V Česku se udržuje desetiprocentní jádro příznivců konspiračních teorií, které zároveň důvěřuje také ruským dezinformacím. Jsou ale prakticky ojedinělí. Prokremelské příběhy totiž vyvolávají v Česku spíše odpor, jak ukazuje unikátní výzkum Českého rozhlasu. „Zároveň ale víme, že strategií Ruska není přesvědčit české občany, že všichni Slované jsou bratři. Cílem je destabilizace důvěry ve stát,“ upozorňuje v rozhovoru analytik Josef Šlerka.

Společnost nedůvěry Praha 6:00 19. června 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zkoumali jste třeba i ruské konspirační a dezinformační narativy. Co jste zjistili, věří jim lidé?
Dobrá zpráva je, že to není něco, co by ve společnosti dominovalo. Špatná zpráva, že situace v tomto ohledu zůstává stabilní a za ty roky jsme s tím nebyli schopní nic udělat. Z předchozích výzkumů víme, že od počátku ruské invaze na Ukrajinu bylo v Česku tvrdé jádro asi deset procent lidí, kteří se postavili za Putinovu interpretaci konfliktu. A můžeme zároveň říct, že toto tvrdé jádro se nemění.

Společnost nedůvěry: ruským dezinformacím věří v Česku jen tvrdé konspirační jádro

Číst článek

Ptali jsme se přímo na vztah k výroku, že bylo Rusko dotlačeno do války na Ukrajině, což je oficiální kremelský narativ. A vychází nám, že zhruba jedenáct procent lidí s tímto výrokem rozhodně souhlasí nebo spíše souhlasí, což odpovídá zmiňovanému jádru. A dalších deset procent říká, že souhlasí tak napůl, což je nějaký měkký obal, který je ochotný se za tento výrok také postavit.

Zkoušeli jsme i měkčí výroky o tom, že slovanské národy jsou bratři a Rusko je brání. A i tady vidíme podobnou strukturu, že se ta čísla prakticky opakují a jádro se zase blíží deseti procentům. Když se pak podíváme na volební výsledky politických stran v Česku, zjišťujeme, že to docela odpovídá, že se souhrnně blíží výsledkům antisystémových stran typu SPD či KSČM.

A o čem vlastně vypovídá to, že s tím nejsme schopni nic udělat?
Jedna možná interpretace je, že to prostě nejde. Že tady máme stabilně deset procent přesvědčených a dalších deset procent, které jsou nakloněny podobným příběhům věřit.

Data výzkumu ukazují, že u lidí existuje velká potřeba důvěry a zakotvení. A z nějakého důvodu tito lidé nenacházejí v našem světě žádnou kotvu. Takže bychom se měli začít ptát, jestli jim můžeme něco podobného nabídnout.

Druhou interpretací je, že jsme doteď volili špatné strategie, které proti podobným věcem nefungují. Jedna z nich spočívala v blokování antisystémových serverů. Sice to omezí informační tok, zároveň ale z výzkumu víme, že velká část těchto lidí si vytváří názor v okruhu svých známých a přátel. Bude tam hrát velkou roli i přeposílání e-mailů, komunikace na různých chatovacích platformách. A toto se v zásadě nedaří – a z principu ani nemůže – žádným způsobem blokovat.

Říkáte, že blokace webů byla špatná strategie. Vrací se jejich příznivci na tyto stránky, které se mezitím přesunuly většinou na zahraniční servery?
Nemám úplně aktuální čísla, ale poslední průzkumy naznačovaly, že ano. A přiznám se, že mě to ani nepřekvapuje. Z průzkumů, které jsme dělali v rámci redakce Investigace.cz, vyplývá, že je v Česku skupina lidí, která si chodí pro svou dávku dezinformací a konspirací právě na tyto weby. Pak tady ale máme i další část populace, která jen využívá prostoru sociálních sítí. Jejich produktem jsou lidé typu Jindřicha Rajchla.

Společnost nedůvěry: příznivci migračních konspirací chtějí vládu pevné ruky, anticovidová scéna státu nevěří

Číst článek

Co nakonec ještě pozorujeme, tak to je ústup od klasických článků, a naopak dominantní nástup videoobsahu.

Proč?
Tato síť influencerů (antisystémové scény – pozn. red.) zkrátka využívá toho, že skupiny, které jsme definovali jako příznivce konspirací, více důvěřují bezprostřednímu kontaktu. Formátu, který evokuje jistou autenticitu. A to videa, kde se lidé natáčejí třeba na louce a vykládají, jak to všechno ve skutečnosti je, nabízí. Vliv těchto influencerů se soustředí jen na příznivce konspirací, je tedy lokální. Zato ale intenzivní.

A co sítě jako Telegram? Tam se přece po blokaci webů vytvořily komunity příznivců konspiračních a dezinformačních příběhů.
U telegramu jsme viděli nárůst uživatelů ve dvou vlnách. Ta první nebyla způsobena ani tak politikou státu, jako spíše Facebooku. A dnes už můžeme říct, že velikosti těchto telegramových skupin jsou srovnatelně veliké, jako skupiny na českém facebooku. Přitom je výrazně méně uživatelů telegramu než facebooku, takže tyto nové skupiny jsou velmi úspěšné.

Konspirace mají vliv

Nejnovější výzkum zároveň vyvrací představu o tom, že je naše společnost v otázce k prokremelským narativům polarizovaná do dvou stejně velkých skupin. Protože proti necelým 20 procentům příznivců zmiňovaného narativu, stojí více než 50 procent rozhodných odpůrců.
Ano. Čísla ukazují, že to jednoznačně polarizace není. Invaze spíše vedla u spousty lidí k rozhodnému postoji – tváří v tvář válce je těžké mít nerozhodný postoj. Na tento konkrétní výrok odpovídá 52 procent lidí rozhodným nesouhlasem, což je opravdu velké číslo. S takto velkou mírou nesouhlasu s nějakým druhem konspiračních výroků jsme se prakticky nesetkali. Čili to je věc, na které panuje v české společnosti velká shoda.

Jaký mají tedy ruské dezinformace v Česku vliv? Není to tedy trošku bublina?
Výzkum ukazuje, že jde o výrazně složitější otázku. Existuje tady něco jako proruské dezinformační a konspirační narativy a ty v českém prostředí nemají příliš velký zásah. Zároveň ale víme, že definitivní strategií Ruska není přesvědčit občany Česka, že všichni Slované jsou bratři. Cílem je destabilizace důvěry ve stát jako takový.

4:05

‚Do hospody nechodí, peníze nosí, je laskavý otec, ale je dobrý člověk?‘ Žena příznivce dezinformací tápe

Číst článek

Když se podíváme na strukturu toho, co šíří antisystémové weby, tak vidíme, že tam jsou proruské narativy zastoupeny velmi silně, tvoří třeba deset až patnáct procent veškerých článků. Vedle toho tam ale zůstává i celá řada dalších konspiračních teorií, které jsou spojené s očkováním proti covidu-19, ale také zavádění takzvaného Nového světového řádu (teorie NWO). Často jsou tyto věci dovedně propleteny.

Když půjdeme do detailu, vidíme, že je tam celá škála těchto věcí, od nějakých textů, které se opírají o studie publikované ve vědeckých časopisech, až po čipovací teorie a ilumináty. Každý, kdo je pak jen trošku nastavený pro to institucím nevěřit, se přesně tady může něčeho chytit. Dostane se tak na skluzavku, na jejímž konci je rozpad důvěry ve stát a demokracii.

Když po této skluzavce sjedu a tyto stránky vyhledávám, jaký svět mi tyto weby nabízí?
Z obsahu to působí tak, že se všechno děje na oběžníku USA – Rusko – Česká republika. V posledním roce se k tomu přidružila i Ukrajina. No a pak máme blízké okolí – Slovensko, Německo, trochu Itálie, Polsko, Velká Británie a Čína. Tohle vytváří celé geografické pole, nic jiného v tomto světě prakticky neexistuje.

Když pak porovnáte i jména, jaká v tomto světě figurují, tak opět zjišťujete, že jde jenom o aktéry největších světových zemí. Naopak vidíme, že všechny tyto servery došly do fáze, že ve světě probíhá budování nového světového řádu a skryté elity přebírají kontrolu nad světem. A to je něco, co pomáhá vytvořit zónu pro nástup populistických politiků.

Promítá se nějak důvěra v konspirační a dezinformační narativy do voličského chování?
Ano. Silní příznivci konspirací (šestiprocentní skupina v české populaci, která na 14 z 20 konspiračních výroků odpověděla, že s nimi rozhodně nebo spíše souhlasí) volí spíše extremistické strany, to je ostatně předpokládatelné.

Věříte systému a myslíte kriticky? Zjistěte, jak jste na tom ve srovnání se zbytkem české společnosti

Číst článek

Daleko nebezpečnější jev je, když dochází k přechodu mezi informacemi, které se objevují v konspiračním prostoru, do mainstreamové politiky. Velmi intenzivně jsme to vnímali v takzvané kauze Lithium, která ukázala, jak nebezpečné je, když se směsice polopravd, konspirací a dezinformací dokáže skrze politické subjekty dostat do veřejného prostoru. Díky měření MEDIANu víme, že sociální demokracie kvůli tomu ztratila 2-3 procentní body ve prospěch hnutí ANO a Pirátů.

Kdybychom šli více do současnosti, tak způsob, jakým pracovala prezidentská kampaň Andreje Babiše (ANO) s tématem války na Ukrajině, to byla přesně ukázka toho největšího nebezpečí, které je s konspiračně-dezinformačním prostorem spojené. Tedy jeho legitimizace mainstreamovou politikou a politiky.

Ať nemluvíme jen o politicích, děje se to i v médiích?
Skupina „příznivců konspirací“ či „něco na tom je“ je velká a není divu, že si pro její návštěvnost zajdou i weby, které nejsou konspirační. Můžeme to pozorovat třeba na Parlamentních listech, ale i v televizích a webech, jako je CNN Prima News. Na nich jde vidět, že výběr témat a článků odpovídá tomu, co právě tyto dvě skupiny vyhledávají. A často je to posunuto i titulkářem, který se postará o to, aby článek měl patřičně opepřený titulek. Jedním z největších spojenců šiřitelů konspirací je editor snažící se honit kliky.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít