Rusko by mohlo po výměně vězňů začít více zatýkat, obávají se experti. Nejde o oteplení vztahů, varují USA
Bezprecedentní akce, o které si jen málokdo myslel, že se opravdu podaří, popisují zahraniční média jako list New York Times nebo ruský nezávislý web Medusa čtvrteční výměnu vězňů mezi Spojenými státy, Ruskem a dalšími evropskými zeměmi. Domů se vrátilo celkem 26 lidí, což je nejvyšší počet od dob studené války.
Z Ruska na Západ se vrátilo šestnáct lidí, mezi nimi třeba novinář deníku Wall Street Journal Evan Gershkovich, bývalý mariňák Paul Whelan, ruští opoziční politici Ilja Jašin a Vladimir Kara-Murza nebo novinářka Rádia Svobodná Evropa Alsu Kurmaševová, která do zatčení v Rusku žila v Česku.
Do Ruska pak zamířili třeba Vadim Krasikov, příslušník ruské tajné služby FSB. Ten si v německém vězení odpykával doživotní trest za vraždu Čečence s gruzínským občanstvím Zelimchana Changošviliho, odpůrce ruského režimu, v berlínském parku Kleiner Tiergarten v roce 2019. Německý soud zločin označil za „státem objednanou vraždu“.
Nebo manželé Arťom a Anna Dulcevovi zadržení pro špionáž ve Slovinsku. V jejich případě úřady v rámci výměny poslaly do Ruska i jejich děti, které do té doby neměly tušení, že jsou Rusové. Kromě toho byly součástí výměni také třeba podnikatelé napojení na Kreml.
Formát výměny je další věc, které si světová média všímala. Západ a Rusko mezi sebou neměnily pouze lidi obviněné či usvědčené ze špionáže, ale i politické aktivisty a ochránce lidských práv, což celé akci dává větší rozměr.
Zároveň jsou tu ale obavy, že by Rusko mohlo začít zatýkat lidi s vazbami na Západ ještě ve větší míře, čímž by Kreml dostal nové prostředky pro další vyjednávání, popsali pro BBC bezpečnostní experti.
Průběh vyjednávání
Za tak velkou akcí jsou dlouhé měsíce vyjednávání mezi Washingtonem a Moskvou, New York Times uvádí, že trvala déle než rok. Zlomový bod podle něj přišel kolem 25. června na tajné schůzce zástupců americké tajné služby CIA a zástupců Ruska v nejmenovaném městě na Blízkém východě.
Američané předložili návrh, vzájemnou výměnu asi dvou desítek vězňů držených v Rusku, ve Spojených státech a různě po Evropě. Dohoda takových rozměrů tady do té doby ještě nebyla, což zvyšovalo šance na její přijetí, popisují New York Times, které se odvolávají na své zdroje v tajných službách.
Rusové poté návrh odvezli do Moskvy a jen o několik dní později se ředitelé CIA a ruské FSB dohodli, že k výměně opravdu přistoupí. Celá akce vyvrcholila ve čtvrtek, kdy jsme mohli vidět předání vězňů na letišti v turecké Ankaře. Tím se uzavřelo kolo několikaměsíčního diplomatického úsilí, které se uskutečnilo mimo zraky veřejnosti.
Podíl evropských států
Spojené státy měly na vyjednávání největší podíl i kvůli tomu, že to byly schůzky na úrovni dvou světových velmocí. Američané ale současně potřebovali i ruské špiony, které zadržely Evropské státy, týkalo se to právě třeba nájemného zabijáka Krasimova v Německu nebo manželů Dulcevových ve Slovinsku.
Novinář, novinářka, vrah, opoziční politik, kritik a bývalý mariňák. Kdo jsou vězni vyměnění s Ruskem?
Číst článek
New York Times s odkazem na své zdroje dokonce píšou, že vlády v Berlíně a Lublani byly poslední, na jejichž souhlas se čekalo. Americký prezident Joe Biden od nich prý dostal pozitivní reakci jen několik hodin předtím, než ohlásil odstoupení ze své kampaně na znovuzvolení.
Vlastně všeobecně se dá říct, že reakce na výměnu jsou pozitivní. Výměnu se podařilo uskutečnit v době, kdy jsou vztahy mezi Ruskem a Západem maximálně napjaté kvůli válce na Ukrajině.
Američtí představitelé se ale nechali jasně slyšet, že výměna žádné „oteplení“ neznamená. Označují to spíš za chladnou logiku, díky které každá strana dostala to, co chtěla.
