Unikátní výzkum Českého rozhlasu Společnost nedůvěry objevil v české společnosti šestiprocentní skupinu lidí s obecně velmi nízkým zájmem o všeobecné dění. Jde o takzvanou skupinu apatických, kteří se vyznačují tím, že na většinu výzkumných otázek odpovídají, že zkrátka „neví“. Jejich postoje přibližujeme v dalším díle seriálu na webu iROZHLAS.cz.

Společnost nedůvěry Praha 6:26 27. července 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Apatičtí. Tak se jmenuje jedna ze skupin v české společnosti, kterou odhalil výzkum Společnost nedůvěry, jenž pro server iROZHLAS.cz vytvořili výzkumníci z Národního institutu SYRI.

Odstíny nedůvěry: osm skupin lidí rozdělených konspiracemi

Číst článek

Spadá do ní zhruba šest procent lidí, kteří se vyznačují jen malou vazbou na společenské dění v zemi. To je prakticky nezajímá a tento svůj nezájem projevují třeba i v informačním prostoru.

Podle sociologa Matouše Pilnáčka se skupinu podařilo odhalit díky volnosti, jakou výzkum respondentům nabízel.

„Dávali jsme respondentům možnost říci ‚nevím‘, což nebývá u podobných výzkumů zcela obvyklé a spíše je nutí, aby zaujali jasné stanovisko. U nás měli v tomto ohledu svobodu, což jsme zároveň při následné analýze a dělení do skupin zohledňovali,“ popsal Pilnáček.

Skupina apatických je přitom – v kontextu jiných skupin – jasně identifikovatelná. Zatímco silní příznivci konspirací rozhodně souhlasili s téměř třemi čtvrtinami konspiračních a dezinformačních výroků a silní odpůrci s nimi ve stejné míře nesouhlasili, apatičtí odpovídají opět specificky.

„Provedli jsme analýzu, v jaké míře námi identifikované skupiny souhlasí či nesouhlasí s konspiračními nebo dezinformačními výroky. A skupina apatických u čtrnácti z dvaceti z těchto výroků odpovídá, že neví, nebo že na to nemá názor,“ popisuje vedoucí CVVM Paulína Tabery.

Z nízkého zájmu o politické a společenské dění pramení i jejich malý zájem o média a sdílené informace. Mainstreamová média sledují apatičtí jen málo – nejvíce z nich komerční zpravodajské weby a komerční televize.

Stejně tak jen málo sledují takzvané konspirační a dezinformační weby – v tomto se přibližují úrovni skupin odpůrců konspirací. A nevyhledávají ani příliš alternativy v podobě chatovacích platforem a sociálních médií typu Telegram nebo WhatsApp.

Protože nejsou obecně velkými příjemci informací, nejsou apatičtí zároveň ani velkými příjemci konspiračních a dezinformačních narativů, což se projevuje tím, že k jednotlivým výrokům neumějí zaujmout postoj. Tím se velmi podobají skupině takzvaných „Nezapojených odpůrců konspirací“.

Většině apatických je také v zásadě jedno, zda je Česká republika členem NATO nebo Evropské unie. U těch, kteří svůj názor vyslovili, v případě NATO převažuje spokojenost se členstvím, v případě EU jsou postoje pro a proti vyrovnané.

Stejně tak nemá skupina názor na to, zda je důležité žít v demokratickém či jiném typu státního zřízení. Apatičtí příliš nedůvěřují politickým institucím, jako je vláda či Poslanecká sněmovna. I v tomto případě se ale od ostatních skupin odlišují vysokou mírou nejistoty a mnohem častěji odpovídají, že neví, jaký by měli mít k těmto institucím vztah.

Strach, či hodnoty?

Podle psychologa Dalibora Špoka mohou být důvody vzniku skupiny apatických ve společnosti různé. „Když si uvědomíme, že toto určení vychází z odpovědí na výzkumné otázky, nemusí ty důvody vždy souviset s osobnostními vlastnostmi,“ komentuje na úvod psycholog s tím, že jedním z faktorů tak může být třeba nízké sebevědomí respondenta.

„Mohou to být lidé, kteří si nejsou s sebou příliš jistí. Kteří mají pocit, že danou věc nedokážou správně posoudit, že na to zkrátka nemají, a tak raději řeknou, že neví. Je to tedy spíše projev nízkého sebevědomí, než že by tito lidé neměli na danou problematiku názor,“ nabízí jedno z možných vysvětlení psycholog.

Druhé se pak odvíjí od obecných rysů, které podle něj sdílejí lidé tíhnoucí ke konspiračním a dezinformačním narativům. Důvěra v tyto příběhy totiž podle psychologa souvisí nejen se  vzděláním a inteligencí, ale i hodnotovou a osobnostní kultivací či schopností vytvářet si modely, jak v životě dosahovat konkrétních cílů.

„Apatičtí lidé si tento model zpravidla nevytvoří, protože jim nedochází, že by to vůbec měli udělat. Nepovažují to za důležité pro naplněný život,“ popisuje psycholog s tím, že tato nízká osobní angažovanost se pak projevuje i do širší angažovanosti ve své obci či komunitě, ve které daný člověk žije.

Proto je potřeba podle Špoka tyto lidi inspirovat a povzbudit. „Ukazovat, že i u této skupiny model existuje. To u nich povede k nižší apatii a větší společenské angažovanosti,“ uzavírá.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít