Právo veta, peníze z fondů nebo navýšení pravomocí. Evropská unie řeší dilemata s rozšiřováním
Díky ruskému útoku na Ukrajinu vzrostla atraktivita Evropské unie. Projevilo se to okamžitou přihláškou Kyjeva a zintenzivněním debat o možném rozšíření sedmadvacítky. Kandidátské země nyní musí plnit „domácí úkoly“ a zavádět reformy. Nad vlastním fungováním se ale musí zamýšlet i Unie. Jednou z možných reforem je upuštění od práva veta v otázkách zahraniční politiky, toho se však zdráhá nejeden členský stát.
Od posledního rozšíření Evropské unie uplynula už dekáda, přestože aspirantů na členství je víc než dost. A fronta před unijními dveřmi se prodlužuje. V čekárně je aktuálně deset států – Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Gruzie, Kosovo, Moldavsko, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko a Ukrajina.
Ruská agrese rozhýbala zamrzlé ledy, které roky zabraňovaly posunu v této otázce. Popostrčila zejména přijetí tzv. východního tria, tedy Ukrajiny, Moldavska a Gruzie.
Rozšiřování dostalo nový náboj a vlažná debata se přeměnila v reálné uvažování. Skutečně nejdál v přibližovacím procesu je Kyjev a Kišiněv. Unijní státy se na sbližování právě s nimi zaměřily. Svědčí o tom frekvence bilaterálních setkání i jejich účasti na různých fórech a summitech.
Třeba tento týden vystoupil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se zdravicí na jednání Komise. Eurokomisařka Věra Jourová zase přijala moldavského premiéra Dorina Receana.
Our Europe is at a special moment.
— Volodymyr Zelenskyy / Володимир Зеленський (@ZelenskyyUa) October 24, 2023
For decades, it has been separated into two territories: one where our common values are protected by European institutions, and another where they are not.
Now, at last, we are a few geopolitical steps away from eliminating this division. pic.twitter.com/6LghSJC52i
Není divu. Ve čtvrtek a pátek se schází premiéři a prezidenti na Evropské radě v Bruselu. Už tradičnímu tématu Ukrajiny a s ní spojené otázky rozšíření se nevyhnou. Bezprostředně však nelze čekat zásadní posun, ten přijde o pár dní později.
První týden v listopadu vydá Evropská komise hodnotící zprávu o postupu států, se kterými by se mohly zahájit přístupové rozhovory. Lídři by o tom pak měli hlasovat na následujícím summitu v prosinci.
Očekávané změny
„Mám návrh: při přípravě příští strategické agendy Evropské unie si musíme stanovit jasný cíl. Věřím, že musíme být na obou stranách připraveni na rozšíření do roku 2030,“ prohlásil předseda Evropské rady Charles Michel na sklonku léta ve slovinském Bledu.
Prolomil tím mlčení unijních představitelů, kteří se zdráhali dát uchopitelné stanovisko k rozšiřování. K reflexi proto přistoupila také šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová v Projevu o stavu Unie (SOTEU). Do konkrétního termínu jako Michel ale nešla. Von der Leyenová pouze uvedla, že budoucnost jak Ukrajiny, tak Moldavska a západního Balkánu leží právě v EU.
When Europe is bold, it gets things done.
— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) September 13, 2023
And our work is far from over – so let’s stand together.
Let’s deliver today and prepare for tomorrow.
My #SOTEU address ↓ https://t.co/xylh1zY44d
Přípravy sedmadvacítky na rozšíření se zintenzivnily poté, co dostala Ukrajina s Moldavskem kandidátský status minulý rok v červnu, těsně před startem českého předsednictví v Radě EU. Dialogu pomohl také projekt Evropského politického společenství (EPC), jehož první summit se konal na Pražském hradě. Platforma sdružující 44 evropských zemí sice nepředstavuje předstupeň pro členství v EU, umožňuje ale potřebné diplomatické propojení.
Orbán k rozšíření EU o Ukrajinu: Nevíme, jak velké je území této země. Je to těžká otázka
Číst článek
Od té doby se objevila řada analýz, co by přijetí nových členů znamenalo. V zásadě se dá identifikovat asi pětice výzev, se kterými se bude nutné vypořádat, odvolává se na ně Bruselský institut pro geopolitiku (BIG). Jedná se o rozhodovací procesy, unijní rozpočet a kohezní politika, vnitřní trh, vláda práva a obrana demokratických procesů, vnější bezpečnost.
Z debat, které se nejen na unijní úrovni, ale i v členských státech rozhořely, se jeví jako nejcitlivější oblastí způsob hlasování v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kde je možné uplatňovat právo veta.
EU nicméně v drtivé většině případů rozhoduje kvalifikovanou většinou, jedná se o 80 procent rozhodnutí. Právo veta zůstává jen v hrstce případů – zahraniční politice, daních, rozpočtu a přijímání nových členů do společenství. Přesto je pro některé státy unijní sedmadvacítky velmi problematické překročit tento práh.
Veto a česká (ne)pozice
Choulostivá je tato debata také v Česku. A to i za situace, kdy k přehlasování tuzemských politiků na jednáních probíhá v jednotkách případů. „Většinovým způsobem jsme byli přehlasováni ve třech nebo čtyřech procentech případů,“ uvedl pro iROZHLAS.cz ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN).
Ministr Dvořák: Evropa má mít ambici se reformovat. Členství pro Čechy není jenom kasička, ale příležitost
Číst článek
Ještě nižší bilance je pak při použití práva veta. „Množství hlasování, ve kterých Česko použilo právo veta, je asi jeden případ za těch dvacet let (kdy je Česko členem EU – pozn. red.),“ popsal ministr.
Ani to ale nepomáhá k jasné pozici vlády. Kabinet pětikoalice se sice vyslovuje pro rozšíření, je i shoda na tom, že si to pravděpodobné vyžádá změny vnitřního fungování. Jaké by ale Česko bylo ochotno zvažovat, nikdo neřekne.
Podle informací serveru iROZHLAS.cz je to z toho důvodu, že na tom není ve vládě shoda. Také proto se tento bod dosud neobjevil na programu. Politické špičky o tom ale jednají, potvrdil Dvořák.
„Měl jsem to potěšení u toho jednání být a je v podstatě úplná jednota na tom, že Česko podporuje další rozšiřování Evropské unie,“ řekl. Ohledně dalších podrobností nebo náklonnosti k případnému upuštění od veta ale konkrétní nebyl.
O něco jasnější vyjádření dal při nedávné návštěvě na prestižní univerzitě v Bruggách prezident Petr Pavel. Ten se nechal slyšet, že by podle něj Česko mělo začít vést debatu o tom, jak by se měla EU změnit ve světle rozšíření.
„Otázka rozšíření se pochopitelně pojí s otázkou efektivity EU, tedy otázkou, která v menších a středně velkých členských státech není příliš populární. Musíme však být připraveni v domácí diskusi zvážit různé návrhy, jak upravit rozhodovací proces EU, včetně přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech,“ pronesl Pavel.
Tahanice o ukrajinské obilí. Jde o populistickou snahu zalíbit se ‚agrobaronům‘, míní experti
Číst článek
Citlivé zemědělství
Termín, který stanovil Michel a od kterého se nyní část politiků odráží v úvahách o dalším rozšíření, vytváří jasný impulz pro nutné reformy. Muselo by se totiž s novými členy v EU počítat už v sestavování příštího dlouhodobého rozpočtu od roku 2028, jehož návrh má vzniknout o tři roky dříve.
Aspiranti na unijní členství mají nižší hrubý domácí produkt než Bulharsko, tedy současná nejchudší země sedmadvacítky. To by pro rozpočtovou a zemědělskou politiku EU znamenalo citelné riziko. Web Financial Times se odkazoval na pracovní analýzy Evropské komise, které uvádí, že jen Ukrajina by měla v prvních letech po vstupu nárok na dotace ve výši 186 miliard eur pro regiony, pokud by se parametry neupravily.
Další potenciální problém se objevil na jaře letošního roku při tahanicích o ukrajinské obilí. Některým členským zemím – zejména Polsku, Maďarsku a Slovensku – se nelíbilo, že se levná ukrajinská surovina dostává na evropský trh. Jenže i s tím by se státy EU musely srovnat, pokud by sbližování Kyjeva pokračovalo.
Počty a pravomoci
Slaďování politik, dorovnávání unijních standardů a dostatečná politická vůle nejsou jediné výzvy, které se v otázce rozšiřování skloňují.
Balkánské dilema Evropské unie. Buď tamní země přijme mezi sebe, nebo je nechá Rusku a Číně
Číst článek
Změn by doznaly i samotné instituce. Pokud se EU rozšíří, bude muset dojít k přerozdělení křesel v Evropském parlamentu. Současně jich je 705, změny nastanou ale už po volbách v červnu příštího roku, kdy se jejich počet navýší. Europoslanců bude v reakci na demografické změny 720. Pro Česko se ale nic nezmění, bude mít nadále 21 zástupců.
Rozšíření by se odrazilo také na složení Komise. Nyní je systém rozdělování portfolií takový, že na každý členský stát připadá jedno. S výhledem na rozšiřování Unie je pak na zvážení, zda se bude agenda drolit a rozdělovat mezi další eurokomisaře, či zastoupení zredukuje.
Nejde ale jenom o počty, nýbrž také o pravomoci. Příležitost pro změnu necítí pouze Ukrajina a další kandidátské země, snaží se ho využít i současní aktéři. Třeba europoslanci chtějí, aby se sepsala nová smlouva o fungování EU. Slibují si od toho větší pravomoci právě pro Evropský parlament. Už kvůli tomu vyzvali ke svolání Konventu.
Opakované volání
O rozšiřování EU se v posledních letech mluví v intervalech. Ve svých projevech ho zmiňovali představitelé tzv. francouzsko-německého motoru. Změny, kterých by mohla Unie doznat, zmiňoval už v roce 2017 tehdy čerstvě zvolený prezident Emmanuel Macron.
Zásadní projev o vizi pro EU zazněl také loni z Prahy, nicméně to bylo z úst německého kancléře Olafa Scholze. Ten nakousl i problematickou část: omezování práva veta v některých zahraničněpolitických otázkách.
Zatímco však západní Evropa by společně kupříkladu s Pobaltím nakloněná změnám byla, středoevropské státy se problematice spojené s rozšiřováním vyhýbaly. Ruská invaze v tomto ohledu mnohé změnila, jak ale odráží česká pozice, jedná se stále o postoj nejednoznačný – po rozšíření Česko volá, narušení současného nastavení vyžaduje další kolo debat.
