‚Smrt byla ta nejméně špatná věc.‘ Vězni Asadova režimu popisují mučení, které zažívali za mřížemi
Věznice, kde režim syrského diktátora Bašára Asada mučil a zabíjel své odpůrce, se staly symbolem krutosti jeho vlády. S Asadovým koncem ve funkci prezidenta se otevřely i brány těchto věznic a tisíce zadržených se dostaly na svobodu. Bývalí vězni nyní vyprávějí, jakou brutalitu museli za zdmi nechvalně známých zařízení snášet.
Spoutaný Abduláh Zahra seděl na zemi věznice a sledoval, jak mučitelé dávají elektrické šoky jeho spoluvězni. Z kůže mu stoupal kouř.
Podzemní věznice Sajdnájá jako symbol krvavosti Asadova režimu. Syřané pátrají po příbuzných
Číst článek
Pak byla řada na Zahrovi. Dvacetiletého studenta pověsili za zápěstí a jeho nohy se sotva dotýkaly podlahy. Dvě hodiny ho bili a mučili elektrickým proudem. Utrpení Zahry musel po celou dobu sledovat jeho otec, zatímco se dozorci trýznění jeho syna posmívali.
Byl rok 2012 a celý bezpečnostní aparát syrského diktátora Bašára Asada byl nasazen k potlačení protestů namířených proti jeho vládě. Pro odpůrce Asadova režimu vznikla více než stovka zadržovacích zařízení, kde podle aktivistů, organizací na ochranu lidských práv a bývalých vězňů probíhala nekonečná brutalita, mučení, sexuální násilí i masové popravy.
Ušetřen nebyl nikdo. Muži i ženy byli zatýkáni jen za to, že žili ve čtvrtích, kde se konaly protivládní protesty. Během více než deseti let zmizely desítky tisíc lidí a jejich blízcí měli strach o tom komukoliv říct, aby nebyli nahlášeni bezpečnostním složkám i oni sami.
6:18
Státy by se měly potkat a mluvit o budoucnosti Sýrie. Pro Rusko ani USA není priorita, míní Schneider
Číst článek
Své příběhy začali vyprávět až po prosincovém pádu Asadovy vlády, za kterým stojí aliance povstalců vedená sunnitskou skupinou Haját Tahrír aš-Šám. Brutalitu, jakou v těchto zařízeních zažívali, popsalo devět bývalých zadržených pro agenturu AP, která navštívila sedm těchto věznic. Někteří z nich se dostali na svobodu až 8. prosince, tedy v den, kdy byl Asad svržen.
Jedním z těch, kdo pro agenturu AP poskytl své svědectví, je i dnes 33letý Zahra. Pár dní po pádu režimu se rozhodl navštívit vazební zařízení provozované vojenskou rozvědkou v Damašku, označované jako pobočka 215. Právě tam v roce 2012 strávil dva měsíce.
V podzemní cele bez oken byl podle své výpovědi držen asi se stovkou dalších vězňů. Přívod vzduchu tam zajišťovaly ventilátory, které ale neběžely pořád – ať už úmyslně, nebo kvůli výpadkům proudu. Někteří Zahrovi spoluvězni se proto na místě udusili. Mrtvá těla pak vězni přenášeli vedle záchodu v cele a ležela tam, dokud si pro ně dozorci nepřišli.
„Smrt byla ta nejméně špatná věc,“ říká Zahra pro AP. „Dostali jsme se na místo, kde byla smrt snazší než tam strávit pouhou minutu.“
‚Zlomili nás‘
Zahra byl spolu se svým otcem zatčen poté, co Asadovy bezpečnostní složky zabily jeho bratra, známého umělce vystupujícího proti Asadovi. Když byli z vězení propuštěni, uprchli do oblasti ovládané syrskou opozicí. Za několik měsíců se ale Asadovi muži vrátili a odvlekli třináct jeho mužských příbuzných, včetně mladšího bratra a znovu i otce.
Příbuzní zmizelých Syřanů prohledávají Asadovy věznice. Násilím vtrhli i do márnice
Číst článek
Všichni byli odvezeni do pobočky 215, kde byli mučeni a zabiti. Zahra později rozpoznal jejich těla na fotkách, jež zveřejnil jeden z přeběhlíků, kteří se obrátili proti syrskému diktátorovi. Fotky zachycovaly těla tisíců lidí zabitých ve vazbě. Jejich ostatky se nikdy nenašly a není známo ani to, jak a kdy přesně tito lidé zemřeli.
„Doufali, že skoncují se všemi mladými muži v zemi,“ říká Zahrova teta, která v pobočce 215 ztratila tři ze svých šesti synů, čtvrtý zemřel během protestů. Její bratr měl tři syny, teď má jednoho.
Agentura AP s odkazem na organizace na ochranu lidských práv uvádí, že se od zahájení protivládních protestů v roce 2011 pohřešuje nejméně 150 tisíc lidí, z nichž většina zmizela v Asadových věznicích. Mnozí z nich byli zabiti během hromadných poprav nebo v důsledku mučení, přesné číslo ale není známé.
Jeden z bývalých vězňů pro AP popisuje, že jeho spoluvězni umírali téměř každý den. „Zlomili nás,“ říká pro AP a rozpláče se. „Podívejte se na Sýrii, všechno to jsou starci. Celá jedna generace je zničená,“ podotýká muž, který v roce 2012 strávil v jednom z Asadových zadržovacích zařízeních sedm měsíců.
Systém, který měl likvidovat Asadovy odpůrce, agentura AP popisuje jako propracovaný a dobře organizovaný. Úřady pro ně zřídily zadržovací zařízení, která byla často vybudována v podzemí budov i na vojenských letištích. Všechna tato zařízení byla řízena vojenskými, bezpečnostními a zpravodajskými agenturami tehdejšího režimu.
Osud Asadových vězňů
Mučení ve věznicích pokračovalo až do konce Asadovy vlády. Pro Rašu Barakatovou a její sestru si přišli loni v březnu a odvlekli je z jejich domu ve městě nedaleko Damašku. V zadržovacím zařízení ji vedli kolem jejího manžela, který byl zatčen o několik hodin dříve. Viděla ho naposledy.
‚Klekni si a pros o milost.‘ Syrský ministr spravedlnosti byl u popravy dvou žen v roce 2015
Číst článek
Byla vyslýchána a bita několik hodin. Vyhrožovali jí, že jestli se nepřizná, přivedou na místo i její syny ve věku pět a sedm let. Pak jí vyšetřovatelky svlékly a polily studenou vodou, nahá se pak dvě hodiny třásla zimou.
Po osmi dnech v izolaci ji převezli do centrální věznice v Damašku, kde byla odsouzena na pět let za podporu povstaleckých skupin. Tam zůstala až do prosince, kdy ji osvobodili povstalci a řekli jí, že je volná. Spolu s ní povstalci propustili asi 30 tisíc dalších vězňů, kteří se tak dostali na svobodu až po prosincovém pádu Asadova režimu.
Raša Barakatová je podle svých slov šťastná, že zase vidí své děti. „Ale jsem psychicky zničená,“ říká pro AP a dodává, že je pro ni těžké jít dál.
Těžké je to i pro rodiny a blízké těch, kteří už se z brutálních Asadových věznic nikdy nevrátili. Ti nyní pátrají po osudu svých blízkých a doufají, že účastníky brutální mašinerie dostihne spravedlnost.
Podle agentury AP zůstávají po detenčních zařízeních roztroušeny statisíce dokumentů, které dokládají zločiny páchané ve věznicích. Pomoc při shromažďování a analýze všech důkazů nabídla prozatímní syrské vládě také OSN.
