V patnácti založili web, který plní přání dětem z dětských domovů. Začalo to malým nápadem, říkají
Vojtěch Paukner (27) a Martin Kučera (26) pracují jako IT specialisté. Vedle toho ale už přes deset let provozují web Milý Ježíšku, skrze který mohou lidé poslat vánoční dárky dětem z dětských domovů a rodin v těžkých životních situacích. „Motivuje nás to, že na konci projektu jsou reálné děti,“ říká Vojtěch. „Svoboda znamená dělat, co chci,“ doplňuje ho Martin v rámci seriálu Českého rozhlasu Narozeni do svobody o inspirativních mladých lidech.
Narodili jste se už do svobodné země, co pro vás znamená svoboda?
Martin Kučera: Že můžu každý den vstát a rozhodnout se, co a s kým budu dělat, nebo také že nebudu dělat nic, když se mi nechce.
Vojtěch Paukner: Pro mě je velmi těžko představitelné svobodu nemít, znamená pro mě všechno. Jsem člověk, co se cítí nesvobodně i v zaměstnaneckém poměru. Svoboda znamená možnost tvořit bez omezení.
Cítíte se v současném Česku dostatečně svobodní?
Vojtěch Paukner: Když vynechám byrokratické drobnosti, tak ano. Považuji se spíše za Evropana než Čecha, studoval jsem i v Mnichově, takže to beru spíše z celoevropského hlediska a tady myslím, že svobodný jsem.
Martin Kučera: Ano.
Dává to smysl. Když člověk něco může udělat, měl by to udělat, říká mladý záchranář Matěj Strnad
Číst článek
‚Vždy jsme něco vymýšleli‘
Projekt Milý Ježíšku jste založili v patnácti letech. Co vás jako mladé kluky vedlo k tomuto kroku?
Martin Kučera: Tehdy jsem si hrál a tvořil různé věci. A jednou z nich byl web, kde moje rodina viděla, co si přeji k Vánocům, a mohla si to rezervovat. Protože se mi rok předtím stalo, že jsem si přál deskovku a dostal jsem ji hned třikrát. Pak jsem svůj web ukazoval Vojtovi, on to vyprávěl doma a z diskuse s jeho maminkou vzešel nápad použít to na dobročinnou věc.
Vojtěch Paukner: S Martinem jsme vždycky něco vymýšleli a podnikali. A jednou z toho vznikl právě projekt Milý Ježíšku, který vydržel celé ty roky. Neplánovali jsme to dopředu, pobavili jsme se o nápadu v lednu na horách a v listopadu jsme to následně dali dohromady.
Už od začátku jste měli myšlenku, že projekt bude plnit přání dětem z dětských domovů?
Vojtěch Paukner: Ano, ze začátku tam byly pouze děti z dětských domovů. Teď tam jsou i děti z rodin v těžké životní situaci, které nám doporučuje filantrop Tomáš Slavata. Tomáš nás původně zkritizoval, že pomáháme jen dětským domovům a ne i matkám samoživitelkám. Tak jsme řekli: „Tome, pojďme je tam přidat.“
Co bylo na rozjíždění projektu nejtěžší?
Martin Kučera: Překvapivě to pro nás příliš těžké nebylo. Technickou část jsem připravil za tři dny. Přestože byl web strašně ošklivý, nedodělaný a splácaný na koleni patnáctiletými kluky, tak to začalo fungovat až překvapivě dobře.
Vojtěch Paukner: Nejdříve se to rozrostlo hodně exponenciálně. Začátek byl strašně upřímný a naivní. Web jsme spustili asi se 350 dětskými přání z celkem sedmi nebo osmi dětských domovů. Měli jsme i problém sehnat dětské domovy, které se zapojí, protože hodně z nich nám říkalo, že mají špatné zkušenosti s akcemi pořádanými studenty.
Báli jsme se, aby se nám všechna přání povedlo splnit, ale na facebooku se strhla nějaká vlna a nám se to podařilo splnit za dva dny. Následně jsme projekt začali rozšiřovat, od druhého ročníku se to stabilizovalo na nějakých 60 dětských domovech a 2500 přání, a tak se to zhruba drží dodnes.
Oba pracujete na plný úvazek, předtím jste studovali v zahraničí, jak je náročné vedle toho vést takovouto dobročinnou aktivitu?
Vojtěch Paukner: Už jsme si to hodně zautomatizovali. Milý Ježíšku funguje trochu jako automatická platforma, která zprostředkovává kontakt mezi dárci a dětskými domovy. Za ty roky jsme i vychytali komunikaci po mailu, kdy je většina věcí dostupná na webu a v posledních dvou letech nám pomáhá i chat GPT právě s odpovídáním na maily.
Martin Kučera: Funguje to na tom principu, že když se člověk rozhodne, že splní nějaké přání, tak dostane termín, do kdy to musí udělat. A dětské domovy mají zase systém, ve kterém mohou klikat, jestli to dostaly nebo ne. A pokud nám dětský domov nedá tuto zpětnou vazbu, tak se jim zase odešle automatický mail s instrukcemi a takto to pokračuje dál.
Na nás je pouze komunikace s lidmi, kteří nepostupují podle automatických zpráv, a také sociální sítě. Zabere nám to pár hodin týdně.
Co vás nejvíce motivuje v projektu pokračovat dál?
Vojtěch Paukner: Když člověk vyrazí do dětského domova a vidí, jak dárek udělal nějakému dítěti ohromnou radost. V dětských domovech je totiž hrozně málo prostoru, aby měly děti něco svého. Neumíme si představit, že bychom projekt ukončili. Pokud se výrazně nezmění, co lidi chtějí podporovat, tak to budeme dělat do 80 let.
3:20
Tereza dobrovolničí už od 14 let. Působila v keňském sirotčinci, teď pomáhá Adamovi se svalovou atrofií
Číst článek
Martin Kučera: Vždycky nás motivovalo dělat věci pro lidi, které bude někdo používat a něco to přinášet. Jednou za čas si vždycky uvědomím, že na konci jsou reálné děti, které mají radost z toho, že na ně někdo myslí. Občas i zpětně zjistíme, že dárci zůstali s dítětem v kontaktu a posílají mu dárky i k narozeninám nebo se osobně potkají.
‚Hrozby patří ke svobodě‘
Cítíte nějakou hrozbu v českém nebo evropském měřítku?
Vojtěch Paukner: Cítím ji ze všech stran. Mám pocit, že moje oblíbená kratochvíle je si každý den poslechnout podcast o nějaké nové hrozbě. Asi mě nejvíc děsí, jak umělá inteligence dává velkou sílu různým dezinformátorům.
Martin Kučera: Myslím, že hrozby jsou už z podstaty věci součástí svobody. Když všichni mají svobodu, tak mohou zpochybňovat i svobodu jiných. Vždy tu budou lidi, kteří mají pocit, že jiná skupina může být omezena na svých právech. Například debata o potratech, kdy někdo vyjadřuje názor, že jiní lidé by měli být omezeni na své svobodě se rozhodnout. Cítím se svobodný, protože i tyhle kontroverzní názory, které jdou proti svobodě, mohou být vyřčeny.
Co naopak nejlepšího dnešní doba nabízí?
Martin Kučera: Technologický vývoj, který jde v poslední době velmi rychle kupředu, otevírá dveře ke spoustě možností. Když člověk dnes ve správný moment pochopí, co se děje, tak z toho budou obrovské příležitosti udělat díru do světa nebo změnit svět k lepšímu.
Vojtěch Paukner: Cestování. Pocit svobody, že nikomu nemusím nic říkat a mohu kdykoliv kamkoliv odjet, je skvělý. Uprostřed léta jsem si uvědomil, že chci do Norska a odjel jsem tam na měsíc, nikdo mě nekontroloval a měl jsem pocit, že mohu být doma kdekoliv.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU NAROZENI DO SVOBODY
Je jim méně než 35 let, narodili se po pádu totality, do svobody. Český rozhlas a web iROZHLAS.cz přinášejí příběhy 35 inspirativních mladých lidí, kteří jsou aktivní, pro svoje okolí dělají „něco navíc“ nebo nezištně pomáhají.
Všechny vydané díly seriálu NALEZNETE ZDE.
