Odbojáři Mašínové, útěk na Západ i fiktivní vyšetřovatel. V čem se snímek Bratři liší od historie?
Jedenáct let připravovaný snímek Bratři, který se stal českým kandidátem na Oscara, se věnuje dodnes kontroverzní činnosti skupiny třetího odboje. Osudy Josefa a Ctirada Mašínových vypráví v historickém dramatu režisér Tomáš Mašín. Spolu se scenáristou Markem Epsteinem líčí jejich aktivity v protikomunistickém odboji a následný útěk do Západního Německa. Server iROZHLAS.cz přináší srovnání filmových postav a událostí s historickými fakty.
Úvodní záběry snímku Bratři zavedou diváka do pankrácké věznice v roce 1942, kde nacisté drží Josefa Mašína staršího, otce bratrů Mašínů. Ten se za války angažoval v odbojové skupině Tři králové, za což byl na kobyliské střelnici popraven.
V posledních chvílích svého života schovává Mašín v cele moták se vzkazem pro svou rodinu. „Bez svobody nelze žit, jen přežívat“, stojí ve zprávě. Tu Josef Mašín pro děti a manželku skutečně napsal, ovšem v trochu jiném znění, než se objevila ve filmu.
„Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit.(...) Pamatujte, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou tak musíte postupovat,“ napsal skutečný Josef Mašín starší ve vzkazu svým dětem.
Moták podle knihy Barbary Masin (dcera Josefa Mašína mladšího) Odkaz – Pravdivý příběh bratří Mašínů, která sloužila jako předloha ke scénáři, skryl do škvíry v cele.
Kromě knihy tvůrce inspirovalo i setkání s Josefem Mašínem mladším a jeho sestrou Zdenou Mašínovou. S Mašínem, který sídlí ve Spojených státech, pečlivě procházeli scénář. „Je to těžké přesvědčit člověka, jehož život se snažíte parafrázovat, dovyprávět a ještě mu říkáte, že jsou v něm jisté změny,“ popsal Tomáš Mašín.
„Děkuji panu režisérovi za jeho práci, kterou tomu věnoval. I když ta historie v některých okamžicích byla také něco jiného,“ řekla o filmu Zdena Mašínová mladší, která žije v Olomouci.
‚Horáková jako symbol‘
Klíčovým momentem pro rodinu Mašínů se ve filmu stává politický proces s doktorkou Miladou Horákovou. O její popravě se rodina dozvídá z rozhlasu a Zdena Mašínová starší (Tatiana Dyková), matka Josefa a Ctirada, následně vystupuje z KSČ.
„Já jsem ji znala,“ říká ve snímku Mašínová, když pokládá na stůl svou členskou legitimaci. Také skutečná rodina Mašínů se s Horákovou znala.
„Zdena Mašínová a Milada Horáková byly jeden čas na stejné cele. Znaly se z vězení a po válce spoluzakládaly Svaz osvobozených politických vězňů, v němž obě ženy aktivně působily,“ vysvětluje historik Ústavu pro studium totalitních režimů Martin Tichý.
Zdena Mašínová sice dávala nesouhlas s popravou Milady Horákové nahlas najevo, její vystoupení z KSČ ovšem následovalo až po jiné události.
„Zdena Mašínová vystoupila z KSČ po popravě generála Heliodora Píky. Ve filmu to je bráno tak, že symbol Milady Horákové je pro naši společnost možná silnější. Je to detail a film tohoto typu není přesným přepisem historie,“ míní Tichý.
Dopad na rodinu
Filmová rodina Mašínů je vystoupením matky ze strany značně poznamenána, stejně jako byla rodina ve skutečnosti. Josef Mašín (Oskar Hes) například není připuštěn k maturitní zkoušce, Ctiradovi (Jan Nedbal) je zabráněno v dalším studiu.
„Josefovi bylo jasně řečeno, že by si měl hledat manuální práci. Ctirad Mašín ještě po maturitě chtěl vstoupit na vojenskou akademii, ale to mu pro ‚buržoazní původ‘ není umožněno,“ potvrzuje Tichý. Ctirad však poté ještě studoval na ČVUT.
Ctirad a Josef se do odboje zapojili už za mlada, za svou odbojovou činnost byli dokonce vyznamenáni prezidentem Edvardem Benešem medailí Za chrabrost.
„Navazovali na odkaz svého otce. Pokoušeli se o různé sabotáže, na sklonku války ukrývali dva uprchlé ruské zajatce,“ uvádí Jaroslav Rokoský, pedagog Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a historik Ústavu pro studium totalitních režimů.
Film sice z válečné odbojové činnosti nic neukazuje, soustředí se ovšem na rozsáhlý výcvik, kterým Mašínové prošli. Společně se v návaznosti na restrikce režimu učili střílet, operovat s nožem a bojovat.
„Kdyby nebylo Gottwaldových komunistů, kteří bez skrupulí likvidovali skutečné či domnělé odpůrce režimu, tak by nebyli žádní Mašínové,“ podotýká Rokoský.
Činy i oběti
První dva filmové činy bratrů Mašínů jsou přepadení služeben SNB, a to v Chlumci nad Cidlinou a v Čelákovicích. K prvnímu přepadení dochází 13. září 1951 a je při něm zabit příslušník SNB, který ve snímku nemá jméno. Skutečný příslušník, který toho večera zemřel, se jmenoval Oldřich Kašík.
Součástí plánu bylo unesení taxíků, jehož řidiče bratři Mašínové a Milan Paumer (Adam Ernest) svázali a nechali v lese. Stejně jako ve snímku Tomáše Mašína, i ve skutečnosti byl řidič krátce podezírán z toho, že se skupinou spolupracoval.
K zastřelení Kašíka Josefem Mašínem došlo poté, co se k překvapení bratrů nesložil po ráně železnou tyčí. „Kdybys to neudělal ty, udělá to on,“ komentuje čin ve snímku Ctirad Mašín.
Přepadení druhé ze služeben SNB v Čelákovicích, kde Mašínové omámili a následně podřízli příslušníka Jaroslava Honzátka (v dramatu opět bezejmenného), je ve filmu zobrazeno jako neplánovaná vražda.
Podříznutí Honzátka je rozhodnutím Ctirada Mašína, bratr Josef o něm nejprve neví, poté se kvůli vraždě pohádají.
Jak to bylo ve skutečnosti? „To vědí jen bratři Mašínové,“ myslí si Rokoský. „V Čelákovicích byli Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata. Ve chvíli, kdy Ctirad usmrcoval strážmistra Honzáka, tak tam byl sám. Nevíme, jakým způsobem k tomu došlo,“ potvrzuje historik Tichý.
Poslední z činů, který v dramatu dostává prostor, je přepadení vozu se zaměstnanci společnosti Kovolis Hedvikov, který převážel i peníze na výplatu mezd, ze srpna roku 1952. Při přepadení a následné potyčce je zastřelen účetní Josef Rošický. Čin ve snímku ovšem není vidět a dozvídáme se o něm pouze ze svědectví jedné ze zúčastněných.
Fiktivní vyšetřovatel
Činy bratrů Mašínů postupně získávají pozornost Státní bezpečnosti, která je ovšem se skupinou třetího odboje nedokáže propojit.
„Vyšetřování bylo velmi mizerné, opravdu špatné. V jednu chvíli byli všichni členové zadržení, vyšetřování a Státní bezpečnost stejně nic nezjistila, i když měla důkazy, ale nedokázala je propojit s činností bratrů Mašínů a jejich přátel. Vypovídá to, alespoň v tomto případě, o operativně poměrně neschopné Státní bezpečnosti,“ vysvětluje Tichý.
Jednou ze zcela fiktivních dějových linek je osud kapitána StB Kollera (s tváří německého herce Stefana Konarského), který činnost skupiny třetího odboje vyšetřuje. Jak osoba vyšetřovatele, tak osud jeho ženy jsou do příběhu přidány tvůrci snímku.
„Ve filmu je lince pomoženo tím, že je povolán kriminalista, fiktivní postava. Dramaturg, scenárista a režisér zde pracují s filmovým narativem, aby byl příběh ještě zajímavější. Je otázka, zda to bylo nutné, ale z hlediska dramaturgického je to zajímavá konstrukce. Nevztahuje se ale k dobové kriminalistice,“ podotýká Tichý.
Cesta do Německa
Odbojová skupina bratrů Mašínů se nakonec odhodlává k riskantnímu útěku do západního Německa. Ve snímku Tomáše Mašína se proti prchající skupině odbojářů mobilizuje prakticky celé východní Německo a kus Sovětského svazu. „Film přesto nemá schopnost zachytit masovost té operace,“ myslí si Tichý.
„Početné východoněmecké bezpečnostní složky, přibližně dvacet tisíc policistů, po nich pátraly skutečně intenzivně. Willi Stoph, tehdejší ministr vnitra NDR, celou akci koordinoval se sovětskými oddíly a Stání bezpečností,“ přisvědčuje historik a pedagog Rokoský.
Přesto pro východní Německo akce skončila neúspěchem. „Ctirad i Josef a Milan Paumer došli do západního Německa, přechod se jim podařil. Němci spíše tak trochu náhodou získávají zajatce Václava Švédu a Zbyňka Janatu,“ upřesňuje Tichý.
Útěk bratrů Mašínů ve filmu vrcholí přestřelkou na nádraží v Uckru, kde se skupina odbojářů rozděluje. „Po přestřelce v Uckru se od skupiny oddělil v nastalém chaosu Zbyněk Janata, který byl na druhý den zatčen. Postřeleného Václava Švédu, který silně krvácel, museli nechat v lese u Waldowa,“ uvádí Rokoský.
Němci navíc kromě částečného neúspěchu při operaci utrpěli ztráty i ve vlastních řadách. „Ztráty byly poměrně značné, bylo tam několik mrtvých, včetně toho, že se příslušníci policie postříleli navzájem,“ osvětluje Tichý jeden z momentů, který je krátce vyobrazen i ve snímku Bratři.
Několikatýdenní útěk odbojářů byl riskantní a neuvěřitelný. „Vždy jsem říkal ‚tomu třetímu‘ Milanu Paumerovi, který se dostal do Západního Berlína s prostřeleným břichem, že měli ohromné štěstí. Kdyby utíkali desetkrát, tak je devětkrát chytli,“ vzpomíná Rokoský.
Co potom?
Bratři Mašínové ve filmu americkému příslušníkovi záhy vysvětlují, že se pouze trochu vyspí a poté chtějí shodit zpět do Československa, aby zachránili zajaté přátele. „Jistě. Uvidíme, co se dá dělat,“ odpovídá na to muž.
„Nebylo to tak, že by se vyspali a chtěli by se vrátit hned druhý den. Plán skutečně měli, žádali o jeho uskutečnění, ale zejména americkým zástupcům, ať už z řady armády, nebo zpravodajských služeb, bylo jasné, že plán nemá šanci na úspěch. Jeho provedení tak zabránili,“ vysvětluje Tichý.
Neuskutečněný plán měl cílit zejména na záchranu Václava Švédy (Matyáš Řezníček).
„CIC, americká zpravodajská služba, o něm ale po zatčení neměla zprávy. Představy Mašínů a Američanů, jak toho dosáhnout, se také rozcházely. Bratři Mašínové věřili, že dojde k válečnému konfliktu a oni budou po boku Američanů bojovat proti komunismu,“ říká Rokoský.
V rukou propagandy
Příběh Mašínů ale s útěkem neskončil. „Uděláme z nich zloděje, kteří spolupracují za úplatu s Američany,“ říká v jednom z posledních záběrů snímku velitel operace k československým soudruhům poté, co zjistí, že se odbojáři prostříleli do Západního Berlína.
Komunistická propaganda s osudem Mašínů skutečně dlouhá léta pracovala. „Propaganda vše překrucovala a bezostyšně lhala, stačí se třeba podívat na osmou epizodu Třiceti případů majora Zemana nazvanou Strach, která je inspirována případem bratří Mašínů,“ podotýká Rokoský.
„Od roku 1955, kdy se veřejnost o věci dozvídá z politických procesů s Janatou a Švédou, až do roku 1989 tu máme jednu linku, tedy že jde o teroristickou skupinu napojenou na imperialismus, chtějící válku a tak dále. Tento pohled se určitým způsobem přelije i do období po roce 1989,“ uzavírá historik Tichý.
