Jinými slovy: pokud nemá Německo přijmout rovnou všechny uprchlíky z tábora Moria, tak aspoň většinu z nich. A když už ne zmíněnou většinu, tak minimálně děti, které tam žily bez doprovodu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Německo a jeho dilema s běženci z tábora Moria

V mnohém to připomíná situaci, kterou Německo zažilo před pěti lety a jež stála na začátku největší uprchlické vlny, jaká Evropu v posledních desetiletích postihla.

Tehdy to nebyly hořící kontejnery nebo provizorní stany na dalekém řeckém ostrově, které se staly impulsem k politickému rozhodnutí o přijetí běženců, ale pohled na porůznu bivakující lidi na budapešťském nádraží Keleti uprostřed Evropy.

Hladinu emocí mnohde zvýšil i předchozí nález sedmi desítek mrtvých, kteří se udusili v odstaveném chladírenském voze na dálnici mezi Budapeští a Vídní při pokusu dostat se do západní Evropy. Tenkrát převažovala v německých sdělovacích prostředcích i ve veřejném mínění představa, že „se to tak nemůže nechat“ a „že je potřeba něco podniknout“.

Převzato z Plusu

Kancléřka Angela Merkelová tenkrát souhlasila s přijetím těchto lidí do Německa a označovala to jako humanitární gesto. Na otázku novinářů, zda se o ně Německo dokáže postarat, pronesla později často citovaný výrok „Wir schaffen das“ – „Zvládneme to“.

Němci se ujmou desítek dětí

V aktuální situaci si ale bude Merkelová počínat opatrněji, navzdory tomu, že její vlastní sociálnědemokratický koaliční partner ji hodně tlačí. Zdrženlivá bude i proto, že právě před pěti lety se ukázalo, jak moc rychle se může veřejné mínění změnit a přelít z jedné krajní polohy do druhé: od euforického vítaní k projevům otevřené nenávisti.

I nyní se objevují názory, zdali je přípustné přijmout v zemi někoho, kdo přispěl ke zničení uprchlického tábora na ostrově Lesbos. Neznamená to, že i běženci v dalších podobných zařízeních se mohou ocitnout v pokušení vynutit si příchod do západní Evropy tímto způsobem? A nezačaly události z roku 2015, které výrazně poznamenávají Německo dodnes, podobně?

Všechny tyto souvislosti si velmi dobře uvědomuje ministr vnitra Horst Seehofer. Kdysi během uprchlické krize před pěti lety byl mimochodem hlavním oponentem kancléřky. I teď proto přijetí všech běženců z Morie odmítl.

Seehofer ale souhlasil aspoň s tím, že se Německo ujme několika desítek dětí. Je to humanitární gesto podobné tomu, když se německý ministr vnitra dohodl loni v létě se svými kolegy z Francie a několika dalších států, že přijmou uprchlíky zachráněné ve Středozemním moři.

Něco takového lze opakovat i několikrát za sebou a v pravidelných intervalech, ale určitě to nemůže nahradit nějaké trvalé, systémové řešení. To by totiž vyžadovalo společnou migrační a azylovou politiku na úrovni Evropské unie, včetně mechanismu na přerozdělování běženců mezi členskými státy a vracení odmítnutých žadatelů o azyl do zemí původu. To je ale neprůchodné – nejenom kvůli trvalému odporu z regionu střední a východní Evropy.

Existuje ale jedno řešení, které je realizovatelné už teď v horizontu několika týdnů a zároveň plně odpovídá cíli pomoct tam, kde je to nejvíc zapotřebí: Vybudovat tábor Moria úplně znovu a od základů a zajistit jeho chod do budoucna tak, aby v něm byl možný jakžtakž důstojný pobyt. Může se to jevit jako řešení, které je málo ambiciózní. Ale ze všech těch dalších se jedná o to nejméně špatné.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít