Už jsme od nespočtu koaličních politiků, náčelníka generálního štábu i vládního koordinátora strategické komunikace v různých obměnách slyšeli, že jsme ve válce, jež je třetí světovou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Odlévat kulky, nebo písmena? Známé pohádkové dilema se stává realitou

Rakety zatím ještě dopadají tisíce kilometrů východně od nás, ovšem i my už jsme se stali terčem kybernetických útoků, dezinformačních kampaní a kremelské propagandy.

K tomu vojenští stratégové dodávají, že pokud se nepodaří včas Vladimira Putina zastavit, bude se snažit obnovit sféru sovětského vlivu, do níž jsme i my ještě před pětatřiceti lety patřili.

Jak to tedy s tou válkou je? ptají se lidé stále častěji. A byl by div, kdyby tuto otázku neadresovali i nejvyšším ústavním činitelům. O to víc zaráží, jak se odpovědi na ni vyhýbají. Naposledy premiér Petr Fiala (ODS) ve vánočním poselství.

Snad proto, že chtěl působit pozitivně a varovat nás před obchodníky se strachem, se zmínkám o válce velkým obloukem vyhnul. Tím ale svoji řeč učinil jen polovičatou a neupřímnou.

Mohl nás konejšit, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří, a že na životech ohroženi nejsme. Tím by ale zpochybnil dramatická vyjádření svých spolupracovníků, jimž bychom v budoucnu už pozornost nevěnovali.

Válka, ale s lídrem

Premiér však také mohl válečnou rétoriku sám použít. Jednak aby namazal schody těm, kteří by po vzoru Roberta Fica s chutí koketovali s umetáním cestičky do Moskvy. Ale také aby se pokusil shromáždit voliče za koaliční vládou, jež má nesnadný úkol v napjaté situaci řídit zemi. Pak bychom k ní mohli být smířlivější, kdyby se pasovala na válečnou vládu s válečným rozpočtem a válečnými prioritami.

Tato politická figura by se ale neobešla bez odvážného a sebevědomého lídra, k náplni jehož práce též patří instruovat veřejnost, jak se v krizové situaci chovat.

Detaily by o Vánocích mohl pominout, měl by však aspoň naznačit, že přichází doba, v níž se budeme muset coby občané demokratického státu projevit i jinak než účastí u voleb a placením daní. Žhavým tématem by se musela stát branná příprava, dělba rolí v případě napadení, stav civilní ochrany včetně atomových krytů apod.

To bychom ovšem chtěli asi příliš. Vždyť i k oné kybernetické bezpečnosti máme ještě daleko. A hovořit o pestrých formách válčení ve chvílích, kdy nás zajímají pouze neškodné bitvy pohádkových generálů, by premiérovi zřejmě příliš politických bodů nenasbíralo.

Proto si zbraněmi řinčící rétoriku odpustil, respektive ji přenechal těm, kteří nebudou nasazovat kůži v podzimní volební vřavě.

Blíží se mráz a bouře?

Tím je ale pouto mezi politikem a voličem notně oslabováno. Vládu přece nemáme jen do slunečného počasí. Pakliže se její členové ostýchají oznámit, že se blíží mráz a bouře, nehrají s občany férovou hru. Tažme se pak, jestli jsou těmi pravými a spolehlivými správci státu i do nepohody.

Pro českou politiku je typické, že se její aktéři nejvážnějším otázkám vyhýbají, aby nemuseli dávat nepopulární odpovědi. Škoda, že tento přístup neopouštějí, ani když dochází na lámání chleba.

Buď je nutné hledat cestu k diplomatickému řešení války na Ukrajině, anebo v černých scénářích počítat s jejím přenesením i k nám.

Ještě nás čeká novoroční projev prezidenta Petra Pavla. Jeho kolegové z čela vlády a Senátu ale dilema, zda se orientovat na kulky, nebo na písmena, zatím jen obalili mlhou.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít