Čtvrtina dětí s odklady je moc. Škola má být připravena na děti, ne ony na školu, říká Prokop
Jedním z problémů českého školství, na který upozorňují odborníci, je velký počet odkladů do škol. Děti přicházejí do školy ne v šesti, ale až v sedmi letech. V tomto školním roce podle statistik ministerstva školství mělo odklad 24 procent žáků, tedy skoro čtvrtina. „Rodiče se oprávněně bojí toho, že první třída je nevstřícná k dětem. Odklad dítě zvýhodní,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research.
Už několikrát jste říkal, že odklady a pozdní nástup do školy jsou velká kaňka na českém školství. Proč je to takový problém?
Nejprve je nutno dodat, že v zahraničí se pohybuje počet odkladů mezi jedním až pěti procenty, u nás je to 25 procent, tedy čtvrtina dětí. Obrovsky se čísla liší v různých regionech, takže někde to je deset procent, někde 45 procent.
Díky valorizaci a zvyšováním mezd narostly příjmy, zároveň se zastavila inflace a zdražování, říká Daniel Prokop. Jaké jsou ekonomické vyhlídky? Poslechněte si Život k nezaplacení.
Není to asi největší problém českého vzdělávání, ale je to problém, protože za prvé to ukazuje na nějaký systémový zádrhel ve vzdělávání. My totiž neřídíme pedagogicko-psychologické poradny, které doporučují odklady a kde jsou obrovské výkyvy, jak a koho doporučí. Občas to vypadá, že je odklad na objednávku rodičů. A za druhé to ukazuje, že rodiče se asi oprávněně bojí toho, že první třída je nevstřícná k dětem.
V českém vzdělávání je koncept spíš takový, že dítě má být připraveno na školu a ne škola na dítě. A to by mělo být naopak, škola by měla být připravená na různé typy dětí. Měla by pomoci dohnat znevýhodnění, rozlišné podmínky a podobně, aby na to rodiče nemuseli reagovat odklady.
Důsledek těchto dvou problémů ve vzdělávání je ekonomický a má velmi negativní důsledky, protože lidem chybí rok pracovního života, což má negativní dopady na důchodový systém a pracovní trh. Dostaneme se do stavu, že budeme potřebovat více lidí na pracovním trhu. Už teď chybí 24 procentům lidí rok života, díky tomu, že si zbytečně prodlouží ve většině případů školku.
‚Odměna pro celou školu.‘ Nejoblíbenějším českým učitelem v anketě Zlatý Ámos se stal Dominik Simon
Číst článek
Navíc tento jev zaplňuje školky. Potřebujeme místo ve školkách pro tříleté děti, nebo i mladší, aby se rodiče mohli vracet na trh práce a abychom omezili chudobu u rodičů s dětmi. A teď ta místa zabírají i děti s odklady. Některé je potřebují, když mají kupříkladu zdravotní znevýhodnění, nebo opravdu musí dohánět nějaký handicap, ale rozhodně je to méně než 24 procent.
Také jste říkal, že mnohdy pedagogicko-psychologické poradny v podstatě vyhoví přání rodičů. Rozumíte rodičům, kteří žádají o ten odklad?
Asi tomu rozumím, když jde o nevstřícný typ školy, u které víte, že to tam vaše dítě bude mít v první třídě těžké. A dá se tomu rozumět i z úhlu, že odklad opravdu dítě zvýhodní. Rok života navíc je u malého dítěte hodně vidět a vytváří mu výhodu po celou dobu studia. To je něco, co by stát měl řešit, protože není ideální, když výhoda jednoho jde na úkor zaplnění školek.
Není důvod k panice. Do poloviny roku mají školy určitě dost peněz na nepedagogy, ujišťuje náměstek
Číst článek
Odklady by měly nastat jen ve výjimečných případech. Hodně se také řeší asistenti pedagoga a podpůrné profese. Podle mého názoru by mnohem víc měli být tito lidé alokovaní v první třídě, aby pomáhali dětem, které potřebují dohnat, co jim chybí. Určitě odklady mají smysl u dětí, kterým je těsně šest let, ale 24 procent je prostě moc.
Občas slýchám názory rodičů, že dětem prodlouží odkladem dětství. Jste sociolog, co k tomu říct?
Chápu to jako rodič, ale už to něco vypovídá o vnímání školy z naší strany, že je spojená s koncem dětství. Minimálně první roky by měly dítě bavit a samotné dítě by mělo mít chuť se učit a zjistit, že učení je zábava. To by měl být hlavní účel první a druhé třídy.
Že vnímáme nástup do školy jako konec dětství, je spojeno s tím, že člověk přichází do kontaktu s nějakou rutinou, musí dodržovat školní docházku apod. Celá tato problematika možná vypovídá něco špatného o té první a druhé třídě.
Už jste říkal, že by stálo za to posílit asistenty pedagoga v prvních ročnících, což je mimochodem i návrh ministerstva školství na toto téma. Pomohlo by třeba i to, o čem se hodně debatuje, že by se v prvních třídách neznámkovalo?
Může to pomoct v ohledu, že přechod ze školky nebude tak tvrdý. Na začátku školy má opodstatnění omezit známkování. Později to má plusy i minusy. Je důležité, aby v dalších ročnících fungovalo formativní hodnocení, tedy že k známkám přidáváte nějaké extra hodnocení. Díky němu vysvětlíte žákovi, v čem se může zlepšit, jak to má udělat, že nejde jenom o známku.
Problém nejsou ani tak známky, jako když nejsou doprovázeny formativním hodnocením. V českých školách probíhá známkování přes aplikaci Bakaláři. Tam už se tvoří automatické průměry, kde musíte dávat známkám nějaké váhy jako učitel.
Na tom je zajímavé, že už děti někdy dokážou odhadnout, jakou můžou dostat známku a jestli má cenu se snažit, zda můžou průměr vylepšit nebo ne. Měli bychom zkoumat, jestli automatizace známkování nepřináší negativní efekty. Zajímavé efekty může přinést do hodnocení i digitalizace.
Domácí úkoly utváří pracovní návyky, říká ředitelka. Děti mají právo na odpočinek, oponuje psycholog
Číst článek
Pojďme se vrátit ještě k tomu, proč děti ze čtvrtiny přichází do školy až v sedmi letech. Nehraje třeba roli i úroveň předškolního vzdělávání, úroveň školek?
Když se koukneme na regionalitu, tak zjistíme, že více odkladů je v chudších regionech. Že by to souviselo s dostupností školek, si nemyslím. Asi bychom očekávali, že když jsou někde vysoké odklady, tak tam bude větší i úspěšnost a ten rok navíc ve školce dětem pomůže lépe dokončovat základní školu, nepropadat a podobně. Je to přesně naopak.
Když jsou zvýšené odklady, tak procento dětí, co propadají a nedokončí školu, je větší, protože ty odklady jsou symptom problémů v systému. To znamená, že škola není připravena pomoci žákům, což se řeší odklady a potom se to projevuje na základních školách, kde je větší neúspěšnost studia. Regionálně se ukazuje, že jsou odklady svázány s větší neúspěšností studia, protože ukazují problém ve vzdělávání.
Ministerstvo školství na konci února představilo čtyři možnosti, jak problém řešit, řekněme administrativně z pohledu státní správy. V těch návrzích bylo třeba to, že o odkladech by rozhodovaly jednotlivé školy. O odklad by mohly žádat jenom děti narozené po konci června nebo po konci května, nebo že by mohly získat odklad opravdu jen děti se závažnými zdravotními znevýhodněními nebo s odlišnými kulturními nebo jinými životními podmínkami. Doporučoval byste nějaké takové administrativní opatření?
Možná postupně. Tato opatření musí být spojená s přípravou kapacit v první třídě, aby tam byli připraveni asistenti, aby byla větší podpora doučování dětí nebo doplňování kompetencí. Nejde to udělat tak, že od 24. září se zruší všechny odklady a k tomu nebude existovat pomoc pro děti v první třídě.
Které opatření je nejlepší, to je na určitém vyhodnocení, ale měli bychom se dívat do zahraničí a nechat se inspirovat. Často vymýšlíme řešení sami, ale v zahraničí je jeden až pět procent odkladů, takže to tam asi musí fungovat lépe. Stejně tak třeba obědy zdarma fungují v řadě zemí lépe a můžeme se inspirovat mnohem víc, než jak to děláme teď v našem vzdělávacím a sociálním systému.
Jaká je ekonomická situace domácností v Česku? Kolik lidé dokáží ušetřit a kolik procent rozpočtu dávají na energie? Co ukázala další vlna průzkumu v projektu Život k nezaplacení? Poslechněte si celý rozhovor s Danielem Prokopem v přiloženém audiu nahoře v článku.
