Podle výhledu OECD by se v roce 2060 měla hranice odchodu do penze v Evropské unii zvýšit na průměrných zhruba 66 let z nynějších pětašedesáti, přičemž některé země jako Dánsko či Itálie chtějí jít až nad hranici 70 let.

Přehrát

00:00 / 00:00

Tereza Zavadilová: Důchodci v práci? Ano, jako experti

Otcem první důchodové reformy světa byl říšský kancléř Otto von Bismarck. Do té doby nic jako penze ani invalidní důchod neexistovalo, lidé prostě pracovali, dokud neumřeli – pokud se o ně nepostarali jejich blízcí. Aby dělník dosáhl na státem garantovaný starobní důchod, muselo mu být 70 let – což je samo o sobě něco jako statistická chyba, protože očekávaný věk dožití muže byl tehdy v roce 1889 někde kolem 45 let.

První důchodový systém tedy z logiky věci velkou zátěž pro státní kasu nepředstavoval. A nevznikl proto, že by byl Bismarck nějaký lidumil – byl to politický tah proti sílící sociální demokracii, který měl uklidnit veřejnost a zabránit snahám o radikálnější změnu systému.

Flexibilní pracovní místa

Na hranici 65 let poklesl věk odchodu do penze ve státech, které reformu také zavedly včetně Ameriky, až začátkem 20. století. Kolem této hranice se udržel skoro sto let, a to i když očekávaný věk dožití výrazně klesl. Výjimkou byly některé socialistické země včetně Česka, které kvůli plné zaměstnanosti umožnily důchod už padesátníkům. Ještě v 70. letech minulého století lidé žili v důchodu jen 10 až 15 let. Nyní je to přes 20 let, přičemž ženy žijí ještě asi o čtyři roky déle.

Tolik statistika, která vzhledem k růstu věku dožití dává snahám o zvýšení hranice pro odchod do penze za pravdu. To platí i pro výhled na stárnutí populace a zadlužené státní kasy, které na důchody mají jen stěží.

Jiná věc je ovšem připravenost pracovního trhu. Čeští odboráři oddálení důchodu kritizují, předák Středula expresivně prohlásil, že by vláda mohla také zavést poplatek za odvoz mrtvol z práce... Zvýšení hranice bude podle odborů problém především pro manuálně pracující lidi.

Těch je v průmyslově orientované české ekonomice stále hodně a bohužel mají nejnižší očekávané dožití. Fyzické vyčerpání a nemocnost mezi dělníky je vážné a nepříliš řešené téma, které se rozpouští ve statistikách invalidních důchodů přidělovaných ve vyšším věku. Každoročně také rostou počty lidí, kteří do důchodu odcházejí předčasně.

A to nejsou jen dělníci, po šedesátce práce v obvyklém tempu minimálně psychicky zmáhá i kancelářské lidi. Je logické, že nároky na šedesátníky nemohou být takové, jako jsou na zaměstnance o generaci či dvě mladší. Menší výkonnost by ale starší lidé měli mít možnost nahradit zkušeností. A tato debata úplně chybí.

Futuristé sní o takzvaném základním nepodmíněném příjmu, dávce vyplácené každému člověku, který by si pak sám zvolil svůj životní cyklus, tedy kdy pracovat, studovat, vychovávat děti či odpočívat. To by byl ideál, ale tam ještě nejsme.

Pokud ale vláda chce zvyšovat důchodový věk a zabránit předčasným masovým odchodům do penze, spolu s tím by měla vytvořit program pro místa, která mohou zastávat lidé i ve vyšším věku. Flexibilní pracovní místa, mistrovská, umožnit lidem kvalitně zkušenosti, které sbírali desítky let, také předávat dál. Aby práce obohacovala, a to nejen státní kasu, ale celou společnost a hlavně zaměstnance – seniory.

Autorka řídí byznysový web Newstream.cz

Tereza Zavadilová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít