Sbližování Evropské unie zejména s Ukrajinou, ale také s Moldavskem a zeměmi západního Balkánu pokračuje. Motorem k tomu je i snaha předejít vlivům Ruska, Číny nebo Saúdské Arábie na tyto země, poukazuje uznávaný expert na evropskou politiku Luuk van Middelaar. „Bezpečnostní hledisko má nyní větší váhu než v minulosti,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Připomíná také to, že ani EU nemůže zapomínat na své domácí úkoly a musí se včas reformovat.

Rozhovor Praha 10:56 19. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jste jeden z nejvýznamnějších znalců evropské politiky současnosti. Proto by mě zajímalo, co říkáte na hodnocení Evropské komise ohledně rozšíření z minulého týdne?
Komise se rozhodla doporučit zahájení přístupových jednání zejména s Ukrajinou a Moldavskem, což myslím, všichni očekávali, že Komise udělá. Ukrajina a ukrajinský národ i v této velmi těžké a bezútěšné fázi války, kterou vedou, také usilovně pracují na tom, aby svým způsobem reformovali svou zemi, instituce, aby byli schopni splnit kritéria členství. A i když tam vždycky zůstane nějaká práce, myslím, že došlo k celkovému pokroku, který Komise ocenila.

Právo veta, peníze z fondů nebo navýšení pravomocí. Evropská unie řeší dilemata s rozšiřováním

Číst článek

Nebylo to překvapení. Kvůli válce nyní existují velmi silné argumenty, aby se Ukrajina stala členským státem Evropské unie.

A nemyslíte si, že možná politická vůle převážila třeba i nad nedokončenými reformami, které Ukrajina a Moldavsko udělaly?
V tomto ohledu jistě existuje napětí. Na jedné straně mezi geopolitickým imperativem, geopolitickou nutností nabídnout Ukrajině, ale totéž platí pro Moldavsko a do jisté míry i pro západní Balkán, místo na této straně nové kontinentální dělící linie, kterou máme od ruské invaze na Ukrajinu.

Už neexistuje meziprostor nebo šedá zóna mezi Ruskem a Evropou a Západem. V tomto meziprostoru se pohybovaly země jako Ukrajina, Moldavsko, Gruzie. Bylo to možná nepříjemné být mezi, ale bylo to ještě realizovatelné, a to už není. Evropa řekla: ne, Ukrajina musí být na naší straně, chceme jí pomoci.

Na druhé straně jsou ale další důležité úvahy, které se týkají soudržnosti samotné Evropské unie, její schopnosti nadále jednat a zajistit, abychom mohli všichni společně postupovat vpřed. To bude vyžadovat i reformu samotné Evropské unie a splnění některých domácích úkolů.

Odklon od práva veta a více hlasování kvalifikovanou většinou. Co by změna v EU znamenala?

Číst článek

Toto napětí bude narůstat, ale je jasné, že dokud bude tato válka pokračovat, geopolitické úvahy budou mít velkou váhu.

Balkán obklopený Unií

Mluvíme hlavně o Ukrajině, ale jsou tu i další kandidáti ze západního Balkánu, kteří čekají desítky let na to, až se o nich bude uvažovat jako o členech Evropské unie. Nezapomněli jsme na ně tak trochu?
Jak se na to dívám, přijde mi, že i pro země západního Balkánu ta situace vypadá jinak než před válkou na Ukrajině. Protože přesně jak říkáte, někteří jsou v té tzv. čekárně téměř dvacet let, což je frustrující. Zvláště když tam byly i případy, kdy to byla svým způsobem naše chyba, že nedošlo k pokroku. Protože jsme v EU nedodržovali své vlastní sliby, stejně jako byly problémy na jejich straně.

Nyní ale existuje obnovený a jasný závazek vůči státům západního Balkánu. Na stejném summitu v červnu 2022, kde bylo přijato historické rozhodnutí udělit Ukrajině status kandidátské země, šlo rovněž o velmi slavnostní potvrzení perspektivy západního Balkánu.

Hraje v tom také roli politická vůle zemí jako je Německo nebo Francie. Protože Francie byla zemí, která se nejméně deset, možná dvacet let spíše zdráhala ve vztahu k rozšíření. Prezident Emmanuel Macron před půl rokem v projevu v Bratislavě (na konferenci Globsec, pozn. red.) změnil francouzský postoj, když vzal v úvahu novou strategickou situaci pro Evropu jako celek.

Máte tedy za to, že přístup EU je vůči aspirantům na členství totožný?
Co platí pro Ukrajinu, zcela jasně platí i pro země západního Balkánu, které jsou svým způsobem, když se podíváte na mapu, obklopeny zeměmi EU – Řeckem, Bulharskem, Rumunskem.

Pro Evropu není dobré, že tam mohou mít vliv i další vnější aktéři, nejen Rusko, ale i třeba Čína nebo Saúdská Arábie, Katar. Strategičtější zahraničněpolitické bezpečnostní hledisko má nyní větší váhu než v minulosti.

Teď to samozřejmě neznamená, že najednou už nikoho nezajímá právní stát, nezávislé soudnictví, fungující demokracie, že to musí být země, kde může i opozice vyhrát volby, jsou respektována práva menšin a udržují se dobré sousedské a bilaterální vztahy. My jako Evropská unie se k těmto hodnotám a principům nadále hlásíme a měli bychom.

Úkoly ‚na poslední chvíli‘

Pojďte se pobavit o načasování. V rámci debaty Prague European Summit jste řekl: „EU si uvědomila, že nemůže rozšiřování oddalovat donekonečna, vzala si to za svůj úkol.“ Také jste mluvil o termínu, kdy by k navýšení počtu členských států EU mohlo dojít. Zmínil jste stejný termín jako Charles Michel (předseda Evropské rady) – tedy rok 2030. Proč právě tento rok?
Ano, skutečně je to tak. Když to udělal Charles Michel v projevu ve slovinském Bledu, předložil datum 2030. Řekl, že možná na konci desetiletí můžeme být připraveni jak ze strany kandidátů, tak na straně Evropské unie.

Svým způsobem je každé datum nějakým způsobem náhodné. Není to věda, je to politika, je to historie. A byl velmi kritizován za to, že předložil datum. Někteří lidé říkali, že to podkopává přísné posuzování kandidátů, zda jsou připraveni, na základě zásluh. Myslím, že to je trochu nespravedlivé, protože to jako novinářka určitě víte, jak důležité jsou termíny. A také všichni jsme byli ve škole, známe tu důležitost, začínáte se učit až den před zkouškou.

Ale na reformy se to přeci nevztahuje, ne?
No… Deadline může také mobilizovat politickou a společenskou energii k reformám, protože to začíná být vážnější.

Balkánské dilema Evropské unie. Buď tamní země přijme mezi sebe, nebo je nechá Rusku a Číně

Číst článek

Termín 2030, které jsem zmínil i já, je pro některé kandidáty velkým zklamáním, protože to považují za velmi pozdní. Když Ukrajina získala status kandidátské země EU, viděl jsem průzkum veřejného mínění, kde si 40 procent Ukrajinců myslelo, že jejich země bude v Unii do dvou let. Takže je tu také otázka řízení očekávání, protože se to nestane.

Ale na druhou stranu existují i země a možná i názory veřejnosti, které se domnívají, že rok 2030 je docela brzy. Protože to je brzy, když vidíte rozdíl mezi kvalitou veřejné správy nebo vezmete v potaz pravidla vnitřního trhu atd. Takže kolem načasování bude ještě hodně politiky.

Pozice na mapě

Jste zakladatelem Bruselského institutu pro geopolitiku (BIG), na kterém se podílí i Česká republika. Co je jeho cílem?
Náš institut byl iniciativou, kterou jsme zahájili před více než rokem v Praze, nedaleko Pražského hradu, v rámci loňského summitu Evropského politického společenství (EPC) a summitu Evropské rady. A tak je pro nás Praha velmi speciálním místem. Je to místo, kde jsme se narodili.

Přesto Česko zpočátku váhalo, jestli se do toho zapojí…
Ale jsme velmi rádi, že se česká vláda brzy poté rozhodla připojit k institutu. Nyní bude brzy šest, sedm členských států Francie, Německo, Nizozemsko, Česko, Portugalsko, Dánsko a Belgie.

Proč bylo důležité, že se Češi také připojili?
Vstup Česka do tohoto institutu je politicky a symbolicky velmi důležitý, protože se jedná o první zemi ze střední Evropy, která se připojila. Jsme v situaci, kdy je v Evropě válka, vypořádáváme se s Ruskem, definujeme vztah s Ukrajinou, bavíme se o rozšíření, o budoucnost energetiky a na všechny tyto otázky, je důležité mít názory z celé Unie. A to nejen ze západní strany nebo ze zakládajících členských států, ale také ze střední a východní Evropy. Proto máme také velká očekávání, že budeme mít tento kontext, který nyní máme i v práci, kterou děláme s českými diplomaty nebo experty.

Geopolitika, to je o politice, ale je to také o „geo“, takže je to také o tom, kde se nacházíte na mapě. Územní rozměr je důležitý při analýze, kterou lze provést, pokud jde o strategické zájmy nebo úvahy dané země nebo Evropy. A proto je opravdu nezbytné, aby se na jednání podílely také hlasy ze severu, jihu, východu a západu Evropy.

Velmi často mluvíme o tom, že v rámci EU chybí jednota, ale někdy je také jednoty více, než si myslíme. Ta bude časem jen narůstat, protože si každým dnem jasněji uvědomujeme, že vnější svět k nám není vždy tak přátelský. Ve větším měřítku máme svým způsobem mnohem více společných zájmů. Pokud překonáme některé menší rozdíly a dávnou rivalitu, někdy i mezi sousedy.

Když si obraz trochu oddálíme a podíváme se na mapu světa, tak si velmi brzy uvědomíme, jak je velmi důležité spolupracovat. Skromně bych chtěl říct, že s naším institutem chceme pomoci usnadnit tento druh konverzace.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít