Už na střední škole založili Alpateam – projekt zaměřený na boj proti šikaně. Začínali na sociálních sítích, dnes objíždí republiku s přednáškami a výukovými filmy. „Když jsme to téma jenom naťukli, začalo být hodně aktuální a velké i pro média. Zjistili jsme, že jsme na správné cestě. Potom už se to nabalovalo,“ popisují v rámci cyklu Narozeni do svobody o mladých inspirativních lidech zakladatelé projektu Filip Špinka a Štěpán Hartl.

Narozeni do svobody Praha 7:00 18. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co pro vás znamená svoboda?
Filip Špinka: Tahle filozofická témata jsou pro mě vždycky složitá. Asi před čtyřmi lety jsem se svým otcem dělal rozhovor právě na téma svoboda, protože on byl v době sametové revoluce na vojně a v případě jiného průběhu měl zasahovat. 

Pro mě je svoboda strašně důležitá a obzvlášť pro mě jako umělce. Když vidím to srovnání, a vzhledem k tomu, že jsem se do svobody narodil, tak pro mě znamená možnost. Možnost vytvářet volně, dělat to, co mě baví, cestovat, podnikat, protože to jsou věci, které dřív nešly. Pro mě svoboda znamená možnosti.

Devatenáctiletá Ester organizuje aktivity pro děti v Netunicích. ‚Pomáhání obměkčuje srdce,‘ říká

Číst článek

Štěpán Hartl: Já jsem nad tím přemýšlel celý týden. Určitě je to pro mě možnost volby, každodenní možnost volby. Ať už jsou to základní věci, jako jestli si dám ke snídani kafe, nebo čaj, až po to, jestli se dneska můžu rozhodnout a letět do Španělska nebo začít podnikat, nebo oslovit kohokoliv, kdekoliv, měnit svůj názor na hlas, natočit video, začít na něčem pracovat, koupit si kurz, cokoliv.

To je jen na mně. Nejsem ovlivněný. Jsem, samozřejmě, systémem, který má nastavené nějaké hranice, ale ty jsou tak široké, že se tomu dá říkat svoboda. A to se mi na tom moc líbí, že každý den děláme desítky a desítky rozhodnutí, která jsou čistě na nás. To já považuji za svobodu. To rozhodnutí mám, všichni máme na výběr. 

‚Pedagogové nešli příkladem‘

Vy jste se na střední škole začali věnovat tématu šikany. Co vás k tomu motivovalo?
Špinka: My jsme ve druháku na pedagogické střední škole v Litomyšli založili projekt Alpateam, na začátku jsme založili jen ten projekt tím, že jsme založili instagramový účet. Později jsme spolek zapsali oficiálně.

Co se týče toho proč, my jsme v našem okolí pociťovali, obzvlášť na té pedagogické škole, nějaké neshody. Neshody učitelů, jeden na druhého donášeli… a celkově to prostředí, kde se vychovávají budoucí pedagogové, nebylo úplně ideální.

To byl takový první moment, kdy jsme si řekli, pojďme s tím něco dělat. Tím dalším bylo, když jsme zjistili, že se různé školy kolem nás se šikanou potkaly, a případy, které skončily nejhůř, skončily smrtí, tak nikdy nebyly vyřešeny a pověst školy byla důležitější, než to, co se stalo.

Potom k tomu přišly další skutečné příběhy, kamarádi nám je vyprávěli, a to byl asi ten první motiv.

Musím říct, že teď zpětně vidím, že ten impuls byl především kvůli tomu, že čím dál tím víc aktuálním tématem jsou sebevraždy mladých a to byl taky jeden z důvodů. My jsme teď projekt ještě rozšířili o to, že se na přednáškách bavíme právě ještě o sebevraždách mladých, protože to je pro nás teď hodně aktuální téma.

Hartl: Jedna věc byla udělat něco pro společnost. Studovali jsme pedagogickou školu a chtěli jsme zkrátka udělat něco navíc, i z toho času na střední škole vyždímat něco víc. Druhá věc byla, že někteří pedagogové na pedagogické škole nešli příkladem tak, jak si myslím, že by jít měli. 

Když jsme to téma jenom naťukli, začalo být hodně aktuální a velké i pro média. Zjistili jsme, že jsme na správné cestě. Potom už se to nabalovalo. 

Jaká myšlenka vám v souvislosti s rozhovory, které jste v rámci projektu zpracovávali, nejvíc utkvěla?
Špinka: Já musím říct, že úplně nejradši vzpomínám na rozhovory, to byla až série, s Davidem Krausem, protože ten si šikanou prošel, šikanu zažil, a myslím si, že má docela zajímavé myšlenky a postřehy, z toho, co zažil.

Pro mě mají vážně největší hodnotu rozhovory s Davidem Krausem, ať už je to diskuze o talentu, o tom, že každý by měl mít stejné podmínky a tak.

On právě kvůli svému talentu měl problémy na škole, pak střední školu ani nedostudoval, proto jsem ten talent zmínil.

Hartl: Dělali jsme hodně rozhovorů s herci a jedna z myšlenek projektu je „kamarádovi neublížíš“. A tohle, že se od prvního stupně, školky zařadí dramatická výchova a tyhle myšlenky, poznávací aktivity, čas pro sebe, ale i pro děti spolu – sbližovací aktivity, to mi přišlo důležité.

Uvědomuji si, že některé školy na to vůbec nemají čas. Souvisí to s well-beingem, o to, jak se děti cítí, není vůbec v kompetenci učitele se starat, nemusí se o to zajímat.

Přednášky a výukové filmy

Vy jste s projektem začali na střední škole. Jak pokračuje teď?
Špinka: Na povrch se to teď možná zdá trochu utlumené. Je to právě na sociálních sítích, trošku i záměrně, protože mi přišlo, že jsme to ve druháku založili, kolem šestnácti, sedmnácti let – teď je mi 23, takže projekt funguje šest let – a ze začátku, první tři roky – do čtvrťáku na střední škole – jsme byli hodně aktivní na sociálních sítích.

Každý krok jsme tam šířili, ale od toho, co jsme přestali studovat střední školu, projekt funguje dál. My s kolegou objíždíme školy. Zrovna ve středu jsme byli v Prostějově s přednáškou pro 60 dětí v Domově mládeže, takže projekt aktivně pokračuje.

Natočili jsme nový výukový film, jeden máme, tak teď jsme natočili ještě jeden pro mladší děti. Musím říct, že ty tři roky, když jsme projekt začínali, pro nás určitě byly zábavnější, vytvářet všechna ta díla, rozhovory, písničku, pomáhat lidem, ale poslední tři roky, kdy jsme šli trošku do ústraní ze sociálních sítí, konečně reálně pomáháme. Konečně děláme debaty, píšeme si s oběťmi.

Mně přijde, že první tři roky byly takový rozjezd, kdy jsme začínali, vytvářeli si materiály a teď, myslím, tři roky, kdy tolik nebazírujeme na instagramu a podobně, fakt aktivně pomáháme.

Hartl: Teď máme nasmlouvané a domluvené další přednášky. Natočili jsme nejen výukový film pro střední školu, ale teď už je v postprodukci i jeden pro první stupeň a pro mladší publikum. Spojili jsme se s marketingovou agenturou a máme rozjednané další mentory. A snad to budeme posouvat dál a dál. Doufáme, že nás čeká rozšiřování pole působnosti.

Co je podle vás největší hrozbou dnešní doby?
Špinka: Sociální sítě. Telefony a sociální sítě.

Hartl: Nesocializovanost. Sociální sítě, telefony, mobily, odpojení od přírody, od lidí, od problémů, od těžkých situací.

Trénuji starší přípravku – fotbalisty – a vím, že zvládání náročných situací je složitější a složitější. Rodiče nevědí, jak s těmi telefony zacházejí, děti ty telefony používají hodně. Netráví už spolu tolik času, a to vnímáme jako velký problém.

Co nejlepšího dnešní doba přináší?
Špinka: Možná umělou inteligenci. Ona přináší hodně rizik, ale kdybych měl říct, co přináší dobrého, tak umělou inteligenci. 

Důležité je, že dnešní doba přináší technologický pokrok. Hlavně v medicíně. 

Hartl: Myslím si, že možnosti, vycestování, Erasmy, možnost podnikání, rychlé komunikace. Když se chci něco dozvědět, ať už o sobě – jsou třeba mužské kruhy, nebo terapie – nebo můžu napsat jakémukoliv podnikateli nebo sportovci.

Propojování kontaktů je strašně rychlé, to považuji za výbornou věc na dnešní době. Cokoliv si zamaneme, můžeme mít velmi rychle a učit se. Je potřeba chtít, učit se vnímat, nechtít výsledek rychle, ale cesty jsou otevřené. 

Johana Kadeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít