Jak z průzkumu založeném na mimořádném vzorku online populace vyplynulo, nejsou na tom Češi vůbec špatně. A vše se odvíjí od důvěry v klíčové instituce – politiky, média, úřady a autority.
Jde o lidi, kteří se vyznačují jen nízkým zájmem o společenské a politické dění. A na většinu výzkumných otázek a konspiračních a dezinformačních narativů odpovídají, že „neví“.
Takových lidí je v české společnosti asi šest procent, a to poměrně stabilně – jejich počet během let nenarůstá. Státu se ale stále nedaří tuto skupinu oslovovat. Co to znamená? K čemu to může vést?
Podle výzkumníků Paulíny Tabery a Matouše Pilnáčka z CVVM může klesající důvěra v politické instituce a média vést k autoritářskému systému či společnosti, která bude plná apatie.
Můžeme se na jedné straně na systému podílet, na druhé ale vůči jeho částem být kritičtí. Měli bychom se především snažit, aby se většina lidí cítila v demokratické společnosti stabilně a bezpečně.
„Působilo to vyloženě jako odborné články, takže nebylo tak těžké se do toho zamotat,“ říká Zdeňka, která byla do smrti svých rodičů aktivní členkou české dezinformační scény.
Čtenáři si mohou vyzkoušet, nakolik se v důvěře ve vybrané konspirační výroky shodují se zbytkem společnosti a zařadit se tak do jedné z osmu skupin, které výzkum popsal.
Roli u těch, kdo uvěřil konspiračním teoriím, hraje i socio-ekonomický status, naopak téměř vůbec to nesouvisí se vzděláním nebo s tím, kde člověk žije.
Dezinformace nejsou problémem jen pro jednotlivce nebo rodiny, vypořádat se s nimi často musejí i organizace a celá města. Další díl seriálu k projektu Společnost nedůvěry je z Chomutova.
Výzkumníci se shodují, že většina společnosti konspirační a dezinformační narativy odmítá a demokracii dlouhodobě pokládá za nejlepší způsob vlády. Zároveň to ale neznamená, že konspirace nemají vliv.
„Dokonce i ty kamarádky, co tu byly po úmrtí maminky, mi řekly, že je jim to sice líto, ale že mám na druhou stranu být vlastně ráda, že má spasenou duši,“ vysvětluje Zdeňka.
Neplatí, že by spirituálně založení lidé nutně museli věřit konspiracím a dezinformacím. Klíčovou roli hraje opět míra důvěry v systém. Který zahrnuje politiky, média, ale třeba i lékaře či akademiky.
Jaké to je, když váš partner začne číst dezinformační média a vy se úplně rozejdete v názorech? Dá se v takovém vztahu žít a vychovávat děti? Přečtěte si další díl seriálu Společnost nedůvěry.
Klíčovou roli ve víře v konspirace hraje důvěra ve společenský systém. Důležité je ale i vzdělání, informační gramotnost a intuitivní myšlení. Jak jste na tom? Srovnejte se se zbytkem společnosti.
Přímá důvěra v konspirace ale hraje roli jen zčásti: klíčová je podle výzkumu totiž důvěra v politický systém a státní instituce, tu pak konspirace a dezinformace podrývají.
„Dvakrát se nám stalo, že přišla obálka s bílým práškem. Policie zavřela celou ulici. Několikrát jsme tu měli nápisy na dveřích a házeli nám exkrementy ke dveřím,“ vzpomíná Martin Rozumek.
I když se shodují v náklonnosti ke konspiracím, i tak je mezi oběma skupinami zásadní rozdíl. A to v míře důvěry ve stát, jeho instituce, politický systém a média.
„Už nemám radost ze života, poznamenalo mě to takovým způsobem, že si do konce života ponesu výčitky za to, že mám na rukou krev svých rodičů, protože jsem jim zakázala očkování,“ připouští Zdeňka.
Pokud člověk nedůvěřuje společnosti ani jejím institucím, jako jsou vláda, parlament, úřady či média, otevírá se prostor pro konspirace a dezinformace. Ukázal to unikátní průzkum Českého rozhlasu.
Unikátní výzkum pro server iROZHLAS.cz, který zpracovali odborníci z Národního institutu SYRI, identifikoval v české společnosti osm skupin lidí, které se liší vírou v konspirace a dezinformace.