Spravedlnost, nebo politická hra? Kaczyńského strana láká Poláky na německé válečné biliony
Polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) se už loni vydala na válečnou stezku s Evropskou komisí. O odchodu z unie ale v Polsku nikdo vážně nemluví. Konzervativci takové představy už dříve mnohokrát odmítli. Jenže to neznamená, že se polská vláda nezkouší téma „vměšujícího se Bruselu“ politicky využít.
Silné Právo a spravedlnost
Navzdory nedávné vlně protestů i dvou překvapivých vetech Andrzeje Dudy má PiS podle čerstvého průzkumu agentury IPSOS podporu 40 procent. Nejsilnější opoziční strana Občanská platforma je daleko za PiS s 21 procenty. I další průzkumy přisuzují konzervativcům podporu od 32 do 37 procent.
Oživují se protiněmecké nálady a v posledních dvou týdnech i nároky na válečné reparace za nezměrné utrpení, kterým prošlo Polsko v období druhé světové války. Začala historická, ale zejména politická debata. Konkrétní kroky zatím polští konzervativci nepodnikli.
Politika polské vlády a systémové změny Evropskou komisi znepokojují. Ta Polsko kritizuje hlavně kvůli pochybnostem o dobrém stavu právního státu, omezování a politizování ústavního soudu, nejvyššího soudu i obecných soudů.
Spor se vede také o kvóty pro imigranty nebo o kácení v chráněném Bělověžském pralese na východě země.
Polský ministr životního prostředí Jan Szyszko trvá na tom, že smrky napadené kůrovcem je třeba odstranit. Poprvé v celé historii unie odmítá respektovat nařízení Soudního dvora EU, který předběžným opatřením kácení v pralese zakázal.
Hlučno bude na podzim i ohledně avizované „dekoncentrace a polonizace“ soukromých médií. PiS chce zákonem změnit podobu mediálního trhu a podíly zahraničních majitelů.
V posledních týdnech - obzvlášť kolem výročí Varšavského povstání, které připadá na 1. srpna - se v médiích spřízněných s vládou častěji objevují nevybíravé výroky o Německu a jeho dominanci v Evropě.
Zatím jen silná slova?
Reparace pro Polsko?
Vláda Polské lidové republiky se v roce 1953 vzdala nároků na poválečné odškodnění. Vládní politici dnes spekulují, že se to týkalo pouze území tehdejší Německé demokratické republiky. Německá vláda to odmítá, jednostranná polská deklarace z roku 1953 se podle ní vztahuje na území celého Německa. Předchozí polské vlády na věc nahlížely stejně, kabinet to potvrdil například v roce 2004 a ministerstvo zahraničí znovu v roce 2015.
Začátkem srpna média zveřejnila zprávu o tom, že Polsko požaduje po Německu náhrady za škody způsobené nacisty za druhé světové války. Už na konci července se v takovém duchu vyjádřil předseda PiS Jarosław Kaczyński, oficiálně „pouhý“ poslanec, reálně člověk rozhodující o dalším směřování Polska.
„Polsko bylo první zemí, která se se zbraní v ruce postavila německému hitlerismu. Dostali jsme někdy nějaké odškodnění? Ne!“ uvedl v projevu na sjezdu strany začátkem července. „Polsko se odškodnění nikdy nezřeklo. Ti, kteří si to myslí, se mýlí.“
Podle současného ministra obrany Antoniho Macierewicze není pravda, že se Polsko reparací v roce 1953 zřeklo.
„Při vědomí toho, že Němci už do značné míry splnili své závazky ve věci odškodnění, a že zlepšení hospodářské situace Německa je v zájmu mírového vývoje země, vláda Polské lidové republiky (…) rozhodla k 1. lednu 1954 o zřeknutí se pohledávky odškodnění pro Polsko.“
úryvek z deklarace vlády Polské lidové republiky (1953)
„To sovětská kolonie, zvaná Polská lidová republika, se zřekla té části reparací, které byly spjaté s územím rovněž loutkové, sovětské Německé demokratické republiky,“ uvedl ve vysílání tzv. národní Polské televize (TVP).
Známá poslankyně PiS Krystyna Pawłowiczová podle deníku Rzeczpospolita řekla, že Polsko by se mělo obrátit na „nejlepší americké, židovské právní kanceláře, které mají zkušenosti v bitvách o německé odškodnění“.
„Možná se za nás v té věci postaví Donald Trump. Možná také Velká Británie,“ spekuluje poslankyně známá svými kontroverzními výroky.
Podobné hlasy ale nezní jen z řad vládních poslanců, požadavky na odškodnění podpořil i (zatím jeden) poslanec z klubu Kukiz'15, personalizovaného hnutí zpěváka Pawła Kukize, které často hlasuje s PiS.
Právní analýzy ministerstva i Sejmu
Žádné konkrétní kroky zatím vláda neučinila. K tématu mlčí premiérka Beata Szydłová i prezident Andrzej Duda. Z vládního kabinetu se k věci vyjádřil pouze ministr zahraničních věcí Witold Waszczykowski.
Podle něj je věc komplikovaná. „Mohu přiznat, že jsme podnikli vstupní analýzy a ty právní analýzy nejsou jednoznačné, protože záležitost je už desítky let zamotaná,“ řekl v konzervativní televizi WPolsce.pl.
Konkrétní krok podnikl řadový poslanec strany Solidární Polsko (ta kandidovala na listině PiS) Arkadiusz Mularczyk, když zažádal Sejm o vypracování analýzy o právních možnostech získání válečných reparací.
„Je to čistá politika a část války s Evropskou unií. Vymyslet si o prázdninách reparace, začít o tom mluvit mediálními zkazkami, protože je to vážná věc, která plyne z obrovských problémů v Polsku.“
Grzegorz Schetyna (předseda Občanské platformy)
„Může se Polská republika podle mezinárodního práva domáhat odškodnění od Německa za materiální a lidské ztráty způsobené německou agresí za druhé světové války?“ Tak zní otázka, kterou Mularczyk směřoval analytickému oddělení Sejmu. Odpověď by měla být známa v průběhu srpna.
„Je to čistá politika a část války s Evropskou unií. Vymyslet si o prázdninách reparace, začít o tom mluvit mediálními zkazkami, protože je to vážná věc, která plyne z obrovských problémů v Polsku,“ reagoval na debatu o reparacích Grzegorz Schetyna, předseda největší opoziční strany Občanská platforma.
„Je to klasický případ vytváření atmosféry konfliktu s Evropskou unií,“ řekl Schetyna v rozhovoru pro soukromé rádio TOK FM.
Debata, která se už jednou vedla
Debata o válečných reparacích se ale po roce 1989 už jednou vedla. V parlamentu se o ní diskutovalo před čtrnácti lety, krátce po referendu, ve kterém Poláci hlasovali o vstupu své země do Evropské unie. Podle Ludwika Dorna, bývalého politického spojence Jarosława Kaczyńského, šlo o obrannou reakci na požadavky německé organizace Powiernictwo Pruskie, která ve Štrasburku žalovala Polsko kvůli odškodnění pro vyhnané Němce.
Chlapec s pistolí u hlavy. Polští fanoušci připomněli výročí varšavského povstání
Číst článek
Poslanci ultrakonzervativní strany Liga polských rodin v srpnu 2003 navrhli v parlamentu usnesení, které by tehdejší levicovou vládu premiéra Leszka Millera vyzývalo k vymáhání reparací za škody způsobené za druhé světové války.
Už tehdy poslanec (nyní ministr obrany a vlivná postava strany PiS) Antoni Macierewicz prohlašoval, že „nám ty reparace náleží“.
Navrhovatelé argumentovali tím, že v Německu se čím dál tím víc ozývají hlasy zpochybňující poválečné uspořádání v Evropě. Na mysli měli hlavně obavy z toho, aby Němci vyhnaní z dnešního území Polska nepožadovali návrat zabaveného majetku nebo kompenzace.
Deklarace s jasným cílem
Po bouřlivé historické, politické i právní debatě přijal Sejm 10. září 2004 usnesení, ve kterém stojí, že Polsko nedostalo odpovídající finanční kompenzaci a válečné reparace za druhou světovou válku a že stát nemá vůči Německu žádné finanční závazky. Parlament zároveň vyzval vládu, aby ve věci reparací a kompenzací „podnikla odpovídající kroky vůči německé vládě.“
Deklarace byla ve sněmovně schválena aklamací, panovala o ní shoda. Ke kompromisu se ale podle analytika Pawła Musiałka došlo jen proto, že usnesení bylo možné číst více způsoby. A každá politická strana si v něm tehdy našla to, co sama chtěla.
Tehdejší levicová vláda Spojenectví demokratické levice (SLD) měla jasnou pozici, která se opírala o deklaraci z roku 1953. Ta podle ní otázku reparací uzavřela. V praxi tak polská diplomacie nepostupovala podle usnesení schváleného parlamentem.
„Teď věc vstala z hrobu bez žádného zjevného důvodu. Nejsou žádné německé požadavky.“
Ludwik Dorn (bývalý politický spojenec Jarosława Kaczyńského)
Otázka reparací pro Polsko měla tehdy jasný cíl: učinit z nároků na reparace trumf v případě, že by německá vláda vznesla nároky na majetek vysídlených Němců, který zůstal na území Polska.
Volební vábnička německých bilionů?
„Teď věc vstala z hrobu bez žádného zjevného důvodu. Nejsou žádné německé požadavky,“ tvrdí v rozhovoru pro levicový portál Krytyka Polityczna bývalý Kaczyńského politický spojenec Ludwik Dorn, který byl v letech 2005-07 vicepremiérem ve vládách PiS. Dorn dodává, že „naděje na stovky miliard eur v rámci reparací od Německa má kompenzovat budoucí redukci unijní fondů“.
Podle Dorna, který do parlamentu neúspěšně kandidoval v roce 2015 za Občanskou platformu, si PiS buduje tematické pole pro volby v roce 2019. PiS chce podle politika téma zjednodušit a politicky využít.
„Kdo je pro stovky miliard eur z reparací od Němců, ten je pro Polsko čili pro stranu PiS, která takové požadavky vznáší. A kdo je proti PiS, ten je proti miliardám pro Polsko, čili je proti Polsku společně s Němci a Tuskem,“ myslí si Dorn.
Energetický nápoj urážel varšavské povstání. Po bouři na sítích firma posílá veteránům miliony
Číst článek
Ohromné lidské i materiální ztráty, které Polsku způsobila nacistická vojska, v roce 2004 vyčíslila analýza Sejmu na 248 miliard zlotých. To by podle televize Polsat v létě 2014 odpovídalo 845 miliardám dolarů. V roce 2004 byly na žádost tehdejšího varšavského primátora Lecha Kaczyńského škody v hlavním městě vyčísleny na 45 miliard dolarů.
Podle portálu onet.pl by mohl činit součet všech ztrát, tedy materiálních i lidských, až 3 biliony zlotých. V přepočtu tedy přes 18 bilionů korun. Politik a politolog Grzegorz Kostrzewa-Zorbas v ultrakonzervativním týdeníku Sieci Prawdy vyčíslil celkové ztráty dokonce na 25 bilionů zlotých, v přepočtu tedy přes 152 bilionů korun.
Server Money.pl spočítal, že kdyby Němci vypláceli Polsku ročně jedno procento svého rozpočtu, 25 bilionů zlotých by Polsko obdrželo za 2000 let. Postavit by za reprace šlo 12 500 fotbalových stadionů (velikosti moderního Národního stadionu ve Varšavě).
Berlín: vyřešená záležitost
„Němci cítí politickou, morální i finanční odpovědnost za druhou světovou válku. Vyplatily se reparace ve značné výši za celkové válečné škody, rovněž pro Polsko. (…) Záležitost byla v minulosti dostatečně vyřešena. V roce 1953 Polsko závazně rezignovalo na další požadavky týkající se celého Německa a později to ještě několikrát zopakovalo,“ uvedla začátkem srpna zástupkyně mluvčího německé vlády Ulrika Demmerová.
Německá vláda podle mluvčí dosud neobdržela od polské strany dosud žádný oficiální dokument, ke kterému by se mohla vyjádřit.
