Tuzemští ekonomové se také se stejným nadšením vrhli na úvahy, jestli ekonomika spíše roste, nebo klesá, tedy kolik promile je třeba pro hospodářský růst.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Jednoduchý důvod, proč hospodářství kulhá

Někdo je spíše optimistou a vidí úsvit lepších časů v tom, že spotřeba domácností vyrostla o dvě promile, jiný vidí rizika ve stavebnictví a službách, kterým pár promile zase chybí.

Hodnoceno selským rozumem jsou takové úvahy i jejich závěry lhostejné. Zdejší ekonomika prostě stagnuje a zřejmě jí to ještě nějaký čas vydrží. Dalo by se říct, že stagnace trvá už od počátku roku 2020, kdy přišla epidemie covidu.

Ze všech států Evropské unie na tom není nikdo tak špatně jako Česko, jehož ekonomika se od roku 2019 vylepšila jen o tři promile hrubého domácího produktu, tedy vůbec. Většina zemí však svůj výkon zvýšila o pět až deset procent.

Takže otázka zní, proč právě Česko. Dobrou, protože jednoduchou odpověď nabídl statistik Josef Vlášek, který upozornil, že těžko poroste ekonomika v zemi, kde základní úroková sazba centrální banky dosahuje sedmi procent.

Stát, podniky i domácnosti najednou zjistily, že půjčovat si je drahé. Musí se tedy učit, jak fungovat v nových podmínkách.

Švédsko a realitní krize

Nejde o to, že úroková sazba je příčinou všech potíží. Jen omezením půjčování je možné snížit inflaci nastartovanou příliš velkým objemem peněz v ekonomice. Dokonce existuje řada ekonomů v čele s Petrem Zahradníkem, kteří kritizují současné vedení centrální banky za to, že sazbu nezvýšila ještě víc.

Proto tuzemská inflace nemá sobě rovnou v celé Evropě s výjimkou pobaltských států a Maďarska, tedy zemí se zcela speciálními potížemi. Přitom inflace je dalším důvodem, proč se potácí celá ekonomika.

Těžko třeba chtít po domácnostech, aby utrácely, když ceny za dva roky v průměru vyrostly o 30 procent.

Nabízí se tedy další otázka, proč Česká národní banka sazbu nezvýšila ještě víc. Důvod je nasnadě při pohledu na ostatní evropské státy. Tuzemská centrální banka pomáhala už v časech před krizí podnikům tím, že držela úrokovou sazbu těsně u nuly.

Současné zvýšení úrokových sazeb je proto unikátní i ve srovnání s Polskem a Rumunskem, kde jsou sazby rovněž u sedmi procent, v časech před krizí tam však nepoklesly pod dvě procenta.

Šok pro polskou a rumunskou ekonomiku proto není tak velký a čísla o jejím růstu nejsou tak deprimující. Státy užívající euro zase tolik netrpí, protože úroková sazba ještě nedosáhla čtyř procent. 

Zdejší ekonomice by nepomohlo ani to, kdyby centrální banka udržela úroky na nižší úrovni. Svědčí o tom Švédsko, které se propadlo do realitní krize.

Centrální banka by tedy mohla zvyšováním úroků způsobit platební neschopnost realitních firem, které jsou tak velké, že by svým pádem ohrozily bankovní sektor. Švédští bankéři se tedy snaží udržet úroky pod úrovní eurozóny, v důsledku však oslabuje tamní koruna a celá země chudne.

Závěr je nasnadě: státy s vlastní měnou a centrální bankou to mají těžké, protože stačí trochu nepozornosti a jejich potíže překonají všechny sousední země. V této chvíli tedy nezbývá než hrdě trpět ve jménu nezávislé měny, anebo se připravit k přechodu na euro. To už je ovšem otázka přesahující obzor obyčejných ekonomů.     

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít