Změnu v tak zvaných rámcových vzdělávacích programech, která namísto memorování přinese důraz na dovednosti a schopnosti, mohou začít školy zavádět dobrovolně od září 2025 a povinná bude od září 2027. To znamená, že ministerstvo školství má oproti plánu dva roky zpoždění. Anebo ještě víc.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde

Což je velmi mrzuté, protože reforma má podle Strategie vzdělávání 2030+, k níž se vláda přihlásila v programovém prohlášení, vedle změny učiva i druhý klíčový cíl – snížit velké nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání. Takže každý odklad znamená, že tisíce dětí i nadále na takové vzdělání nedosáhnou. S dopadem na jejich životní šance i společnost.

Kritici právě probíhající veřejné debaty upozorňují, že je na ni málo času – končí 31. května – a nemůže přinést velké výsledky. Ale největší problém změny je ještě někde jinde.

Pro Český rozhlas Plus na něj upozornila analytička Lucie Slejšková z organizace pro informace ve vzdělávání EDUin, když připomněla minulou nepovedenou reformu: „Před 20 lety jsme udělali chybu, že jsme školám dali dokument a domnívali se, že jeden člověk namotivuje všechny ostatní a naučí je s novým vzdělávacím plánem pracovat. Ukázalo se, že to není pravda, a my dnes učitele možná znovu trochu opomíjíme.“

Sdílené porozumění

Ještě šířeji upozornil na stejný problém expert z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Dominik Dvořák na Národním konventu o vzdělávání v Senátu. Ve vystoupení vstřícném k přítomnému ministru školství Dvořák analyticky a na příkladech rozebral, v čem spočívá nebezpečí. „Dokument je dobrý, jen jestli bude ve školách fungovat,“ řekl a popsal zkušenosti prvních dvou škol, které se pokoušejí s novým zadáním pracovat. „Jsou víc zmatené, než jsme čekali,“ uvedl.

Přitom jsou to školy nadstandardně připravené, zkušené a úspěšné, a mají podporu z Národního pedagogického institutu. „Jak to bude vypadat, až to pustíme na čtyři tisíce škol, které jsou méně připravené, a řeší mnoho jiných praktických problémů?“ zeptal se Dvořák a dodal: „Zanedbali jsme vytváření sdíleného porozumění.“

A stejně jako další odborníci upozornil, že naprosto nezbytné pro úspěch je propojení nových vzdělávacích programů s přípravou učebnic, vzděláváním učitelů a především se změnou přijímacích zkoušek a maturit, které budou výsledky ověřovat.

Zásadní proměna učiva, dnes tak důležitá pro úspěšnou budoucnost země, se může opravdu podařit, jen když si ji za svou vezmou učitelé a ředitelé škol. Tedy ti lidé, jimž vláda slíbila ve svém programu hory doly a nesplnila takřka nic.

Lidé, kteří vloni na podzim stávkovali, protože přístup ministerstva považovali za nepřijatelný – šlo o placení odučených hodin a také kuchařek a uklízeček. Stávkovali, protože byli zoufalí. A dočkali se od premiéra komentáře, že nezodpovědně „využili složité situace, ve které naše země je“.

Z dnešního zpoždění vidíme, že Fialova vláda zanechá své nástupkyni vzdělávání s vnitřním dluhem nejen finančním, ale i věcným, a nejde jen o učivo bez memorování.

Autor je šéfredaktor deníku Právo

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít