„Putin kráčí od role autokrata a směřuje k roli diktátora. Tento přechod se přitom odehrává velice rychle, roli Vladimira Putina v dějinách Ruska proto považuji za skutečně velmi tragickou,“ říká ruský dokumentarista ukrajinského původu Vitalij Manskij, který přijel do Česka představit svůj nový film o Michailu Gorbačovovi. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz mimo jiné vysvětluje, proč je bývalý sovětský vůdce vůči kritice Putina tak opatrný.

Rozhovor Moskva/Praha/Riga 6:00 6. listopadu 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov tím, že nepoužil sílu, nechal dojít ke svobodě mnoho zemí, které byly součástí Sovětského svazu nebo patřily do jeho sféry vlivu. Ve filmu Gorbačov. Ráj je ale vidět, že autor Perestrojky nechce příliš mluvit o své tehdejší roli a rozhodnutích, která nakonec vedla k rozpadu SSSR. Proč?
Gorbačov žije v zemi, kde je považován za zrádce a zločince, protože jeho činy vedly k rozpadu Sovětského svazu. V ruských médiích je označován jako člověk, kvůli kterému byla zničená „úžasná vzkvétající země“. Je tedy vnímán jako viník všeho špatného, s čím Rusko (současného prezidenta Vladimira) Putina v současnosti zápolí.

Pětadvacátá dokumentární Ji.hlava oslaví své jubileum s Gorbačovem, Filou a zvířátky

Číst článek

Tak vyznívají zprávy o Gorbačovovi v oficiálním ruském tisku i televizi. V takovémto mediálním prostoru Gorbačov žije a je mu samozřejmě velice nepříjemné, že se ocitá v roli člověka, který je de facto zrádce a viník všeho zlého, s čím se jeho spoluobčané musí potýkat. Skutečnost je ale taková, že právě díky němu lidé dostali šanci na svobodu. Někdo ji dokázal využít, jako třeba Česko, například Turkmenistán a další země včetně Ruska ale tuto šanci promarnily.

Ve filmu vedete s dnes devadesátiletým Gorbačovem také debaty o současných poměrech a svobodě slova v Rusku. Jak podle vás Gorbačov současnou situaci v Rusku vnímá? Je podle vás pro Gorbačova složité nynější režim Vladimira Putina jakkoliv kritizovat?
K současné situaci obecně se Gorbačov vyjadřuje poměrně kriticky, nemá ale tribunu, odkud by mohl své názory hlásat, protože se o něm vůbec nepíše. Tyto názory tedy nemůže nikde publikovat, kromě stránek Gorbačovovy nadace. Nikdo jiný mu prostor nedá.

Ale pokud jde o Putina, je ve svých vyjádřeních velice opatrný. Není to nic, co by mi řekl Gorbačov, ale podle mého názoru je velice opatrný také proto, že je na Putinovi de facto závislý. Ruský stát mu totiž poskytuje bydlení a také zdravotní péči (Gorbačov žije v domě, který dostal od státu „na dožití“ – pozn. redakce). Na tom je Gorbačov závislý a možná se bojí, že kritika Putina by vůči němu mohla vést k nepřátelskému jednání. Zdůrazňuji ale, že to je čistě můj názor a pohled, jak vnímám situaci já.

Jak vnímáte Putina vy? Jako dvorní prezidentský kameraman jste s ním strávil spoustu času, od roku 2014 ale žijete v lotyšském exilu a v roce 2018 vyšel váš dokument Svědkové Putinovi, který poodhalil Putinův nástup k moci i zákulisí Kremlu. Váš vztah k ruskému prezidentovi tedy prošel poměrně významným vývojem.
Putin velice rychle kráčí od role autokrata a směřuje k roli diktátora. Tento přechod se přitom odehrává velice rychle, roli Vladimira Putina v dějinách Ruska proto považuji za skutečně velmi tragickou.

Máte tedy dojem, že od vašeho odchodu z Ruska se tamní podmínky významně zhoršily a režim se neustále přitvrzuje?
Ano, pokud bychom chtěli srovnat stav demokracie a svobody v Rusku v roce 2014 a 2021, je to jako srovnávat nebe se zemí.  

Vláda jedné strany

Čelíte i vy kvůli své práci nátlaku ruských úřadů? Vracíte se ještě vůbec do Ruska?
Dnes už se do Ruska vracím jen velmi zřídka – jen když je to spojeno s mojí prací. To znamená buď na nějaké natáčení, nebo když pořádáme festival nezávislého dokumentárního filmu Artdocfest, jezdím tam tedy jen velmi málo.

‚S takovými médii se lidé bojí mluvit.‘ Ruský novinář popisuje práci pro web s cejchem zahraniční agent

Číst článek

Určitý nátlak samozřejmě cítím, a to nejenom já. Nepoužil bych úplně slovo represe, protože pod represemi si představujeme to, když lidi zatýkají, vraždí nebo je ve vězení znásilňují, což se v Rusku ovšem také děje. V mém případě na represe zatím nedošlo, nátlak ale pociťuji samozřejmě velmi silně.

V dnešním Rusku je nátlak vyvíjen nejen na lidi, kteří vystupují na veřejnosti s jiným názorem, než je ten oficiální. Už je vyvíjen i na ty, kteří jsou součástí systému. To, že byla rozprášena politická opozice, která je buď v emigraci, nebo ve vězení, je jasné. Začíná ale docházet také na včerejší spojence – i na ty strany, které byly součástí vlády. Myslím, že současná situace směřuje k tomu, že v Rusku bude vláda jedné strany, a to strany Vladimira Vladimiroviče Putina.

Jak si tedy vysvětlujete, že ruské úřady nechají váš festival nezávislých dokumentárních filmů Artdocfest vůbec proběhnout, že proti němu nezakročí?  
Už opravdu nevím, jak by mohly vůči Artdocfestu postupovat razantněji, než je tomu teď. Dříve jsme festival pořádali ve třech městech, dnes už se ale může konat jen v jednom městě. Požadavky jsou tak omezující, že si občas klademe otázku, jestli má vůbec smysl Artdocfest v Rusku za stávajících, neustále se zpřísňujících podmínek ještě pořádat.

‚V Kremlu neponechali nic náhodě.‘ Volby v Rusku přinesly nespočet stížností i svědectví o podvodech

Číst článek

Dnes už máme například zakázáno promítat filmy, kde se objevuje bílo-červená běloruská vlajka (historická bílo-červená vlajka, která odkazuje na pokus Běloruska vyhlásit v roce 1918 nezávislost, se v loňském roce stala symbolem odporu proti režimu Alexandra Lukašenka – pozn. redakce). Je zakázáno promítat filmy, kde se tematizuje Ukrajina, LGBT nebo filmy s Čečenskem. Nesmíme promítat snímky, kde se objevuje politická opozice, nebo filmy, kde se používají vulgarismy a nespisovná řeč.

Už ani nevíme, jaké filmy vůbec můžeme divákům pustit. Pokud to bude takhle dál pokračovat, svobodná kultura v Rusku zanikne a přestane existovat.

Proto jsme Artdocfest začali pořádat také v Rize, kde v současné době nabíráme více energie. Právě Lotyšsko je jednou z dalších zemí, která se díky Gorbačovovi mohla osvobodit a stát se nezávislou. Snažíme se tak vytvořit prostor pro svobodnou diskusi o filmech, které reflektují aktuální dění ve východní Evropě a také v Rusku.

Putinův režim jednou skončí

Na začátku letošního roku proběhly po celém Rusku masové protesty proti Putinově režimu a zatčení Alexeje Navalného, po potlačení demonstrací ale režim ještě více přitvrdil a začal proti nezávislým médiím a dalším institucím postupovat razantněji než dřív. Podle nových změn ústavy navíc Putin může vládnout až do roku 2036. Máte při pohledu na aktuální dění ještě naději, že režim v horizontu několika let padne a že se mohou poměry v zemi zlepšit?
Všechny takové režimy jednoho dne skončí. Všechny diktatury jednou padnou a nevím, proč by zrovna ta Putinova měla být výjimkou.

Aktivistka z Minsku: Bělorusku vládne atmosféra strachu. Věřím ale, že jsme na cestě k demokracii

Číst článek

Je ovšem otázkou, kdy se tak stane, nakolik bude společnost připravená stát se svobodnou, nakolik bude schopná vymanit se ze své otrocké mentality a uvědomit si cenu svobody. To je také téma, kterým se zabýváme ve filmu Gorbačov. Ráj. S Gorbačovem tam o tom mluvíme a otevíráme diskusi, nakolik je svoboda ruské mentalitě vůbec vlastní.

Jak už jsem řekl, všechny diktatury, ať už to byl režim (Španěla Francisca) Franca, (Portugalce Antónia de Oliveiry) Salazara nebo (libyjského vůdce) Muammara Kaddáfího v minulosti padly. Pak je ale otázkou, do jaké míry bude konec diktátora tragický. Ostatně víme, že například Josif Stalin umíral bez lékařské pomoci ve vlastní moči. Putinův režim také padne a já doufám, že se toho dočkáme.

Na závěr bych se ještě ráda vrátila k vašim filmům. Snímek Gorbačov. Ráj stejně jako film Svědci Putinovi, ale také Paprsky slunce jste natočil v české koprodukci. V čem vlastně spatřujete výhody této spolupráce?
S Čechy máme společnou minulost, která byla tragická. Česko má zároveň velice pozitivní zkušenost s tím, že se mu podařilo trauma této tragické minulosti překonat, a proto si rozumíme. Naše koprodukce s českou scénou tedy určitě není čistě technická. Řekl bych, že je to spolupráce hlavně mravní, psychologická a pro nás je toto porozumění velice cenné, proto s českou stranou vždycky velmi rád natáčím.

Eliška Orosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít