Bývalý německý kancléř Schröder lobbuje za ruské zájmy. ‚Problém je jeho ego, nenechává ho v klidu‘
Gerhard Schröder je už téměř 20 let v politickém důchodu. Nyní by byl rád „tajnou diplomatickou zbraní“ nejen Německa, ale sjednoceného Západu a vyjednával za něj podmínky konce ruské invaze na Ukrajině. „Nemá roli, ze které by mohl něčeho dosáhnout,“ popisuje pro iROZHLAS.cz odborník Jakub Eberle. Místo toho se od něj odvrací významní spojenci i jeho vlastní strana. Zůstává mu ale přítel Vladimir Putin.
„Obě naše rodiny hrozivě trpěly během druhé světové války. Já jsem přišel o otce. Putinův bratr zemřel během německého obléhání Leningradu,“ vysvětloval Gerhard Schröder, odkud pramení hluboký a vřelý vztah mezi ním a ruským prezidentem.
K moci se dostali ve stejné době. Schröder se stal německým kancléřem v roce 1998, Putin premiérem následující rok a od 2000 zastává pozici prezidenta. Tuto roli plní stále. Ne tak Schröder, který je už skoro dvě dekády mimo rozhodující politickou reprezentaci. Naopak nyní bývá označován za ruskou loutku a lobbistu nebo beneficienta ruských peněz.
Kdo je Gerhard Schröder?
V letech 1998 až 2005 byl spolkovým kancléřem. Jeho kariéra je spojena s německou sociální demokracií (SPD). Odchodem z politiky odstartoval kapitolu v byznysu. Schröder je předsedou výboru akcionářů společnosti Nord Stream AG a předsedou představenstva firmy Nord Stream 2 AG. Tyto podniky spravují plynovody vedené Baltským mořem, které spojují Rusko a Německo. Zatímco plynovod Nord Stream je v provozu, spuštění produktovodu Nord Stream 2 Německo zablokovalo. Schröder byl také šéfem dozorčí rady v ruské státní energetické společnosti Rosněfť a ještě před půlrokem se mluvilo o tom, že by se mohl stát členem dozorčí rady ruského státního plynárenského podniku Gazprom.
Kvůli svým vazbám na Kreml se jen těsně vyhnul vyloučení z SPD, za kterou sedm let vykonával funkci kancléře. Dvě desítky žádostí o Schröderovo vyloučení posuzovala rozhodčí komise regionální organizace v Hannoveru. V pondělí oznámila, že působením v ruských státních koncernech neporušuje stranické předpisy. Členové ale dali jasně najevo, že s jeho postojem nesouhlasí.
Odborník na německou zahraniční politiku Jakub Eberle pro server iROZHLAS.cz zdůraznil, že nešlo o politické rozhodnutí, ale o správní řízení. „Není to o tom, že by se sociální demokraté rozhodovali, jestli mají nebo nemají rádi Schrödera. Etická či správní rada posuzovala sedmnáct podnětů za jeho vyloučení. A shledala, že zkrátka nejsou dostatečná. Schröder podle nich neporušuje statut SPD a jeho názory nebo postoje nejsou tak vzdálené od sociálnědemokratických pro to, aby měl být vyloučen,“ řekl.
Upozornil zároveň, že politické strany jsou v Německu velmi podrobně regulovány a vyloučení z nich se zdá být až nemožné pro složitost samotného procesu. „Pokud se člověk nechce nechat vyloučit, tak to často trvá léta,“ uvedl Eberle, který působí jako ředitel výzkumu Ústavu mezinárodních vztahů. Zmínil v této souvislosti případ jiného sociálního demokrata Thila Sarrazina, který napsal sérii protiislámských knih, a jeho vylučování trvalo přes 10 let.
Členové SPD ale dali ve Schröderově případě jasně najevo, že s jeho postojem nesouhlasí. Spolupředseda Lars Klingbeil v reakci na verdikt komise řekl: „Pro nás platí, že bývalý kancléř Gerhard Schröder je politicky se svým postojem v SPD izolován.“ Sociálnědemokratický poslanec Holger Becker pro Deutche Welle pak také zdůraznil, že obhajoba ruské politiky za něj není v pořádku a rozhodně odmítl, že by to odráželo postoj strany samotné.
Jméno mezi sankcionovanými
Hlasité kritice čelí někdejší německý kancléř od začátku ruské invaze na Ukrajinu. V prvních dnech k tomu dokonce nevydal žádné prohlášení. Přestože se právě na něj čekalo, zejména kvůli jeho konexím. Ale Schröder mlčel.
Nakonec zveřejnil krátkou zprávu, ve které se vyhýbal hodnotícím soudům, zejména byl opatrný s kritikou Kremlu. Všeobecné nadšení nebudilo ani to, že se zprvu odmítal vzdát členství v dozorčích radách ruských státních energetických podniků.
Také proto se hned z jara mluvilo o tom, že by se jméno exkancléře mělo objevit na sankčních seznamech. V květnu o tom měli jednat europoslanci, ale bez výsledku. Aktualizačním momentem pro rozproudění debaty pak byly Schröderovy cesty do Moskvy a nyní také řízení SPD.
Bývalý německý kancléř Schröder může zůstat členem SPD. Komise řešila vyloučení kvůli vazbám na Rusko
Číst článek
„Je to opodstatnění. Dostává peníze od ruských státních nebo polostátních koncernů,“ zamýšlel se Eberle. Podle jeho názoru se v tomto kontextu nemá hovořit čistě o Schröderovi, ale obecně o tom, zda lidé profitující z ruských peněz mají být zařazeni na sankční listiny.
„Schröder se vymyká v tom, že není moc bývalých takto významných politiků, kteří by byli – když to řeknu zkratkou – na výplatní pásce Putinova režimu,“ připustil expert z Ústavu mezinárodních vztahů.
Co začala válka, je od něj výrazný politický distanc. Eberle to pro iROZHLAS.cz vysvětluje tím, že v průběhu posledních let byl Schröder pro německou sociální demokracii „rozporuplnou“ postavou a jeho vztah k Rusku, potažmo k samotnému prezidentu Putinovi, byl jedním z důvodů.
Současné problémy pak nejsou jediným důsledkem jeho jednání. Musel se například vzdát čestného občanství Hannoveru, dále přišel o čestné členství ve spolku oblíbeného fotbalového klubu Borussia Dortmund i ve fotbalovém svazu DFB. Univerzita v dolnosaském Göttingenu, kde vystudoval práva, ho vyzvala ke složení čestného doktorátu.
Vstřícný vztah Německa k Rusku přitom nebylo až donedávna nic neobvyklého. Co ale zvedlo nejedno obočí: 17 dní po skončení mandátu začal Schröder pracovat de facto pro jiný stát. Přijal nabídku na vedoucí pozici ve firmě, která stavěla Nord Stream 1.
Jeho vláda přitom schválila výstavbu plynovodu vedoucího pod Baltským mořem z Ruska přímo do Německa. „Nikoho nikdy nenapadlo, že by ten projekt byl problematický. Byla to jen cesta, jak zajistit plyn pro Německo, pro náš těžký a chemický průmysl,“ obhajoval krok Schröder v rozhovoru pro The New York Times.
V průběhu posledních měsíců přistoupil na několik „kosmetických úprav“, co se týče jeho angažmá v ruských společnostech. Vzdal se například svého postu předsedy dozorčí rady Rosněfť. Nicméně dále působí v Nord Stream AG a Nord Stream 2 AG.
„Byznysové vazby tam jsou evidentní. Zhruba 17 let je de facto beneficientem ruského plynového a ropného průmyslu. Je to člověk, který pro ně pracuje, je jejich lobbistou a významným manažerem,“ řekl o propojení odborník na německou politiku.
‚Tragickomický‘ osobní příběh
Podle Eberleho tím osmasedmdesátiletý Schröder nešťastně ukončuje svůj životní příběh. Vyzdvihuje přitom, že je to člověk, který se na politickou špičku vypracoval z hrůzných poměrů. „Je to válečný sirotek, který vyrůstal v malém domku někde u fotbalového hřiště a vypracoval se až úplně na vrchol. Ale teď je až v tragikomické situaci člověka, který se chová jako někdo, kdo všechno zařídí a vyřeší. Přitom je lobbistou a prodavačem ruské politiky,“ poznamenal.
Možná ještě můžu být užitečný, tak proč bych se měl omlouvat, řekl Schröder o další schůzce s Putinem
Číst článek
Kancléřem se stal v roce 1998, když prolomil 16 let trvající vládu Křesťanskodemokratické unie (CDU) v čele s Helmutem Kohlem. Vytvořil tzv. rudo-zelenou koalici, která se zasadila o liberální reformy na pracovním trhu, nastartoval německou cestu k obnovitelné energii a odstřižení se od jádra. Jeho vláda také vytvořila systém pro integraci přistěhovalců.
Kontroverze pak vzbudil některými svými kroky na mezinárodním poli. Třeba když rozhodl o prvním bojovém nasazení německé armády od konce druhé světové války v Kosovu a naopak se jako první ze západních spojenců vzepřel Spojeným státům a nepřidal se k invazi do Iráku. Což bylo něco, co přispělo ke sblížení někdejšího německého kancléře a ruského prezidenta.
Zároveň se shodovaly představy obou mužů o tom, jak se dělá vysoká politika. „Pro ně je politika ‚macho contest‘, během kterého se alfa samci mezi sebou domluví,“ přiblížil Eberle. „Schröder fungoval tak, že když se s ním někdo domluvil nad vínem nebo doutníkem, tak se to nějak zařídilo,“ dodal s tím, že tenhle způsob náramně vyhovoval Putinovi.
Vedlo to až k velmi blízkému vztahu, poznamenává DW. Ruský prezident například Schrödera bral na vánoční projížďku na saních do Moskvy, Putin se zase opakovaně objevoval na jeho narozeninových oslavách.
Nejprve u příležitosti šedesátin v Hannoveru, o deset let později – v době, kdy už Rusko anektovalo Krym – slavil dokonce v Petrohradu. Svého speciálního hosta Putina pozdravil velkým objetím a popsal ho jako mimořádně spolehlivého přítele, se kterým si vybudoval vztah založený na vzájemné důvěře. „Říkejme tomu přátelství,“ řekl Schröder. A o čtyři roky později si za to vysloužil pozvání do první řady na dosud poslední Putinovo prezidentské jmenování.
Reflexe?
Svého postavení chtěl exkancléř využít. Od počátku ruské invaze na Ukrajinu letěl do Moskvy hned dvakrát, pokaždé se ale vrátil s prázdnou.
Schröder lavíruje mezi svou pozicí lobbisty a touhou být užitečným a hlavně viditelným mediátorem současné mezinárodní krize. Aspoň tak chápe jeho počítání a výjezdy odborník Eberle. „Jenže když pak přijede, jsou jeho vyjádření často opakování ruských pozic. Posledně například tvrdil, že problém s Nord Streamem je turbína Siemensu. Což všichni vědí, že není,“ uvedl.
Scholz připustil smysl prodloužení životnosti jaderných elektráren, možnost dosud odmítal
Číst článek
Hlavní překážkou je podle Eberleho fakt, že Schröder v tom nevidí rozdíl. „Zastává konzistentní názor – nikdy neviděl rozpor. Živit vazby mezi Německem a Ruskem, je dobré jak politicky, tak ekonomicky. Proto dělal obojí.“
Otázkou je, jestli je o jeho snahy zájem z ukrajinské strany. Když totiž letěl bývalý kancléř do Moskvy poprvé z jara, mluvilo se o tom, že by třeba mohl sehrát roli vlivného prostředníka. Server Politico o tom tehdy psal v návaznosti na Schröderův rozhovor s ukrajinskou delegací v Istanbulu. Tu vedl ukrajinský poslanec Rustem Umerov a Schröder se s ní za přispění tureckého ministerstva zahraničí sešel v pondělí. Umerov však setkání nekomentoval, nicméně prý jednal na základě instrukcí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
Setkání trvalo dvě hodiny. Schröder následně kontaktoval Moskvu a požádal o schůzku s Putinem. Kreml setkání obratem odsouhlasil. Výsledky to však žádné nepřineslo.
„Je to jeho ego, jako to hlavní, co za vším počínáním je. Jeho osobní postoj byl, že šel vždy proti všem,“ komentoval Eberle. Co si z toho vzít? Nic co by ocenil sjednocený Západ nebo Ukrajina. Že by totiž byl někdejší kancléř jakousi „tajnou diplomatickou zbraní“ se podle odborníka nezdá.
„Zaznamenal jsem komentáře v německých novinách, které poznamenávaly, že Schröder už teď nic pokazit nemůže. Nemá roli, ze které by mohl něčeho dosáhnout, kdy by jeho jednání s Putinem mohlo komukoliv ublížit,“ poznamenal ředitel výzkumu Ústavu mezinárodních vztahů.
Schröderovo jednání je v Německu vnímáno jako ostuda. „Je v pozici ostrakizovaného člověka, za kterého se hlavní proud a zejména pak sociální demokraté stydí,“ uzavírá pro iROZHLAS.cz Eberle.
