Nejprve, co svědčí pro to, že by nemuselo jít o úplný nesmysl. Zahradil není první z ODS, kdo o spolupráci s ANO uvažoval. Když se sestavovala pražská koalice, byli ochotni někteří členové pražské ODS, do které mimochodem Zahradil patří, uzavřít s babišisty cosi jako opoziční smlouvu, aby vyšachovali Piráty. Zarazil to až předseda Petr Fiala, kterému bylo jasné, že by to ODS a celou jeho vládu velmi poškodilo. Takže Zahradil má ideově na co navazovat. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Vstoupí Jan Zahradil do ANO?

Druhý argument pro: Pokud by ke koalici ANO a ODS došlo, měli by občanští demokraté jisté, že budou dále ve vládě. Když se podíváme na preference, ANO má pětatřicet procent, ODS patnáct, to je celkem padesát, pokud by to takto za dva roky dopadlo, měla by Babišova vláda, ve které by mohl dělat Zahradil třeba ministra zahraničí, tak pohodlnou většinu, že by se opozice mohla na celé volební období odebrat do sněmovního bufetu a vzpomínat na doby, kdy měla parlamentní práce smysl.

Skoro to vypadá, že by Zahradilův nápad měl přeci jen pro ODS něco do sebe. Takže rychle zpátky na zem, lépe řečeno do oblasti politické příčetnosti.

ODS by spoluprací s populisty ve skutečnosti přišla o víc, než by získala. Především o kredit. Pokud předseda ODS Petr Fiala říká, že nejdůležitějším úkolem je zastavit populismus a extremismus, směry, které jsou odhodlány projíst budoucnost a ve vlastním mocenském zájmu odvádět po maďarském vzoru Česko ze západních struktur, nemůže přece standardní prozápadní a přiměřeně odpovědná strana, kterou stále ODS je, ani na vteřinu uvažovat, že by dělala populistům stafáž.

Voliči ODS ji podporují, vzdor problematickému výkonu ve vládě právě proto, že představuje standardní politiku, ne populismus destruující jakoukoliv rozumnou perspektivu Česka. Členové ODS si to naštěstí, jak plyne z reakcí poslanců, většinově uvědomují.

Spolupráce samozřejmě nefungovala ani mocensky. Představa, že by ODS mohla ve vládě babišovce brzdit, je legrační, protože by byla se třetinou poslanců superjuniorním partnerem. S takovou si sice můžete vyjednat koaliční smlouvu, jakou chcete, ale stejně dostanete ve sněmovně co proto.

Babiš je stejný jako svého času předseda ČSSD Jiří Paroubek, který prohlašoval, že to, co chce, bude schvalovat i s ufony. Jak to s partajemi, které něco podobného napadne, končí, nám velmi názorně předvedl osud sociálních demokratů. Osm let s Babišem a ven ze sněmovny. Mimochodem karma v tomto směru dohání i lidovce, jejichž předseda Marian Jurečka seděl ve vládě vedle Babiše a nyní je jeho strana na třech procentech podpory.

Zahradilovské karikaturky reálpolitiky

Jan Zahradil o sobě rád říká, že oblibuje reálpolitiku. Tedy politiku, která se nezabývá morálními aspekty, hlavně když jakž takž funguje. V případě spolupráce ODS s ANO by ona funkčnost měla ovšem pouze jediný rozměr: Dočasný podíl na moci a na legálních jakož i méně legálních benefitech, které z ní vyplývají.

Prostě něco jako opoziční smlouva Zeman- Klaus z let 1998 - 2002. S tím rozdílem, že vzhledem k politické váze obou “partnerů”, by tentokrát pro ODS zbyly spíše benefitíky. Janu Zahradilovi to asi stačí.

Ale nikdo, komu záleží na podstatnějších věcech, než vlastní ministerské křesílko nebo postík velvyslance kdesi, na to kývnout nemůže. A je dobře, že komplexněji uvažujících lidí je v ODS, alespoň nyní, zjevně naprostá většina.

Janu Zahradilovi tedy lze položertem doporučit druhou možnost. Vystoupit z ODS, podobně jako před lety Václav Klaus mladší, a na rozdíl od něj nezakládat vlastní ministranu a vstoupit do ANO. Dostane slíbené svoje a my si příští rok ušetříme jeho letní okurkové exhibice a budeme se moci věnovat záležitostem, které dávají větší smysl než zahradilovské karikaturky reálpolitiky. 

Autor je komentátor Hospodářských novin              

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít