‚Putinova vězeňkyně‘: Místo záchodu díra v podlaze, špína, zapáchající voda k pití a žádné léky
Pro rusko-americkou novinářku Svobodné Evropy, osmačtyřicetiletou Alsu Kurmaševovou, si přišli v Kazani ruští vyšetřovatelé loni v říjnu. Matka dvou dětí žijící dlouhodobě v Praze pak strávila v ruské vazbě devět otřesných měsíců. Ve druhém díle seriálu Radiožurnálu popisuje první dny za mřížemi. Na svobodu se dostala před třemi měsíci v rámci velké výměny vězňů.
„Na záchod jsme chodily v cele na takovou díru v zemi, bylo to asi 70 centimetrů od paland. Nad dveřmi byla navíc kamera a kdykoli mohl do místnosti někdo vstoupit,“ vzpomíná Alsu Kurmaševová na první celu, kde spala na palandě. Ve vězení byla nejdřív se ženou podezřelou z vraždy. Další spoluvězeňkyně byla ve vazbě kvůli finančnímu podvodu.
Alsu Kurmaševovou zadrželi muži v kuklách 18. října 2023. Její první spoluvězeňkyní byla žena obviněná z vraždy. Cela neměla ani záchod, místo něj byla jen díra kousek od paland, popisuje novinářka
„Prvních pět nocí jsem strávila v takové hodně tmavé a špinavé cele, skoro bez světla. Byla jsem v šoku. Prvních 24 hodin jsem ležela, měla jsem otevřené oči, nemohla jsem spát, nemohla jsem přemýšlet. Byl to asi největší šok, co jsem v životě zažila,“ popisuje novinářka.
Alsu začala ve vazbě postupně narážet na první komplikace. Například řešila, co bude pít. V Kazani si lidé domů kupují balenou vodu, protože ta z kohoutku je cítit chlorem a dalšími chemickými látkami. Ve vězení neměla Alsu moc na vybranou.
„Bála jsem se, jestli mi nebude zle od žaludku. Chuť té vody je velmi nepříjemná, ale snažila jsem se na to nemyslet. Vařily jsme ji a pak chladily. Ve vazbě se sice daly koupit lahve vody, ale překročilo by to povolený hmotnostní limit. A navíc byla ta balená voda drahá,“ říká.
‚Nenávidí Ameriku‘
Rusko-americká novinářka si během prvních dnů za mřížemi začala všímat, že o sobě spoluvězeňkyním nemůže říct všechno. Informací o americkém občanství by si přitížila, a tak tuhle část vynechávala. Říkala, že je novinářka z Prahy, která cestovala za nemocnou maminkou.
16:53
‚Putinova vězeňkyně‘: Jsem zpátky doma v Praze, ale z té noční můry se pořád vzpamatovávám
Číst článek
„Zjistila jsem, že tam hodně lidí nenávidí Západ a Ameriku. Televize má velký vliv na lidi a na jejich mozek. Tak jsem jenom řekla, že bydlím v Česku víc než dvacet let a přijela jsem do Kazaně na návštěvu. A dodala jsem, že jsem novinářka. A to stačilo. Nikoho to nezajímalo, protože takových osmdesát procent zadržených byly ženy podezřelé z prodeje drog. Ony si rozuměly navzájem víc než třeba se mnou. Měly o čem mluvit,“ přibližuje Kurmaševová.
Sprchování bylo dvakrát v týdnu. Vždy v úterý a v pátek mohly ženy ve skupině do umývárny, ale některé sprchy byly rozbité. Na teplou vodu byl limit: „Občas jsme měly šest sprch pro deset žen. Fyzicky silnější žena dostala tu nejlepší sprchu. Ale tam jsem cítila, že všichni jsme lidi, tak jsme se během limitu deseti minut osprchovaly všechny. Sprcha dvakrát týdně je strašně málo. Podmínky byly hodně špatné. Vazba v Kazani je stará, je z roku 1860.“
V cele se nonstop svítilo. Byla v ní neustále zapnutá kamera. Problém byl s jídlem i léky, kterých bylo buď málo, nebo nebyly vůbec. „Byla jsem hodně nemocná na Vánoce a Nový rok. Léky tam došly, žádné tam prostě nebyly, takže jsem se léčila česnekem, citronem a horkou vodou,“ popisuje novinářka.
Muži v kuklách
Alsu Kurmaševovou zadrželi muži v kuklách 18. října 2023 ve všední den dopoledne. Stihla si zabalit pár osobních věcí, uklidnit 78letou maminku a poslat hlasovou zprávu manželovi Pavlovi.
„V rychlosti jsem mu do zprávy namluvila, že mě odvážejí na vyšetřovací výbor a že jsem ve spojení se svým advokátem. Snažila jsem se, abych mluvila co nejklidněji. Ani nevím, jak se to podařilo,“ doplňuje novinářka.
Manžel Pavel Butorin si informaci poslechl v pražské budově Rádia Svobodná Evropa, kde vede ruskojazyčnou televizi Current Time. „Věděl jsem o všech nástrahách režimu v Rusku, takže jsem doufal v to nejlepší, ale připravoval jsem se na to nejhorší. Bylo nám jasné, že ruské úřady zadržely Alsu právě proto, že je Američanka,“ vysvětluje Pavel Butorin.
Butorin nebyl ten, kdo informaci řekl dvěma dcerám. Starší šestnáctiletá Bibi se o zadržení matky dozvěděla ve chvíli, kdy v Praze seděla v kavárně a surfovala na internetu. Dala to vědět o tři roky mladší sestře Miriam.
„V dnešním světě se vaše děti dozvídají novinky ne od rodičů, ale ze sociálních sítí. Proto se o zadržení maminky v Rusku dozvěděly ne ode mě. Snažil jsem se zachovat klid. Samozřejmě že dcery měly obavy, ale hned jsem jim řekl, že odtamtud Alsu dostaneme,“ vzpomíná Butorin.
„Rozhodli jsme se okamžitě soustředit na to, aby měla přístup k právníkům. Aby byly podmínky jejího zadržení aspoň trochu normální. A především jsme se začali soustředit na snahu o její propuštění,“ doplňuje.
Zahraniční agent?
Kurmaševovou nejdřív obvinili z toho, že se při vstupu do země nezaregistrovala jako tzv. zahraniční agent. Pro Rusy je to termín pro osoby na konkrétním seznamu, které jsou nejen z médií, ale i z nevládních organizací. Ruské úřady na tyto zahraniční agenty dohlížejí a podléhají auditu. Novinářka odmítá, že se úřadům měla přihlásit.
„Na seznamu zahraničních agentů jsem nebyla. Nejsem tam ani teď. Můj právník poslal i žádost ruské vládě a dostali jsme odpověď, že v seznamech nejsem. Takže oni mě zadrželi kvůli tomu, co nebyla pravda,“ přibližuje Kurmaševová. Jako vykonstruovanou politickou kauzu bere i další obvinění a pozdější odsouzení na 6,5 roku za údajné šíření lživých zpráv o ruské armádě.
Rusko by mohlo po výměně vězňů začít více zatýkat, obávají se experti. Nejde o oteplení vztahů, varují USA
Číst článek
Ostatní vězeňkyně mohly v kazaňské vazbě telefonovat nebo přijímat návštěvy. Rusko-americká novinářka to měla zakázáno na celou dobu vazby: „Oficiálně mi odpověděli, že možnost telefonovat dostanu po vyšetřování. Za devět měsíců ani jeden telefonát s rodinou.“
Jediná komunikace Alsu s venkovním světem byla přes dopisy. Začalo to texty od maminky a pokračovalo to neskutečným počtem podpůrných textů od lidí z celého světa. „Celkem jsem dostala několik tisícovek dopisů a pohledů od neznámých lidí. Často tam nebyla kvůli možným problémům ani jejich pravá jména. Bylo to úžasné,“ říká.
Z Česka šla pošta měsíc a půl. Aby mohli cenzoři dopisy zkontrolovat, musely být napsané azbukou v ruštině. „Tady se můžete podívat, že jsem si schovala dopisy od lidí z Brna, Berouna nebo Týnce nad Sázavou. Vždycky jsem se těšila na pondělí, protože to mně donesli nejvíc dopisů a pohledů. Těšila se i cela. Vše jsem ukazovala ostatním vězeňkyním a četla jim, kdo, odkud a co mi píše. Byla to pro mě taková droga. Všem moc děkuji, opravdu mě to strašně moc těšilo,“ vzpomíná dojatě Alsu.
„Mám tu i dopis od paní, která mi vysvětluje, že píše v ruštině poprvé za čtyřicet let. Že si po roce 1968 slíbila, že už v ruštině psát nikdy nebude. Ale teď, když se dozvěděla o mém příběhu, pochopila, že je to velmi důležité, a podpořila mě. Já jsem velmi vděčná, jazyk nemůže za to, co se teď momentálně děje v Rusku,“ míní.
Babičky bez hranic
Z Česka, kde 26 let žije, dostávala Alsu Kurmaševová dopisy a pohledy třeba od skupiny, která si říká Babičky bez hranic. Tyhle dávné kamarádky se snaží podporovat nespravedlivě vězněné. Jednou z odesílatelek dopisů je Jana Hradilková.
28:24
Pozor, je to past! Kdo nejvíc těžil z výměny vězňů mezi Ruskem a západními zeměmi?
Číst článek
„Vůbec se nevědělo, co se s Alsu stane, protože ty věci v Rusku jsou naprosto nepředvídatelné. Věděly jsme, že je jedna věc, kterou může udělat každý. A to někomu napsat, aby se necítil sám, aby věděl, že jsou tu lidi, kteří na něj myslí a drží mu palce. Všichni víme, jak krásné je dostat dopis. A speciálně, když je člověk v situaci, kdy nemá naději a vůbec neví, co se stane,“ myslí si Hradilková.
Kurmaševové chodily do vazby od Babiček bez hranic třeba dopisy s ručně namalovanými kresbami Prahy. Psaly jí běžné věci, například co uplynulý týden dělaly nebo že byly na koncertě.
„Když jsem se od Radiožurnálu dozvěděla, že Alsu ty dopisy dostala a jak na ně mile reagovala, tak jsem měla takový téměř až pohádkový pocit. Cítím naději v tom, že je na světě neviditelná síla, která jde proti zlu. Spočívá v tom lidském kontaktu a není důležitá vzdálenost a okolnosti,“ doplňuje Hradilková.
#freeAlsu
Vedle psaných dopisů dostávala Alsu i obrázky od dětí. A to z USA i Ruska. „Najednou jsem začala dostávat i nakreslené obrázky. Rodiče poprosili své malé děti, aby namalovaly, co pro ně znamená radost. Jsou to květiny, je to slunce, motýlek, velké srdce, láska a rodiče kolem. Každý dospělý člověk by měl myslet na to, že nejdůležitější je láska, spravedlnost a svoboda,“ říká Alsu Kurmaševová v rámci svého prvního rozhovoru v češtině.
Kunsthistorik: Umělci chodí v Rusku do vězení i za graffiti. Naše pozornost jim může dodat bezpečí
Číst článek
Rodina novinářky se dostávala k alespoň nějakým informacím přes právníka. Manžel Pavel Butorin rozjel kampaň za propuštění své ženy, na sociálních sítích používal spojení #freeAlsu, tedy Osvoboďte Alsu.
Internetem se šířila podpůrná videa kolegů z pražské redakce Rádia Svobodná Evropa. Spojení „Osvoboďte Alsu“ říkali symbolicky tatarsky, rusky, anglicky, arménsky, bulharsky, čínsky nebo německy. Celkem v 38 jazycích.
Z ruského vězení se novinářka Alsu Kurmaševová dostala 1. srpna v rámci velké výměny vězňů mezi Ruskem a Západem. Osobně ji na letišti v USA stejně jako další propuštěné vězně přivítal americký prezident Joe Biden a viceprezidentka Kamala Harrisová.
Třetí díl seriálu bude i o tom, jak Alsu Kurmaševová trávila v ruském vězení čas nebo jak reagovala na zimní dny, kdy při minus třiceti stupních pod nulou nefungovalo topení.
Seriál Putinova vězeňkyně
Pondělí 1. díl – Kdo je Alsu Kurmaševová a jak se dostala do Česka, kde bydlí 26 let
Úterý 2. díl – Okolnosti zadržení v říjnu 2023, první dny ve vazbě
Středa 3. díl – Otřesný život ve vazbě
Čtvrtek 4. díl – Alsu je po 9 měsících propuštěná v rámci velké výměny vězňů
Pátek 5. díl – Život po otřesném zážitku
