Přirozenou součásti veřejné doprav pak podle politiky minulého vedení hlavního města byla i sdílená kola. Bitka mezi cyklisty a automobilisty se ale neodehrává pouze v hlavním městě. Nový cyklopruh, kvůli kterému zmizí parkovací místa pro 22 aut, vyvolal bouři v Hradci Králové. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Ve válce o místo prohrávají všichni

Liberecký kraj zase rozděluje názor na sdílená kola. Kraj  v rámci dotačního programu na jejich koupení a provoz nabídl obcím tři miliony korun. Zastupitelé v České Lípě o tomto návrhu dlouho nepřemýšleli a odmítli jej s tím, že se obávají nepořádku a problémů s tím spojených.

V Novém Boru proběhlo referendum, do kterého se sice zapojilo minimum lidí, nicméně vyhráli odpůrci a sdílená kola tu jezdit nebudou. Naopak zelenou mají kromě Liberce také v Jablonci či Vratislavicích. 

Bezpečnost a pohodlí

Masová cyklistika je v rámci českých měst relativní novinkou. Naráží na odpor automobilistů, ale také chodců. Těm prvním se nelíbí, že cyklisté zabírají místo a zpomalují dopravu, chodci mají zase pocit, že jim dvoustopá vozidla zabírají i ten zbytek místa, který se jim proti automobilům podařilo stále ještě uhájit.

Ti, kterým se rozvoj cyklistiky nelíbí, často argumentují tím, že česká města, většinou s historickým centrem, na kola nejsou stavěná. Další důvodem bývá vysvětlení, že i kdyby náhodou tu cyklostezky někdo postavil, nikdo na nich jezdit nebude, protože jsou všude kopce. A dokazují to třeba vysvětlením, že ani dneska nejsou cesty pro cyklisty příliš využívané, takže nemá smysl ubírat další místo autům.

Cyklisté a obecně dvoustopá vozidla pak často vadí i chodcům. Za prvé jezdí často po tom zbytku chodníku, který zbývá k chůzi kolem mizerně zaparkovaných aut, kde ale nemají co dělat. A pak také platí, že právě kvůli nedostatku cyklistické infrastruktury na kolech často jezdí kurýři a amatérští závodníci, kteří se příliš neohlížejí na to, zda jsou kolem chodci, děti nebo psi. A je jedno, jestli jsou na silnici, na chodníku nebo v parku.

Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že k rozvoji měst, která jsou vstřícná k chodcům i cyklistům, je důležité zapojit do celého procesu veřejnost. A  dostat ji na svoji stranu. A pak, po schválení referenda, tedy se silným mandátem, začít budovat široké chodníky a oddělené, nejlépe vyvýšené a dostatečně široké cyklostezky, spolu s bezpečnou infrastrukturou pro parkování kol či semafory, které upřednostňují pěší či cyklisty.

Aby byla pěší a cyklistická turistika atraktivní, musí se města zaměřit na bezpečnost a pohodlí pro cyklisty a chodce. Což přes všechny překážky terénu i historie je z technického hlediska relativně jednoduché. To, co doopravdy brzdí rozvoj, je politika. 

Chodci, cyklisté i automobilisté mohou žít vedle sebe ve vzájemném respektu bez větších problémů. Prosazování jedněch na úkor druhých za každou cenu ústí v kulturní války, které pozorujeme v řadě českých měst. Focení zaparkovaných dodávek na chodníku, cyklistů v protisměru či chodců mimo přechody ale není tím, co zlepší život nás všech.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít