Slučování malých obcí zlepší dostupnost služeb, říká Prokop. Ty nejmenší v Česku mají jen 15 lidí
Malé obce mají demokratický deficit. Vůči krajům i soukromým firmám stojí ve velmi špatné pozici, říká Daniel Prokop, sociolog a zakladatel výzkumné agentury PAQ Research. „Primární cíl slučování není v tom ušetřit – dá se ušetřit 5 až 10 miliard – ale zlepšit dostupnost služeb,“ argumentuje Prokop v seriálu Život k nezaplacení.
Vaše společnost PAQ Research se chce víc věnovat samosprávám, stojí na vašem webu. Soudí, že vysoký počet obcí v České republice znamená roztříštěnost samospráv a vede k problémům v zajištění kvalitního školství, sociální péče, až po dostatečné investice do infrastruktury. Starostky a starostové ale neradi slyší, že by se malé obce měly slučovat. Bavíte se s nimi o tom?
Bavíme se na spoustě konferencí. Je třeba rozlišit starosty, kteří mají různé názory, a sdružení, která je zastupují. Ta reprezentují jeden proud starostů.
Jsou tam dva problémy – více než polovina obcí má pod 500 obyvatel.
Medián je 440.
Jsou obce, které mají 15 obyvatel, to je myslím ta nejmenší. Tyto obce mají problém, že tam dost často kandiduje pouze jedna kandidátka, zhruba ve třetině obcí v Česku.
O čem to svědčí? Že nikdo nechce kandidovat?
Je těžké složit dvě kandidátky, dvě strany. Není tam moc demokratický proces vlády, můžete volit pouze jednu kandidátku, možná z ní vybírat lidi. Druhá věc je, že obce v Česku mají povinnost zajistit školky a školy, a tyto obce jsou na to moc malé. Musí si to vyjednat u sousedů, což je pro ně dost nevýhodné.
Střední školství je nejužší bod vzdělávacího systému, myslí si Prokop. Systém nutí rodiče k taktizování
Číst článek
Za třetí mají často neuvolněné starosty, kteří to dělají s nějakou jinou prací. Mají větší problémy žádat o dotace. Když se řeší firma na svoz odpadu, tak oproti ní mají strašně slabou pozici. Ona si může nadiktovat ceny a malá obec tomu těžko může vzdorovat, nemá moc na výběr. Demokratický deficit je tak podle mého názoru i v roztříštěnosti.
Jsou dva problémy a dvě řešení: jednak problémy těch nejmenších obcí, a poté i u obcí tisíce, dvou tisíc obyvatel, které se musí nějak koordinovat. Hodně se bavíme o slučování malých obcí – můžeme je k tomu motivovat, já bych byl pro. Mnohem zásadnější je to, aby se obce střední velikosti koordinovaly třeba ve vzdělávání, řízení sociálních služeb nebo dělání zakázek.
To je takzvané společenství obcí, které vzniká například ve Voticích. Spousta peněz se ušetří tím, že si každý starosta nedělá vlastní právní služby, vlastní účetnictví, vlastní řízení věcí ve školách.
Tam se nesoupeří o tom, kdo bude tím řídícím starostou?
Vedou to Votice jako obec s rozšířenou působností, ale Votice jsou docela malé, je to mikroregion. Spojily se ve společenství, které jim má pomáhat koordinovat služby a řídit mikroregion tak, aby starostové nedělali každý to samé ve svých malých obcích.
Byly silnějším partnerem pro dodavatele služeb, o kterých jste mluvil?
Přesně. Votice nebo třeba Pacov, kde to taky fungovalo, si mohou vytendrovat jednoho dodavatele odpadů. V Pacově mají vlastní vodohospodářství a dokážou občanům dohromady zajistit mnohem lepší ceny služeb. Jsou i silnějším partnerem oproti kraji. Když mikroregion něco chce a shodne se na tom, tak si to dokáže vyjednat. Když máte tisíc malých obcí, tak to jsou roztříštěné hlasy.
12:30
Občas krok dobrým směrem, ale hotovo není, hodnotí sociolog Prokop, zda vláda plní své naplánované cíle
Číst článek
Zásadní ve společenství obcí podle mě je kooperace, aby se tam nedělaly agendy separátně a mikroregiony mohly investovat dohromady. Když nemají školku, tak aby všichni nečekali, až si naspoří na školku, ale postavili jednu školku pro celý mikroregion.
Tohle může regiony hodně posílit. Primární cíl není v tom ušetřit – dá se ušetřit pět až deset miliard – ale zlepšit dostupnost služeb.
Když se podíváme na názory reprezentantů některých spolků, které zastupují samosprávy, tak například výkonná ředitelka Sdružení místních samospráv Jana Přecechtělová ve své prezentaci na konferenci Den malých obcí nabízí svůj pohled: říká, že čím vyšší je počet obcí, tím blíže je veřejná správa občanům.
Jak jsem říkal, může být obce s 15 lidmi. Ale když máte tak malé obce, tak sice rozhodujete více vy, na druhou stranu nemůžete mít školku, nemůžete mít školu, jste obětí diktátu těch velkých firem ve věcech typu odpady, voda a podobně.
Takže tam jste taky spoutaný tím, že reálně o ničem nerozhodujete, byť volíte v malém prostředí.
Přecechtělová dále soudí, že sloučení obcí musí vzniknout na základě dobrovolnosti, nikoliv direktivně, shora nějakým nařízením.
S tím souhlasím.
Pro ty starostky a starosty je to hodně emotivní věc.
Podle mě je důležitější spolupráce a společenství. To starostům tolik nevadí, chápou, že je dobře, když nedělá účetnictví každý zvlášť. U sloučení jsou pak dvě možnosti. V Německu a některých dalších zemích nemůžete mít obec pod 500 obyvatel, to je ta direktivní cesta. To navrhovala fiskální studie NERV na úspory, tedy spíše ty tvrdší cesty.
Myslím si, že v rozpočtovém určení daní se to dá nastavit tak, že když mají tři obce 300 obyvatel a sloučí se do jedné, která má 1000 obyvatel, tak budou mít více peněz na obyvatele. Bude tam motivace generovat úspory z rozsahu a zvětšovat obce. Nemusí to být povinnost, stačí finanční motivace.
Leda že by tam starosta rotoval. Z každé obce by tam byl jedno volební období, protože jinak tam budou spory.
V tom jsou samozřejmě největší spory.
Ale věcně – když se dívám na vaše data, tak 46 procent českých obcí nemá pro své děti školku.
Musí to zajistit v obci vedle, která je za to placená z rozpočtového určení. Jste trochu závislý na libovůli vedlejších obcí.
Jak jste říkal se starosty – v Dánsku to trochu přehnali. Tam je obcí fakt málo a zjistili, že když máte takto obrovské obce, tak se začnou rozdělovat pro dílčí agendy a začne se to znovu rozpadat. Není cílem mít obce, co mají 50 000 lidí.
21:38
Nedokončování škol stojí Česko miliardy, je třeba snížit neúspěšnost studentů, upozorňuje Prokop
Číst článek
V Dánsku to přehnali, v Estonsku to udělali docela dobře, tam to funguje. Dvě zajímavé věci – když se tam ptají občanů na spokojenost se samosprávou, tak se zvýšila, protože ty trochu větší obce zlepšily služby. Za druhé, aby to udělali, tak těm, co už nejsou starostové, zaplatili asi roční plat.
Takže dostali odstupné?
Dostali odstupné. Ale pro Česko je možná inspirativnější příklad Francie nebo Německa, kde jsou obce menší, ale existují společenství. Takže se spojí třeba v odpadovém hospodářství nebo mají dohromady obecní policii. Tam se dá zvýšit kvalita služeb lépe, než když jenom zrušíte malé obce.
Nebo se zřizovatelům lépe spravují školy, přebírají administrativní zátěž.
Místo toho, aby každá škola dělala IT, každá škola dělala opravy budov a další věci, tak to dělá pro 10 škol v mikroregionu společenství. Proti tomu starostové moc nejsou.
Á propos konference EDUin, kde se řeší školství, se zabývala kromě jiného transformací sítě škol. Lidé se seznamovali se záměry ministerstva v otázkách zvýšení efektivity malých škol. Je na ministerstvu školství nějaký plán slučovat malé školy nebo něco podobného?
Máme hodně malých škol, asi 25 procent škol v Česku má pod 50 žáku. Takže si představte, že jsou školy, které mají třeba 10 nebo 15 žáků. Není to třída, je to celá škola. Plán ministerstva je, že když máte zřizovatele, který těch škol má víc, tak by neměl mít školu pod 200 lidí.
To znamená, že v malé obci, která je někde odlehlá a má školu s 50 lidmi, tak tam může být. Ale když máte město, které má tři školy, tak by tam neměli mít školu, která má 100 lidí. Měli by je sloučit do jedné. Ne že by to byla jedna budova, ale mají jedno ředitelství.
Jsou to dvě pobočky jedné školy, která spravuje účetnictví, dělá IT a podobně. Cílem je ušetřit na provozních agendách škol, což má smysl. Nejsem si jistý, jestli to stačí, protože studie ukazují, že v řadě agend, jako je účetnictví a provozy škol, k úsporám z rozsahu dochází, právě když to někdo dělá třeba pro 10 škol zároveň ve společenství.
Krok to asi od ministerstva není špatný, ale doplnil bych ho o řízení v mikroregionu.
Takže může být 3500 škol místo 4000, ale musí se to nějak řídit.
Nevyřeší to základní problém, že školství v podstatě nikdo neřídí. Nebudu jmenovat, ale v Karlovarském kraji vybírali ředitele. Když máte výběr ředitelů navázaný na malé obce, kde se všichni znají – tedy v Karlovarském kraji je problém spíše politizace, že je hodně zpolitizované propojení ředitelů s politickými stranami na magistrátu.
24:06
Z daní by mělo jít méně peněz krajům a obcím, navrhuje ekonom Jan Pavel
Číst článek
Udělali tam tendry na ředitele, výběrová šetření vyhráli ředitelé a školský obor to nerespektoval, vybrali jiné ředitele. Takže tam teď je ředitel, který jasně vyhrál na jedné základní škole, jasně vyhrál výběrové řízení, měl dvojnásobek bodů než ostatní a podobně. Pomáhal nám připravovat strategii pro vzdělávání 2020, mohl by být náměstek na ministerstvu školství minimálně.
Minimálně, minimálně. Možná i víc.
V úterý jsem na té konferenci říkal, že by mohl být i ministr. Teď ho ale starosta z politických důvodů nevybere, protože tam vybere někoho, kdo je politicky vhodnější. Ten člověk potom dělá učitele na nějakém učňáku, přitom by mohl vést školství v celém mikroregionu a nakopnout ho.
Politizace výběru starostů vede k tomu, že se školství nikam neposouvá. Někde to starostové vybírají dobře, protože jsou poctiví, někde to vybírají podle politických preferencí a školství to zabrzdí na roky. To nevyřešíte tím, že školy budou o trochu větší. To vyřešíte tím, že bude jasnější řízení a více se musí respektovat doporučení komise na výběr ředitele.
Jaká by byla efektivní metoda sdílení?
Třeba v Pacově a dalších obcích to funguje tak, že jim v centru dělají věci typu účetnictví, GDPR, nastavení IT systémů, zakázky, můžou jim řídit obědy a jídelny. To je sdílení nepedagogických kapacit, které ušetří peníze.
V 70 procentech českých škol není ani školní psycholog, ani speciální pedagog, tam znevýhodněným dětem s problémem nemá kdo pomoct.
Děti, které potřebují tuto pomoc, jsou všude?
Jsou všude, ale zejména v chudých regionech, kde chybí tyto profese. Když máte 10 škol a na ně dva školní psychology, tak mohou nějak rotovat a zvládnou to. Když máte roztříštěný systém, tak jsou na dvou školách a na osmi nejsou.
To samé, když máte expertní učitele, třeba dobrého učitele angličtiny, tak on je na jedné škole, kde má 100 dětí, ale samozřejmě může učit na více malých školách. To zajistíte tím, že sdílíte odborné kapacity v tom území. Lepším řízením ve společenství se dá vyřešit mnohem více problémů, než jsou finance. Ušetřit dvě nebo tři miliardy je dobré, ale kvalita školství rozhoduje o růstu ekonomiky a o mnohem větších problémech než dvě až tři miliardy.
