Kdo určuje, co je ten pověstný „dobrý vkus“? Kde se tato moc vlastně získává a jak se ve společnosti distribuuje? Právě na to se ptají autoři nové knihy.
Marie Heřmanová, která se v poslední době věnuje hlavně výzkumu influencerů a konspiračních teorií, je spoluautorkou publikace Pravidla vkusu. V nové knize ukazuje, že vkus je sociální konstrukt.
Jak z průzkumu založeném na mimořádném vzorku online populace vyplynulo, nejsou na tom Češi vůbec špatně. A vše se odvíjí od důvěry v klíčové instituce – politiky, média, úřady a autority.
Mírní příznivci konspirací zaměření na covid-19, jak tuto 12procentní skupinu nazývá unikátní výzkum pro server iROZHLAS.cz, proto častěji zastávají antisystémová stanoviska a volí extrémní strany.
Můžeme se na jedné straně na systému podílet, na druhé ale vůči jeho částem být kritičtí. Měli bychom se především snažit, aby se většina lidí cítila v demokratické společnosti stabilně a bezpečně.
Výzkumníci se shodují, že většina společnosti konspirační a dezinformační narativy odmítá a demokracii dlouhodobě pokládá za nejlepší způsob vlády. Zároveň to ale neznamená, že konspirace nemají vliv.
Neplatí, že by spirituálně založení lidé nutně museli věřit konspiracím a dezinformacím. Klíčovou roli hraje opět míra důvěry v systém. Který zahrnuje politiky, média, ale třeba i lékaře či akademiky.
I když se shodují v náklonnosti ke konspiracím, i tak je mezi oběma skupinami zásadní rozdíl. A to v míře důvěry ve stát, jeho instituce, politický systém a média.
Blokování webů a ruských státních médií, případně upozornění na možnost trestního stíhání za schvalování invaze na Ukrajinu – to vše vede k přesunu dezinformační scény na méně viditelné platformy.
Podle statistik migrační krize odezněla, ale na Balkáně uvízly desítky tisíc běženců, kteří nemají kam jít. Nejvážnější je situace v táborech v Řecku a v Bosně a Hercegovině.
