Covid a migrace:
mírné příznivce konspirací rozděluje důvěra v systém

• Data unikátního výzkumu zpravodajského webu Českého rozhlasu iROZHLAS.cz, která zpracovali experti z Národního institutu SYRI, ukázala v české společnosti několik skupin lidí věřících v konspirace o dvou klíčových tématech posledních let – o pandemii covidu-19 a migraci.
• Kromě jádra takzvaných silných příznivců konspirací, kteří souhlasí s většinou konspiračních a dezinformačních příběhů, existují ještě dvě skupiny lidí, které k nim také inklinují a tvoří takzvaný „měkký obal“ tohoto jádra.
• Přesto je mezi oběma skupinami zásadní rozdíl, a to v míře důvěry ve stát, jeho instituce, politický systém a média. Příznivci konspirací o covidu v zásadě zlomili nad institucemi hůl. Příznivcům konspirací o migraci některé nevadí, ale preferovali by vládu silnější ruky.

Praha 13. června 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V české společnosti je několik skupin lidí, které mnohem častěji inklinují ke konspiracím o koronaviru a migraci. Ukazují to data unikátního výzkumu pro zpravodajský web Českého rozhlasu iROZHLAS.cz, zpracovaného výzkumníky z Národního institutu SYRI. Jednotlivé skupiny rozdělené podle přístupu ke konspiracím a dezinformacím jsme popsali zde.

Dvě skupiny přitom představují takzvaný „měkký obal“ jádra silných příznivců konspirací. Od těch se tyto skupiny liší tím, že jejich souhlas s drtivou většinou konspiračních příběhů není tak kategorický, ale daleko častěji si konkrétní témata vybírají. Výzkumníci je pojmenovali jako mírné příznivce konspirací zaměřených na covid a migraci.

Zatímco první skupinu tvoří přibližně 12 procent české populace, mírných příznivců konspirací zaměřených na migraci je o dva procentní body méně. Ani tyto skupiny se ale neprofilují jen skrze jedno konspirační téma, ačkoliv je jejich preference užší než u skupiny nejsilnějších příznivců konspirací.

„To, co jsme nikde nenašli, je tematická vyhraněnost. Jde mnohem více o nejistoty a o nějaké nastavení přijímat jiné typy informací než ty oficiální,“ přibližuje socioložka Paulína Tabery. Podle ní z výzkumu obecně vyplývá, že když už někdo opravdu věří konspiracím, věří jejich širokému spektru bez ohledu na téma. To obě jmenované skupiny spojuje.

Co je naopak rozděluje? „Nedůležitější rozdělení, které jsme tam našli, je zájem o veřejné dění a politiku. Skupina zaměřená na migraci je daleko více politicky angažovaná. Na všechny narativy, na které jsme se ptali, má názor. Části z nich, které jsou zaměřené třeba na kulturní ohrožení Evropy migrací, věří. Zbylým ale naopak věřit nemusí,“ vysvětluje výzkumník Matouš Pilnáček.

Druhá skupina zaměřená na covid je o trochu větší. Zároveň je ale podle Pilnáčka mnohem méně politická. „Jsou to lidé, kteří se o politiku spíše nezajímají. Na covidové konspirace a dezinformace mají názor, ale ke zbytku jsou spíše nevšímaví a nedokážou k němu zaujmout stanovisko,“ popisuje.

V této skupině je zastoupeno zároveň více žen, zatímco skupinu zaměřenou na migraci tvoří většinově muži. Věk, ani to, kde lidé přesně žijí, přitom nehraje podle výzkumu zdaleka tak důležitou roli a v důvěře v konspirace a dezinformace se tyto parametry projevují spíše okrajově.

Důvěra v silný stát

Jak podotýká výzkumnice Tabery, právě skupina zaměřená na migraci má mnohem více systémové názory než jiné skupiny, které věří v konspirační a dezinformační příběhy.

„Vyjadřují silný souhlas s výroky, které se týkají migrace. Mají ale i větší důvěru v politický systém. Moc se od něj nevzdalují. Třeba když jsme se jich ptali na spokojenost s členstvím v NATO a Evropské unii a ta je poměrně vysoká. Rozdíl mezi skupinami je tedy i ve vztahu k celospolečenskému uspořádání,“ říká.

Pilnáček pak podotýká, že další podstatnou charakteristikou mírných příznivců konspirací zaměřených na migraci je preference vlády pevné ruky. „Kladou velký důraz na řád a pořádek. Ukazuje se, že je to skupina, která je velmi nespokojená s celoevropským směřováním, a to tak, že začínají věřit vybraným druhům konspirací a dezinformací,“ popisuje.

Mezi těmi dominujícími jsou narativy o tom, že je islám totalitní ideologie, která hlásá podmanění světa, že nelegální migrace z afrických zemí je organizovaná s cílem ovládnutí Evropy míšeneckou rasou či narativ o tom, že svět řídí skryté elity.

Neznamená to ale, že by mírní příznivci konspirací o migraci přímo nedůvěřovali demokratickému politickému systému. „Převažující názor v této skupině je, že demokracie je nejlepší způsob vlády, ale zároveň nejvíce ze všech skupin odpovídají, že za určitých okolností může být autoritářský způsob vládnutí lepší,“ vysvětluje uvažování většiny členů skupiny výzkumnice. Důraz na pořádek podle ní pramení z poměrně velké důvěry v NATO, se kterým jsou tito lidé zpravidla spokojení.

Tito lidé mají zároveň i rozdílný vztah k tématu migrace jako celku. Výzkum totiž prokázal, že lidem z této skupiny zpravidla nevadí migranti z Ukrajiny, jejichž masivní vlnu Česko zažívalo na začátku ruské invaze. „Říkají v poměrně velké míře, že na nezbytně dlouhou dobu bychom je měli přijmout. Evidentně tedy v jejich případě směřuje migrační narativ proti jiné kultuře. Nebo vzdálenějším kulturním okruhům z Afriky a Asie,“ doplňuje Tabery.

Vyhledávají velké množství informací na různých platformách, od veřejnoprávních médií, přes komerční zpravodajské weby, až po konspirační a dezinformační servery.

Jejich hlas na politické scéně zaznívá mnohem častěji než hlas příznivců konspirací o covidu. I to je důvod, proč jsou se systémem zpravidla více spokojení než jiní příznivci konspirací. „Volí nejčastěji hnutí ANO nebo dříve volili i koalici Svobodných, Soukromníků a Trikolory. Nemají tedy potřebu volit to nejradikálnější na politické scéně,“ líčí Pilnáček.

Něco nám tají

K radikálnějším stranám a hnutím naopak vzhlíží druhá skupina mírných příznivců konspirací, kteří se zaměřují na téma covidu. Ti jsou v mnohem větší míře nespokojení s českým členstvím v nadnárodních organizacích typu NATO či Evropská unie. A shodují se tak spíše se skupinou silných příznivců konspirací.

I je oslovují konspirační narativy o migraci s tím rozdílem, že jsou mnohem méně vstřícní vůči příchozím ukrajinským uprchlíkům. Pomoc vlády Ukrajině hodnotí většinou negativně.

Podle výzkumu jsou také mnohem méně spjatí se systémem a státními, zejména pak politickými institucemi. Zpravidla jim nevěří a nevěří ani veřejnoprávním médiím. Méně jako zdroj využívají standardní média, jako jsou zpravodajské weby, deníky či třeba Česká televize.

Vysvětlení, odkud může u této skupiny pramenit tak silná nedůvěra k systému a jeho institucím, nabízí další členka výzkumného týmu, antropoložka Marie Heřmanová.

„Pro spoustu lidí byl covid znejišťujícím momentem, který narušil jejich základní důvěru v to, že se věci nějak předvídatelně dějí a mají racionální vysvětlení. To, co jsem pozorovala na svém průzkumu během pandemie, bylo, jak odklon lidí od systému postupuje současně s tím, jak se proměňuje komunikace vlády a expertů,“ vysvětluje Heřmanová, která zkoumala zejména komunity okolo spirituálních influencerek na sociálních sítích.

„Během první vlny a prvního lockdownu šily roušky a vyzývaly k solidaritě, sdílely sbírky na pomoc izolovaným seniorům a chodily nakupovat sousedům.“ Poté přišlo rozvolnění, bylo lépe a situace se začala měnit až v září 2021 před volbami, kdy se mluvilo o dalším lockdownu.

„To byl zlomový moment, kdy si lidé začali říkat: Tak počkejte, jak to tedy je? Bude ten lockdown? A jestli může počkat po volbách, je důležité, aby byl?“ připomíná Heřmanová. Na oblibě podle ní v té době získali odborníci a lékaři, kteří šířili názory odlišné od hlavního proudu.

Tato ztráta důvěry ve vybrané politiky vedla přeneseně ve ztrátu důvěry v politické instituce. „Je to příklad krize, kterou sice premiér ani ministr zdravotnictví nemohou ovlivnit, mohou ale sehrát roli stabilní autority, která lidem vysvětluje, co se děje. Nebo naopak roli prvků, které prohloubí nedůvěru, což se na podzim 2021 bezpochyby v české společnosti stalo,“ doplňuje Heřmanová.

Tomáš Pika a Jan Cibulka

Související témata: migrace, COVID-19, výzkum, NATO, Marie Heřmanová, Evropa, Evropská unie, ANO 2011, Ukrajina, společnost, Paulína Tabery, Matouš Pilnáček, CVVM, Národní institut SYRI, Společnost nedůvěry