V podstatě každý politik v euroatlantickém prostoru, který aspiruje na ovlivňování velké mezinárodní politiky, cítil potřebu vyzvat voliče v bývalé jugoslávské zemi, aby se všelidového hlasování zúčastnili.

Po šéfovi NATO, německé kancléřce, americkém prezidentovi, ba i kancléři rakouském, vyzval k souhlasu s dohodou také francouzský prezident. Ve prospěch účasti a podpory dohody s Řeckem se také vyslovila Evropská komise a tolik západních ministrů zahraničí, že bych jejich vyjmenováním mohl vyplnit celý komentář.

Převzato z Plusu

Z geopolitického hlediska se jedná o pochopitelný postoj, protože se nehraje o nic menšího, než další rozšíření vlivu Západu na úkor Ruska. Moskva už tradičně považuje Balkán za svoji zájmovou sféru, která jí patří ještě z dob studené války.

Po sérii porážek - symbolizovaných vstupem části balkánských států do Evropské unie - ruský vliv dále oslabil rozhodnutím neunijních balkánských zemí přistoupit do Severoatlantické aliance. Trnem v oku se Kremlu stala Albánie a Černá Hora.

Až se Rusko zaraduje a Západ zapláče

Vzhledem k vojenské síle, počtu obyvatel a ekonomické zdatnosti těchto zemí je zřejmé, že zlost Moskvy a radost Západu neplyne z ničeho jiného, než z výsledku zápasu o prestiž a možnost strategického rozmístění sil nejen teď, ale především v budoucnu.

Balkán totiž představuje měkký podbřišek bohaté Evropy, z nějž je možné si učinit základnu pro zpravodajské i vojenské operace. V neposlední řadě je vhodným nástupním můstkem pro ekonomickou expanzi, což dokazuje neustále sílící aktivita Číny v celém regionu.

Potenciální dopad referenda v Bývalé jugoslávské republice Makedonii tedy svým významem dalece přesahuje rozměr pouhého vyřešení letitého balkánského sporu mezi Skopjí a Aténami. Dohoda o jméně, které by mělo napříště znít Republika Severní Makedonie, bude při uvedení v život další krok k vytlačení Ruska ze strategického území.

Svůj postoj samozvaného ochránce pravoslavných na Balkáně bude moci napříště naplno uplatňovat v podstatě jen v Bosně a Hercegovině, Moldavsku a Srbsku. Snaha Ruska ovlivňovat ostatní země bude zkomplikovaná jejich členstvím v NATO, Evropské unii, případně obou organizacích.

Sázka na nenápadné kroky

Není se tedy co divit, že Rusko dělá vše, co může, aby referendum zhatilo. Stálo mu to za ohrožení tradičně dobrých vztahů s Řeckem. Využívá vliv srbské pravoslavné církve na případné uznání či neuznání samostatnosti autokefální pravoslavné církve v Republice Makedonii.

Po neblahé zkušenosti s neúspěšným pokusem o puč, který měl zmařit přistoupení Černé hory do NATO, se Rusko rozhodlo vsadit na více nenápadné kroky. Obviňování černohorské vlády, že právě Moskva za pokusem o puč stála, totiž není Kremlu příjemné, byť ho samozřejmě popírá.

Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: Souboj Ruska a Západu o členství Republiky Makedonie v NATO

V samotné Republice Makedonii má Rusko velké spojence v podobě opozice vedené bývalým premiérem. Pomáhá mu také prezident Ivanov, který vyzval k bojkotu referenda. K uzavření cesty země do NATO totiž úplně stačí, když se nedostaví potřebných 50 procent voličů.

Vláda premiéra Zaeva pro jistotu začala tvrdit, že výsledek referenda nemusí být závazný. Pokud ale všelidové hlasování dohodu nepotvrdí, těžko premiér Zaev uspěje v parlamentu, kde potřebuje získat dvoutřetinovou většinu.

V takovém případě se Rusko zaraduje, Západ zapláče a Kreml si potvrdí efektivitu jednoho z přístupů k prosazování své vůle. Totiž spojenectví místních politiků. Podobné postupy pak může využít i jinde, včetně naší země.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít