‚Francouzská ruleta.’ Macron se podle expertů pustil na tenký led, krajní pravice stále vede průzkumy
Výsledek nepřinesl nic neočekávaného, důsledek však mnohým vyrazil dech, který jen těžko lapali zpátky. Když Emmanuel Macron na konci volebního víkendu oznamoval, že rozpouští Národní shromáždění a Francouzům po dvou letech dává „opět šanci rozhodnout o budoucnosti parlamentu“, nejedno médium mu přisoudilo ponižující porážku a rozhodnutí označilo za riskantní či unáhlenou sázku do loterie. A kritikou nešetřili ani členové řady politických stran.
„Bez času na organizaci kampaně je to jako hrát ruskou ruletu s osudem země,“ komentovala třeba nastalou situaci Valérie Pécresseová ze středopravicových Republikánů. „Naprosto nezodpovědně otevřel bránu do pekla,“ reagoval levicový politik Raphaël Glucksmann. Za hráče pokeru pak hlavu státu označila členka Zelených Sandrine Rousseauová.
‚Normalizace nebezpečných proudů.‘ Eurovolby odhalily slabou Macronovu pozici, říká odbornice
Číst článek
V Národním sdružení naopak krok přirozeně vyvolal bouřlivé nadšení, které předseda Jordan Bardella kvitoval prohlášením, že je jeho strana připravena vytvořit novou většinu, a vyzval Francouze k podpoře. K vypsání předčasných voleb ostatně vybídl ihned po zveřejnění odhadů výsledků eurovoleb ve Francii. Řádné parlamentní volby se, stejně jako ty prezidentské, měly konat za tři roky.
Výsledky voleb
Lepenovci dosáhli v eurovolbách na 31,37 procenta hlasů a navázali tak na úspěch předchozích voleb do Evropského parlamentu. Tehdy však získali přibližně o osm procentních bodů méně a výsledek nebyl v takové míře triumfální i vzhledem tomu, že jen o pár desetin předběhli Macronovu centristickou Obnovu.
Do europoslaneckého křesla volby nicméně tehdy ani ne ve 25 letech vynesly jejich současnu hvězdu, zmíněného Bardellu.
Jeho předchůdkyně v čele Národního sdružení Marine Le Penová letošní výsledek nazvala historickým v souvislosti se získáním třetiny hlasů i výrazným náskokem. V pořadí druhá koalice Besoin d’Europe, jíž je součástí i prezidentova Obnova, totiž v čele s Valérií Hayerovou nedosáhla ani na patnáct procent hlasů.
Se 13,8 procenta ji pak dohánělo uskupení Réveiller l’Europe vedené Raphaëlem Glucksmannem. Pro zbylé kandidáty, včetně extrémně levicové Nepodrobené Francie či mainstreamových, gaullistických Republikánů nehlasovalo ani deset procent voličů. Celkově jich k urnám dorazily téměř tři pětiny.
Poslední kapka
Důvodů pro predikovaný milník nacionalistů se nabízí hned několik, stejně jako úvah, které šéfa Elysejského paláce k ústupku vůči partaji soupeřky z boje o prezidentské křeslo přiměly. Vláda v zemi již dlouho dobu čelí nevoli, ať už kvůli nenáviděné důchodové reformě, kontroverznímu imigračnímu zákonu či ekonomické situaci.
Rozpuštění Macron obhajoval tím, že jinak by na politické scéně nastal chaos. Historik a politolog Jacques Rupnik situaci v rozhovoru v České televizi přirovnal k referendu o brexitu, které vyhlásil britský premiér David Cameron.
Už ne žádné lvíče, ale lev. Popularita lídra francouzské krajní pravice roste, stejně jako procenta strany
Číst článek
Politolog Benjamin Morel pro francouzský rozhlas zase uvedl, že si Macron ve svém prvním projevu po nečekaném oznámení značně protiřečil, neboť nabyl dojmu, že dosavadní parlament už neměl šanci, nicméně jeho nová podoba i v tom pro něj nejlepším scénáři bude pravděpodobně ještě méně ovladatelná.
Ačkoli politický manévr mnohým zamotal hlavu, nebyl na základě zjištění francouzských novinářů daný krok až tak spontánní a prezident se na něj připravoval již od chvíle, kdy v posledních volbách ztratil většinu a při důležitých rozhodnutích musel komplikovaně hledat spojence. Opětovný úspěch Národního sdružení v evropském měřítku pak pro něj jen představoval pomyslnou poslední kapku.
Stejně jako italská premiérka Giorgia Meloniová se i Marine Le Penová, byť s rozdílnými záměry, snažila eurovolby prezentovat jako jakési domácí referendum o vedení země. Kromě toho se jí především skrze Bardellovo úspěšné PR a jeho aktivitu na sociálních sítích podařilo přitáhnout mladé lidi napříč celou Francií a sociálními skupinami.
„Sleduji ho na TikToku, na instagramu, prostě všude. Je velmi hezký a podporuje mladé lidi,“ svěřila se Radiožurnálu na jednom z předvolebních mítinků dívka Loan.
S určitou snahou distancovat se od původních extremistických postojů, mimo jiné v otázkách antisemitismu, plánech na vystoupení z Unie či sympatiích k Rusku, se také strana stala přístupnější pro širší jádro voličů a po eurovolbách se počet jejích členů navýšil. Stále nicméně těží především z obav Francouzů z migrace.
Stále sporná penzijní reforma
Jako další důvod pro přistoupení k rozpuštění parlamentu se podle expertů nabízí i Macronovo přesvědčení, že Francouzi si extrémní pravici do Matignonského paláce už jen z principu nezvolí a jejich preference se v domácích volbách na rozdíl od těch evropských liší.
Další část francouzské důchodové reformy vstupuje v platnost. Zavádí tzv. seniorský index
Číst článek
Často každopádně poukazují na riziko, že na kampaň zbývá málo času a kandidáti pod tlakem přistupují k vytváření koalic. Den po ohlášení výsledků například vzniklo levicové uskupení Nová lidová fronta, u jehož programu hlava státu nešetřila ostrou kritikou a některé body týkající se třeba možnosti změny pohlaví na radnici označila za „zcela bizarní“.
Za cíle si kromě dalšího uskupení určilo zajištění práva na odchod do penze v šedesáti letech, stanovení minimální mzdy na 1600 eur (přibližně 39 500 korun) či uhlíkovou neutralitu do roku 2050.
Na odvolání nepopulární důchodové reformy se s levicí výjimečně shoduje i krajní pravice, Bardella ji nazval „sociálně nespravedlivou a ekonomicky neefektivní“. Některé z jeho návrhů ale naráží na ústavu či evropskou legislativu, připomíná list Le Monde.
Lepenovci rovněž navrhují snížení příspěvku Francie do unijního rozpočtu o dvě miliardy eur, pozastavení přídavků na děti rodičům nezletilých recidivistů, snížení DPH na základní potřeby či hlasování o zákonu umožňujícím uzavření radikálních mešit.
Pravicové ‚čistky'
Novinkou nadcházejících voleb bude podle novináře deníku Le Figaro Paula Laubachera konfrontace zmíněných dvou aktérů vedoucí k „předvídatelnému, ale náhlému rozpadu středového bloku“.
Odhady zatím předpovídají jasné vítězství dvojice Bardella - Le Penová se 35 procenty, avšak bez získání absolutní většiny. O deset procent méně by podle nich získala levicová Nová lidová fronta a až za ní by se umístila Obnova.
Se zmíněnou absolutní většinou by lepenovcům bývali mohli pomoci Republikáni, kteří však spolupráci s extrémní pravicí, tedy až na jednu výjimku, odmítli. Byl jí předseda Éric Ciotti, kterého se posléze spolustraníci pokusili odvolat, soud ale krok zvrátil.
Vnitřní spory navíc doprovázel výjev jako z politické satiry, kdy se lídr v pařížském sídle zamkl ve snaze schůzi a následné odvolání zhatit, jenže nepočítal s tím, že se najdou náhradní klíče.
Ministr vnitra Gérald Darmanin pak jeho iniciativu přirovnal k podpisu Mnichovské dohody a europoslankyně Valérie Hayerová poznamenala, že „Republikáni nemají ani špetku úcty k republice a podařilo se jim pohřbít veškeré základní principy svých předchůdců“.
Národnímu sdružení se během pár dní podařilo zčeřit vody na obou pravicových pólech. Drama se totiž odehrálo i v řadách krajně pravicového Znovudobytí, kdy s Marine Le Penovou chtěla pro změnu spolupracovat její neteř Marion Maréchalová. Nabídku odůvodnila vyhnutím se vzájemné konkurenci. Lídr Éric Zemmour ji za to vyloučil.
Nacionalisté jsou ale stále silní i sami o sobě. V čele vlády by nejraději viděli právě svého předsedu a v jejich dlouhodobější ideální vizi by se k němu o tři roky později připojila Marine Le Penová coby prezidentka. Na základě říjnového průzkumu pařížského institutu IFOP by ji v Elysejském paláci chtělo na třicet procent občanů. Za Národní sdružení pak kandiduje i její starší sestra, Marie-Caroline Le Penová.
Protesty proti krajní pravici
Předseda lepenovců Jordan Bardella v pondělním rozhovoru pro Le Parisien nicméně poněkud překvapivě prohlásil, že pro něj bez absolutní většiny, tedy při získání minimálně 289 z 577 poslaneckých hlasů, nemá cenu stanout v čele kabinetu, protože jinak se „v běžném životě Francouzů nic nezmění“. Podle redaktorky rádia RTL Alby Venturové nelze jasně říci, co přesně za Bardellovou novou podmínkou stojí.
Otázkou také zůstává, jak by se po příklonu vlády k extrémní pravici země stavěla k tématu Ukrajiny, kde si současná hlava státu Emmanuel Macron drží pozici jednoho z nejdůležitějších evropských aktérů a Francie je podle jeho slov připravena na všechny scénáře.
Rusko vrazilo klín do základů evropské krajní pravice. Dřívější přátelství s Putinem vystřídala obezřetnost
Číst článek
Šéf Národního sdružení například s odvoláním se na vůli většiny obyvatel odmítá případné vyslání vojáků na pomoc Kyjevu. S nesouhlasem se strana staví i ke vstupu země do Evropské unie, což odůvodňuje tím, že by to kvůli přílišné konkurenci mělo negativní vliv na francouzské zemědělství.
Lepenovci po celou dobu své existence vždy budili nemalé kontroverze a byť v eurovolbách získali nezanedbatelnou podporu voličů, nemají navzdory průzkumům podobný úspěch dopředu stoprocentně jistý i na domácí půdě.
Prakticky ihned po vyhlášení výsledků se na pařížském náměstí République objevili první protestující, další demonstranti včetně zástupců lidskoprávních organizací svolaní odbory a levicí pak pařížské náměstí zaplnili v sobotu, kdy podle policejních údajů přišlo na 75 tisíc lidí, odbory ale uváděly 250 tisíc.
Shodovali se mimo jiné na tom, že se lepenovská politika rovná ohrožení demokracie. Mezi transparenty vyčnívala i propalestinská hesla či ta na obranu LGBTQ+ komunity. „Jako žena a lesba se vývojem na politické scéně cítím ohrožená,“ popsala během protestu v Remeši dvacetiletá Mélodie. Kritika směrem ke krajní pravici dlouhodobě zaznívá i ve vztahu k právům žen.
Nejspíše i z toho důvodu se Bardella na sociální síti X rozhodl počátkem týdne zveřejnit více než dvouminutové video adresované „všem ženám ve Francii“, ve kterém osočil extrémní levici ze snahy si přisvojit monopol na obranu ženských práv. „Jako premiér budu bezpodmínečně všem dívkám a ženám ve Francii garantovat veškerá jejich práva a svobody,“ tvrdí v příspěvku.
Národní shromáždění naposledy rozpustil Jacques Chirac v roce 1997. O pět let později se ve vítězném prezidentském duelu potkal s otcem Marine Le Penové a zakladatelem Národní fronty Jeanem-Marie Le Penem.
