Základní filozofie zůstane stejná. I nadále půjde o státní sociální dávku kombinující podporu v nezaměstnanosti se sociální pomocí. Nejspíš by se asi dala přirovnat naší podpoře v hmotné nouzi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Německo po letech mění Hartz IV, symbol reforem bývalého kancléře Schrödera

Zavedení Hartz IV bylo jedním z nejdůležitějších bodů reformy sociálního státu, kterou na začátku nového tisíciletí prosadil tehdejší sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder.

Byla součástí jeho Agendy 2010, která následně výrazně přispěla k oživení německého hospodářství. Jejím hlavním autorem byl personální šéf koncernu Volkswagen Peter Hartz, který jednotlivá opatření rozdělil do čtyř fází.

Cílem bylo rozhýbat do té doby strnulý německý pracovní trh, motivovat lidi, kteří přijdou o práci, aby si co nejrychleji zase nějakou našli a nespoléhali se pouze na stát. Pokud by se jim přes to nedařilo, měla tu existovat záchranná síť.

Ti, kteří podporu dostali, se museli pravidelně hlásit. Pokud s úřady nespolupracovali nebo odmítali přijmout nabízenou práci, hrozily jim sankce, které mohly dosáhnout až třetiny podpory.

Distancovat se i od Schrödera?

Před přiznáním dávky úřady byly také zkoumány majetkové poměry žadatele. Jestliže měl například velký byt na lukrativním místě nebo jiný majetek, musel se ho nejprve zbavit. Právě tyto podmínky byly asi největším trnem v oku kritiků Hartz IV. Podle nich ohrožovaly důstojnost žadatelů, když se jim mohli úředníci hrabat v soukromí.

Nový občanský příjem ubere na přísnosti, sankce pro případ, že by někdo nechtěl přijmout práci nabízenou úřadem práce, by měly být mírnější. Zvýšení čeká také sazby pro dospělé i rodiny s dětmi.

Hlavně v řadách sociálních demokratů byla dávka Hartz IV pro mnohé členy těžko stravitelná. Již v dobách, kdy byla schvalována, proto vyvolávala silné pnutí. Nakonec také výrazně přispěla k odchodu některých členů napojených na odborové hnutí.

Ti se pak následně stali spoluzakladateli nové levicové strany Die Linke, čili Levice, jejíž jádro tvořila východoněmecká postkomunistická Strana demokratického socialismu (PDS).

Ani pak se ale situace ve straně moc nezlepšila. I proto, že bylo stále zjevnější, že z těch osmi až dvanácti procent hlasů, které dokázala získat při volbách Levice, pocházela velká část od potenciálních sociálnědemokratických voličů. Ale hodit to celé jen tak přes palubu také dost dobře nešlo. Už jenom proto, že schvalování reformy bylo kdysi spojeno s tak velkými oběťmi.

Znamenalo by to rovněž distancovat se i od kancléře Schrödera, který ji prosadil a donedávna byl přece jenom jejich posledním sociálním demokratem, jenž dokázal vyhrát volby.

Možná nakonec šly podobné sentimenty stranou i kvůli Schröderovým vazbám na ruské energetické koncerny a skutečnosti, že nebyl ochotný se jich zříct ani nyní, když Rusko vtrhlo na Ukrajinu, vydírá Evropu plynem a ještě těží z jeho vysokých cen.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít