Zvrátí volby v USA ‚nevěrní volitelé‘? Amerikanistka popisuje systém bitvy o Bílý dům

Washington 4. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Americké volby. V tomto týdnu přijde den D, 5. listopad. Kdy přesně to začne a co se bude dít?
Přesný údaj vám dát nemůžu, protože volby začínají v každém státě jinak. Den D je jasný, ale každý stát si určí, v kterou hodinu se budou otevírat volební místnosti. V některých státech je to v 6 hodin ráno, někde v 8 hodin ráno. To samé platí i pro uzavírání volebních místností. Samozřejmě to bude probíhat postupně, protože do toho musíme započítat i různá časová pásma. Určitě je ale důležité zmínit, že ačkoliv je den D 5. listopadu, tak hlasování o tom, kdo bude budoucí americký prezident a kdo bude viceprezident, probíhá už teď, protože spousta států umožňuje takzvané předčasné hlasování.

Už se volilo v řádech několika týdnu před, že?
Přesně tak. Všechny volební lístky, které se posílají poštou, musí být doručeny do 5. listopadu, aby mohly být zahrnuty do sčítání hlasů. To je jedna z dalších věcí, která s dnem D souvisí. Zároveň může spousta voličů odevzdat svůj volební lístek fyzicky, tedy že svůj volební lístek vyplní a vhodí do urny v některém z volebních center. Ta už jsou dnes v mnohých státech otevřená.

Volební mechanismy

Kdo všechno volí? A jak se volí?
Volí všichni američtí občané, kteří mají volební právo, což je od roku 1971 kdokoliv, kdo dosáhl věku 18 let. Předtím měli volební právo lidé, kteří dosáhli věku 21 let. To se změnilo v souvislosti s protesty proti válce ve Vietnamu a vůbec angažmá mladé generace. Ta měla pocit, že ji posílají do války, aniž by o tom mohla rozhodnout ve volbách, kdy by se vůči tomu mohla vyslovit. Takže od roku 1971 volí všichni američtí občané, kteří dosáhli věku 18 let. Voliči si můžou vybrat z několika způsobů volby. Důležité je to, že se musí k volební účasti registrovat. To je důležitá podmínka. Většina států požaduje, aby se voliči registrovali s předstihem.

Termín, do kdy se mohli lidé registrovat, uplynul už v říjnu?
To záleží stát od státu. Když budete hlasovat ve Washingtonu, D.C., jakožto občan federálního distriktu, můžete se registrovat ještě v den voleb. Záleží na tom, v kterém státě se právě nacházíte a v kterém státě jdete k volbám. Musíte být registrovaný volič a musíte mít identifikační doklad. Může to být třeba karta pojištěnce, pas nebo řidičák. V některých státech – a to je v poslední době dost kontroverzní – vyžadují doklad s fotografií, protože USA nevydávají žádné občanské průkazy kromě řidičáků a pasů. Ten ale skoro nikdo nemá, takže spousta amerických občanů operuje jenom s kartou sociálního pojištění. Takže tohle je požadováno. Pak jdete do místnosti, kde buď obdržíte, nebo si přinesete volební lístky, které vyplníte a odevzdáváte. V některých státech mají plně počítačový systém, takže tam nejdete s papírem. Máte je, ale jdete k počítači.

A zmáčknete tlačítko, jako to bylo v Simpsonech…? 
Ano, přesně tak. Vždycky to studentům ukazuji, to je přesně ono. Máte možnost kliknout, komu chcete hlas hodit. Někde dostáváte volební lístky, kde vyplňujete políčko. Je to jako když děláte testy a u správné odpovědi zaškrtáváte políčko. Ve většině států papírové volební lístky opticky skenují a na základě toho se sčítají hlasy, takže proto je musíte tímto způsobem vyplnit.

Tak to dělá i Cermat, když se dělají maturity v Česku, ne?
Předpokládám, že ano. U toho jsem nikdy nebyla.

Křížek musí být ve správné kolonce, jinak to skener nezaznamená.
Ano, přesně tak. Takže to je další možnost. Kromě možnosti odevzdání lístku ve volební místnosti jej můžete poslat i poštou, jak už jsem zmiňovala. Volební lístek musí být ve většině států doručen do 5. listopadu. Některé státy mají dané období, kdy je ještě možné volební lístek doručit. V některých případech můžete lístek v rámci předčasného hlasování vyplnit doma a můžete ho odevzdat v místnosti, která je připravena pro sběr lístků. Potom se děje to, že stát od státu, distrikt od distriktu, se hlasy sčítají. Může to být ručně pomocí tabulátorů, ale to je menšinový případ. Většinou to funguje tak, že se ve volebních místnostech posbírají urny, odešlou se na centrální sčítací místo a tam se vše za použití optických skenerů sečte.

Takhle se to posílá třeba i z Havaje?
Předpokládala bych, že na Havaji budou mít vlastní sčítací centrum, kam se to všechno pošle a výsledky se potom vyhlásí. Je důležité zmínit, že volby jako takové si organizuje každý stát sám. Má to tam na starosti člověk, kterému se v angličtině říká Secretary of State. To je trochu zavádějící, protože si ho člověk může splést s ministrem zahraničních věcí, který má stejný název. Secretary of State sbírá všechny výsledky a volby oficiálně certifikuje. Prohlašuje, že volby v tom konkrétním státě proběhly v pořádku, a že tohle jsou výsledky, které platí. 

Na to bych navázala tím, že je velice důležité si uvědomit, že zejména v případě prezidentských voleb dávají voliči, byť můžou zaškrtávat políčko Kamala Harrisová nebo Donald Trump, hlas prakticky pouze volitelům, kteří budou ještě v dalším kole hlasovat, kdo bude prezidentem USA. Volitelé se vždy v prosinci setkávají v hlavních městech jednotlivých států. My sice už v listopadu budeme vědět, kdo je vítězem voleb, protože volitelé většinou hlasují podle výsledků v daném státě, ale je to důležitý krok, který by neměl být zapomínán, protože volby amerického prezidenta nejsou přímé. 

Další věc, kterou je důležité podtrhnout, je, že se hodně soustřeďujeme na samotné volby prezidenta a viceprezidenta nebo prezidentky a viceprezidenta, ale během voleb voliči hlasují pro spoustu dalších pozic. Ve 34 státech se bude hlasovat o budoucích senátorech, jestli stávající zůstanou, anebo budou vyměněni. Bude se hlasovat o kompletní obměně Sněmovny reprezentantů. Můžeme samozřejmě zmínit to, že v posledních desítkách let není cirkulace politiků až tak vysoká, ale každé dva roky se musí o svoji pozici znovu ucházet. Budou se volit různé státní funkce, například guvernéři. Budou se volit místní zastupitelstva, státní legislativy, soudci, členové různých školních rad a podobně. Volební lístek tak může být hodně dlouhý. V některých státech zavedli – myslím že jich je sedm – systém volby, kdy můžete zaškrtnout jedno pole, single party ballot. To znamená, že dáváte pokyn k tomu, aby byli zaškrtnuti všichni demokraté, nebo republikáni, kteří se uchází o některou politickou funkci. To část lidí v některých státech volí jako možnost, ale není dostupná všude.

„Nevěrný volitel“

Důležité – a vy jste to zdůraznila – je, že lidé volí volitele z konkrétního státu, a ti pak teprve finálně potvrdí, kdo volby vyhrál. Řekla jste ale, že to tak většinou bývá. Stalo se někdy, že to tak nebylo?
To, že volitelé respektují volbu v tom konkrétním státě, je relativní novinka. Dřív tomu totiž tak nebylo. Když otcové zakladatelé vymýšleli tento mechanismus volby prezidenta, byl to zaprvé výsledek kompromisu, se kterým nebyli všichni úplně spokojení. Zadruhé chtěli, aby prezidenta vybírala jakási vzdělaná elita. Samozřejmě vždycky probíhalo různé politikaření a různě se domluvily koalice i v rámci volitelů. Dnes by volitelé, kteří v prosinci odjíždějí hlasovat do hlavního města svého státu, skutečně měli respektovat volbu voličů. Čili kdo získá v konkrétním státě většinu hlasů, tak by měl potom získat i hlas všech volitelů během setkání Electoral College.

Existuje fenomén takzvaného nevěrného volitele, unfaithful elector, který je ale spíše výjimkou. Jednotlivé strany se snaží zajistit, aby elektoři skutečně respektovali volbu voličů. Existuje vnitrostranický proces, možnost vyloučení ze stranických kruhů, jakožto forma potrestání, pokud volitel nebude hlasovat tak, jak by měl. Mohli bychom debatovat, zdali je to ústavní, ale to je na jinou debatu. 

Každopádně v minulosti se to stalo několikrát. Pokud se nemýlím, tak v roce 2020 byli čtyři takzvaní nevěrní volitelé, kteří se rozhodli, že to Donaldu Trumpovi nakonec nehodí. Musí tam být hodně silný důvod, proč to neudělají. Muselo dojít k nějaké změně politického názoru, nebo došlo k nějakému významnému odhalení. Jak říkám, je to spíše výjimka a nestává se to často. Mohlo by to ovlivnit situaci pouze v případě, že by výsledek v přepočtu na volitele byl nesmírně těsný. Třeba kdyby jeden z kandidátů měl 271 hlasů volitelů a druhý by měl 269. Pokud by v takovém případě byl během setkání některý z volitelů takzvaně nevěrný, tak pak by to mohlo způsobit asi poměrně komplikovanou situaci.

Hranice 270 volitelů je důležitá. Říká se, že jakmile je máte, tak se stanete příští hlavou USA. To znamená, že dohromady je volitelů…
Volitelů je dohromady 538. Číslo je součtem senátorů a členů Sněmovny reprezentantů za každý stát. Senátorů je celkem sto a členů Sněmovny reprezentantů je celkem 435. Tři elektoři jsou přiděleni právě Washingtonu, D.C., což není stát, je to federální distrikt, ale i ti se můžou podílet na volbě prezidenta.

Ne každý stát má stejný počet volitelů. Od čeho se to odvíjí?
Základní pravidlo je, že počet členů Sněmovny reprezentantů se odvíjí od počtu obyvatel. Čím více má stát obyvatel, tím více má členů Sněmovny reprezentantů, tudíž se to promítne i do sboru volitelů. Sbor volitelů je ale vždy kombinací se Senátem, takže je to vždy plus dva. Například Kalifornie, pokud se nemýlím, má 54 volitelů, to znamená dva za Senát a 52 členů Sněmovny reprezentantů, takže je celkem 54.

Swing states

Jsou státy, které jsou demokratické a které jsou republikánské. U nich zhruba víme, jak to tam dopadne, jako například v demokratické Kalifornii. Existují ale státy, u nichž je to vždy vyrovnané. Říká se jim swing states. Proč ten název? Že je to jako na houpačce?
Přesně tak, protože se to může zhoupnout oběma směry. Mezi hlavní swing states v letošním volebním klání patří tuším sedm států. Jsou to Arizona, Nevada, Severní Karolína, Georgie a největší pozornost je upírána především na Pensylvánii, Michigan a Wisconsin. To jsou tři státy, ve kterých, pokud se podíváte na nějaké předvolební průzkumy veřejného mínění, jsou mezi kandidáty úplně minimální rozdíly. Pořád je to v rozmezí statistické chyby a může to jít na obě strany.

Jsou swing states při každých volbách jiné? Mění se to?
Mění se to, ale ne příliš často. Proces transformace států do potenciálních swing states, anebo naopak, je poměrně dlouhodobý a pomalý. Souvisí to především s demografií. Jak se třeba proměňuje složení státu etnicky, jestli tam probíhá migrace, i třeba vnitroamerická. Konkrétně Arizona nebo Texas jsou v současnosti velmi populárními státy, kam se stěhuje vyšší střední třída a střední třída například z Kalifornie. Kalifornie je pro spoustu lidí už příliš drahá. V Arizoně a v Texasu se v poslední době hodně investuje do inovačních firem a podobně, takže je tam spousta zajímavých pracovních příležitostí pro vzdělané Američany. Stěhuje se tam spousta lidí třeba i z Los Angeles nebo ze San Francisca, kteří volební mapu samozřejmě významně promění. Pokud se podíváme třeba na Pensylvánii nebo na Michigan, tak to jsou zase státy, které se potýkají s nemalými ekonomickými problémy. Zejména kvůli úpadku amerického průmyslu, který je dlouhodobým procesem. Ekonomické problémy tohoto rázu určitým způsobem ovlivňují to, jak se Američané rozhodnou politické karty rozhodit.

Když má vítěz méně hlasů

Ještě bych rád zmínil jedno zajímavé specifikum, které souvisí se sborem volitelů. Volby totiž můžete vyhrát, i když ve výsledku dostanete mnohem méně hlasů od voličů než soupeř. A to se v minulosti už stalo.
To je docela zajímavý fenomén. Nedávno jsem četla článek, který byl napsaný v osmdesátých nebo devadesátých letech. Tam právě proběhla debata o existenci tohoto sboru volitelů, jestli to dává, nebo nedává smysl. Pánové, kteří článek napsali, tvrdili, že to, že by se stalo, že by se prezidentem stal někdo, kdo nemá většinovou podporu ze strany amerických voličů, se nemůže nikdy stát. Pak přišel rok 2000 nebo rok 2016, kdy Hillary Clintonová získala o tři miliony hlasů voličů víc, a přesto se nestala prezidentkou, protože volitelů získal víc Donald Trump.

To se může stát relativně jednoduše. Stane se to tehdy, když máme prezidentského kandidáta nebo kandidátku, který zvítězí v některých státech s velkou většinou, a pak v některých dalších důležitých státech jen o kousek prohraje, třeba o desetinu nebo dvě desetiny procenta. Čili kandidát nebo kandidátka získali dost hlasů voličů. A když se to potom sečte celonárodně, tak skutečně může dojít k situaci, kdy má kandidát větší podporu skrze celé USA, ale když se to přepočte na volitele, tak nezíská potřebných 270 hlasů.

Což byl případ jak roku 2016 Hillary Clintonové, tak roku 2000 Al Gora.
U Al Gora a George W. Bushe to bylo ještě komplikovanější. Tam byl problém se sčítáním hlasů v několika okrscích na Floridě a výsledky nebyly úplně průkazné. Šlo tam i o design volebního lístku, který byl dost neprůkazný. A pokud dojde k tomu, že jsou volební výsledky velmi těsné…

Tak se to dá napadnout?
Tak se to hlavně musí přepočítávat. A to se právě stalo na Floridě, kde se přepočítávaly hlasy a George W. Bush se obrátil na Nejvyšší soud.  Ten v případě Bush vs. Gore rozhodl, že přepočítávání by dalo některým hlasům větší váhu. Některé hlasy by tak byly zvýhodněny, takže bylo přepočítávání zastaveno. Výsledky byly nakonec vyhodnoceny tak, že George W. Bush získal o několik stovek hlasů víc, a tím pádem získal 25 hlasů volitelů Floridy a vyhrál volby. Je to pořád dost kontroverzní případ.

Důležité je ale zmínit mechanismus přepočítávání hlasů na volitele. Ve 48 státech funguje systém vítěz bere vše. To znamená, že kandidát, který v tom konkrétním státě získá většinu hlasů, získává všechny volitele. Jsou dvě výjimky, a to je Nebraska a Maine, kde se hlasy rozdělují proporčně. Oba státy ale mají relativně malý počet elektorů. Nebraska má pět a Maine má čtyři, takže dost často to není úplně důležité, že v těchto státech můžou mít volitele oba kandidáti, ale to, že vítěz bere vše ve 48 státech, je taky důležité vědět. Na základě toho jsme schopni 6. listopadu říct, kdo bude prezidentem.

Finální výsledky

Snad to budeme vědět. Navíc to nebudeme vědět stoprocentně, protože ještě přijde ten prosinec a to, že se volitelé sjedou do hlavního města a budou finálně rozhodovat. Je nějaký termín, kdy bychom se stoprocentní jistotou měli vědět výsledek?
Je to datum, které si dnes už skoro všichni pamatují, ale před čtyřmi lety o tomhle datu nikdo nevěděl… A to je 6. leden. V tento den je první společná schůze nově ustavené Sněmovny a Senátu čili nově ustaveného Kongresu. A poté, co elektoři odhlasují, tak posílají takzvané Certificate of Vote. To je speciální dokument, který posílají do Washingtonu, D.C., a právě 6. ledna se obálky z jednotlivých států otevírají na tomto společném setkání a schůze musí výsledky certifikovat. Pokud to tedy zase neskončí nějakou turistickou výpravou do Kapitolu, tak tam bychom se měli definitivně dozvědět, že jsou výsledky v pořádku.

Pokud prohlídka Kapitolu nebude, bude inaugurace a hotovo?
Přesně tak. O pár týdnů později, konkrétně 20. ledna, proběhne inaugurace, kdy přesně v poledne washingtonského času dochází k převzetí moci novým prezidentem nebo prezidentkou. Je to ceremonie, která bude příští rok podle mě hodně zajímavá. Vždycky je to taková velká oslava, která ovládne ulice hlavního města USA, ale pokud budou nějaké kontroverze, tak se trochu obávám, že by tam mohlo dojít i k nějakým protestům. Doufejme, že se to nestane. Vždycky je to ale oslava, která má volebním kláním rozpolcený národ sjednotit. Na inauguraci jsem byla v roce 2009 a tam sjednocení rozhodně proběhlo. Uvidíme, jak tomu bude v roce 2025.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN Prima News, Bloomberg, Simpsonovi: Speciální čarodějnický díl (S20e04), 2008, Režie: Bob Anderson a youtubové kanály BBC, NBC News, The New Yorker, iconic, CNN, OBČANKÁŘI, euronews, Fox News, C-SPAN a PBS NewsHour.