Statisíce pro ředitelku či asistenta? ‚Jde o pět let starou lež,‘ říká Urban z Člověka v tísni
„Jde o pět let starou lež Parlamentních listů,“ říká k dezinformaci, která se šíří o platech pracovníků humanitární a lidskoprávní organizace Člověk v tísni vedoucí jejího mediálního oddělení. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz Tomáš Urban popisuje, čemu se Člověk v tísni věnuje, jak nakládá s finančními prostředky a zmiňuje, že často pomáhá i těm, kteří o nich dezinformace šíří.
V dezinformaci se píše: „Regionální ředitelka za 300 300 korun, ředitelka mise 678 900, proplacené kafíčko o pauzičce nebo asistent za 418 200. Máme detailní rozpočet jednoho projektu Člověka v tísni.“ Mohl byste, prosím, uvést částky na pravou míru?
Jde o pět let starou lež webu Parlamentní listy, kterou různí šíbrové občas ofotí a protočí na sociálních sítích. Naposledy letos v květnu Andrej Babiš, který pravděpodobně testoval, jak mu téma zafunguje na facebooku. Článek se snaží vytvořit dojem, že bereme vysoké platy a flákáme se, což mě za kolegy vždycky vytočí do běla.
OVĚŘOVNA: Pražský doktor lže o nežádoucích účincích mRNA vakcín proti covidu. Žádné přitom nenahlásil
Číst článek
Čistá měsíční mzda regionální ředitelky tehdy vycházela na 41 675 Kč, mzda ředitelky mise na 46 973 Kč. Autora ale vůbec realita nezajímala, nikdy nás nikdo nekontaktoval, zmanipulovali data z veřejně dostupného rozpočtu, jak se jim to hodilo, uváděli superhrubé mzdy rozpočtu na tři roky a snažili se vytvořit dojem, že si rozdáváme statisíce. Nezajímalo je porovnání s platy na obdobných pozicích ve státní správě nebo byznysu, kde by kolegové dostali dvoj- i trojnásobné mzdy.
Kolegyně měly mimochodem ze zmíněného projektu měsíčně 6 668 Kč a 17 380 Kč, ale takový detail Parlamentní listy nezajímal, chtěly nás jen očernit.
Příspěvek ještě doprovází výzva, aby lidé místo posílání peněz neziskovkám pomáhali přímo postiženým. Jaká pomoc je efektivnější – napřímo, nebo skrze neziskovou organizaci? A proč?
Pomáhat přímo má určitě smysl, ale pomoc přes důvěryhodnou humanitární organizaci je promyšlená, vychází z potřeb různých skupin a zaměřuje se na nejslabší.
Třeba teď u povodní jsme nejdříve plošně rozdělili 180 milionů jako první finanční pomoc po 50 tisících asi 3600 zaplaveným na nejnutnější opravy a další výdaje. Aktuálně jsme nakoupili 850 tun dřevěných briket pro domácnosti, které přišly o topivo, a vyhlásili grantový program na proplacení nákladů na obnovu kotlů a tepelných systémů. Řešíme zkrátka, co je nejvíc potřeba.
16:50
Charitativní projekt Skutečný dárek od neziskové organizace Člověk v tísni pomáhá již 15 let
Číst článek
Nakoupili jsme třeba pneumatická kladiva na obouchání omítek, která si lidé půjčovali, radíme jim s vysoušením, opravami, vyřízením dávek, finančně podporujeme psychology, protože část ze zaplavených je v hodně těžké situaci.
Na místě budeme pomáhat i několik let, řešit individualizovanou pomoc pro nejhůře postižené domácnosti, spolu se starosty a zástupci kraje řešit prevenci a přípravu na opakování povodní, stejně jako jsme to dělali po tornádu na Moravě.
Člověk v tísni funguje trochu jako zástupce celého nevládního sektoru, takže je tu přes nás zpochybňována práce dalších organizací. Souvisí to zřejmě i s klesající úrovní důvěry v instituce, celkové mezilidské důvěry a chudnutím části společnosti. Když má člověk špatnou zkušenost s lidmi okolo sebe, kteří se ho snaží hlavně využít a oškubat, myslí si, že tak to dělají všichni.
Může si člověk ověřit, že jeho peníze, které poslal na nějaký projekt, opravdu posloužily svému účelu?
Může si to ověřit přímo na místě, když se bude ptát lidí, kterým je pomoc určena, ale i z informací, které o využití peněz dává samotná organizace. Nepřímo pak z toho, jak organizace funguje, jestli zveřejňuje auditované výroční zprávy nebo i na základě dřívější zkušenosti a celkové reputace společnosti, jestli v minulosti měla nějaké problémy.
V Člověku v tísni ročně procházíme desítkami kontrol největších auditorských společností nebo Národního kontrolního úřadu a nevím, že by nějaká z nich odhalila větší problém, což je také indicie hodnověrnosti. Podléháme i zákonu o veřejných sbírkách, který například zakazuje překročit 5 procent z výtěžku na jiné věci než samotnou pomoc nebo znemožňuje převádět peníze z jedné sbírky do druhé, každá se musí vyúčtovat zvlášť.
Třetí rok Ověřovny: desetitisíce nových čtenářů, desítky vyvrácených nesmyslů a vzdělávání seniorů
Číst článek
Nakonec ale záleží na důvěře. Člověku v tísni důvěřuje podle posledního průzkumu, který máme, přes 80 procent společnosti, podobně je to u většiny dalších nevládních organizací. V průzkumu důvěry k „neziskovým organizacím“ jako celku se důvěra pohybuje kolem 40 procent, což zřejmě souvisí s označením neziskovka.
Lidé si myslí, že lidé v neziskovkách pracují zadarmo a označení vyvolává asociace s něčím levným a neprofesionálním. K úplně jiným výsledkům pak dojdete, když se zeptáte na důvěru v charitativní či dobročinné organizace.
Jak vypadá rozpočet mise humanitární organizace a co všechno mise obnáší?
V zásadě jde o přehled příjmů a výdajů složený z několika projektů, které se misi povede vysoutěžit v rámci vyhlašovaných veřejných grantů nebo na ně získat jiné financování. Specifické je právě množství kontrol, protože pracujeme s velkým množstvím zdrojů a jednotliví dárci mají nastaveny různé kontrolní mechanismy.
Při soutěžení nám také pomáhá fond Klubu přátel Člověka v tísni, do kterého dnes pravidelně přispívá přes 40 tisíc lidí. Projekty totiž často vyžadují kofinancování z dalších zdrojů a peníze českých dárců nám umožňují získat řádově větší projekty a v důsledku tak pomoc násobit.
Blokaci ‚dezinfowebu‘ AC24 posoudí znalci. Soud chce prozkoumat obsah i způsobenou škodu
Číst článek
Co byste vzkázal těm, kdo šíří takovéto dezinformace?
Že lidem, jako jsou oni, také pomáháme. Pro nás je to trochu paradoxní, ale skupina šiřitelů podobných nesmyslů je často postižená problémy, se kterými v Česku pomáháme. Radíme jim s dluhy a v různých složitých rodinných a sociálních situacích.
Nechci nikomu radit, aby si ověřoval informace dřív, než je vypálí na facebook, i když by to asi pomohlo, ale hodně lidí tyhle informace šíří proto, že jim to funguje. Pomluvy se zkrátka na sociálních sítích rychle šíří a lidé na ně klikají. U vyložených lží občas zvažujeme trestní oznámení, ale často je těžké odlišit zlý úmysl, hloupost a prostou vypočítavost. Nejčastěji se, myslím, autoři podobných lží a polopravd znemožní sami.
Teď bych asi všem popřál pěkný nový rok.
