Přemíra kulturního obsahu nás odcizuje. Sdílení vkusu je stále těžší, říká antropoložka Heřmanová
V dnešní digitální době je často velmi složité určit, co je společensky vkusné. „Dnes je tu tolik služeb, že se kvůli tomu stáváme trochu více osamělí,“ míní kulturní a sociální antropoložka Marie Heřmanová v pořadu Osobnost Plus Českého rozhlasu Plus.
Kulturní a sociální antropoložka Marie Heřmanová, která se v poslední době věnuje hlavně výzkumu influencerů a konspiračních teorií, je spoluautorkou publikace Pravidla vkusu. V nové knize se snaží ukázat, že vkus je sociální konstrukt. To, co se nám líbí, se proměňuje v čase a je to závislé na naší sociální skupině.
Poslechněte si celou Osobnost Plus Michaela Rozsypala. Hostem je Marie Heřmanová, antropoložka
„To, že se nám něco líbí, je většinou podmíněné tím, v jaké rodině jsme vyrostli, na jakou školu jsme chodili, s jakými lidmi se bavíme. A třeba podle toho, co se nám líbí, se často zařazujeme do nějaké sociální skupiny nebo se naopak vymezujeme vůči jiné,“ popisuje Heřmanová.
V dnešní době je poměrně složité určit kdo nebo co ovlivňuje společenský vkus. Dlouhou dobu sociologové pracovali s takzvanou vysokou a nízkou kulturou. Vysoká mohla být třeba návštěva opery, čtení Dostojevského. Nízká naopak sledování televizních seriálů nebo čtení oddechové literatury.
„Zajímavé je, že tohle v dnešní době už tak jednoznačně neplatí. Zhruba od 90. let se prosazuje tzv. teorie kulturní všežravosti, která velmi zjednodušeně říká, že to není jen o tom, co konzumujeme, ale také, jak to konzumujeme,“ komentuje Heřmanová.
6:05
Lidé i zaplatí za to, aby druhým mohli škodit. Čeští vědci dokázali, jaký vliv má anonymita skupiny
Číst článek
Sociologové v USA si už v 90. letech všimli, že přestože jsou lidé příslušníky movitější skupiny s třeba i vyšším kulturním kapitálem, rádi konzumují i nízkou kulturu. Rozdíl mezi sociálními skupinami pak tedy tkvěl hlavně v tom, jak si předmět zájmu vybírají a jak ho interpretují.
Osamělá konzumace kultury
Kvůli tomu, že máme v dnešní době více zdrojů a možností, se prý občas v konzumaci kultury můžeme cítit osaměle.
„Seriály jsou velmi dobrý příklad, protože dřív to skutečně byl ten jeden seriál v České televizi v osm hodin večer a nic jiného nebylo. Dnes je tu tolik služeb, že se kvůli tomu stáváme trochu více osamělí, je složitější ten vkus s někým sdílet, je složitější stát se arbitrem kultury a postihnout, co je teda teď cool a zajímavé, protože se každý díváme na něco jiného,“ říká Heřmanová.
26:49
Západ uvěřil ruskému mýtu, že jde o neporazitelnou a věčnou zemi, myslí si ukrajinistka Víchová
Číst článek
Na druhou stranu streamovací platformy často mohou sbírat data a nabízet na základě toho masově populární seriály. Podle Heřmanové si uživatelé často uvědomují, že pasivně konzumují něco, co jim předkládá algoritmus.
„Ale většina z nás nechce být jen pasivními konzumenty. Většina z nás chce mít minimálně pocit, že si aktivně vybírá, co se jim líbí,“ dodává Heřmanová.
Kulturní scéna je rozrůzněná a může působit roztříštěně. Podle Heřmanové je navíc čím dál méně monokulturních produktů, tedy například seriálů, které znal každý nebo každý minimálně věděl, o co se jedná. Přesto se stále v naší společnosti jednou za čas nějaký objeví.
„Monokulturní fenomén existuje dodneška. Je to třeba Harry Potter, ať už knihy, nebo filmy. Dále třeba seriály typu Hra o trůny. Tipla bych si, že třeba v českém prostředí je to StarDance,“ říká Heřmanová.
Jsme posedlí autenticitou? A jde autenticita proti kvalitě? Čím Heřmanovou fascinuje Taylor Swift? Na tyto i další otázky vám odpoví v pořadu Osobnost Plus. Moderuje Michael Rozsypal.
