěji, a šly tak proti anonymitě tragických zpráv, kterých denně čteme tolik, že jsme z nich už lehce apatičtí. V tomto ohledu funguje 13 minut jako velmi citlivá sonda do duše českého řidiče, která se obejde bez šok faktoru a přehnaného tlaku na city diváka – ačkoli názory na to, jakým způsobem jsou do dokumentu zapojeny rodiny obětí pětice aktérů, se nejspíš budou lišit.
Velkou předností snímku potom zůstává, že nepůsobí prvoplánově jako manuál k prevenci, ani že se příliš neopakuje – i třeba díky tomu, jak se liší míra sebereflexe v jednotlivých příbězích. Nepochybně si v nich najdete ty, kterým budete věřit o trochu více než jiným. Vyslechnout si je ale dobré všechny. Nejen proto, abyste věděli, s kým se můžete na silnici potkat, ale i kým se můžete velmi snadno stát.
Dokumentární film 13 minut uvede ČT1 ve čtvrtek 10. června od 20.10.