Miliony za výkupné, uzavírání dohod. Západní přístup v jednání s teroristy je paradoxní
Spojené státy sice Tálibán neuznávají, to jim ale nezabránilo s ním uzavřít v roce 2020 dohodu, na základě které se z Afghánistánu stáhli západní vojáci. Právě na to, jaká je povaha boje s teroristickými skupinami a jestli stále platí, že s teroristy se nevyjednává, se v analýze zaměřuje izraelský deník Haarec.
„Zvítězili jsme nad Islámským státem. (…) Získali jsme zemi zpět a teď je čas, aby se naši vojáci vrátili domů,“ prohlásil bývalý americký prezident Donald Trump v prosinci 2018.
Následovalo stažení amerických sil ze Sýrie a Iráku. Válka proti radikální islamistické organizaci ale pokračuje dál, a to nejen v Rusku, které zažilo před pár dny útok, při němž bylo v koncertní hale poblíž Moskvy zavražděno přes 130 lidí.
Islámský stát pokračuje v útocích v Iráku i v Sýrii. Stále má základny na Sinaji a před pouhými dvěma měsíci provedl v Íránu obrovský útok, při němž zahynulo nejméně 95 lidí.
Sedm a půl roku před Trumpovým prohlášením oznámil jeho předchůdce Barack Obama velké vítězství nad Al-Káidou poté, co americké síly zabily Usámu bin Ládina v jeho pákistánské rezidenci.
Na severu Gazy už může být místy hladomor, hrozí i dalším částem Pásma, zní z amerického ministerstva
Číst článek
Obama byl o něco skromnější než Trump a přes úspěch v podobě zabití nejhledanějšího muže světa dal jasně najevo, že válka proti teroristům tím nekončí.
Americké vojenské jednotky zůstaly v Afghánistánu až do srpna 2021. Důvodem byla dohoda, kterou uzavřela americká administrativa nejprve pod vedením Donalda Trumpa a poté Joea Bidena s vedením Tálibánu.
Cílem bylo zajistit bezpečné stažení amerických vojsk a afghánských pracovníků, kteří s nimi spolupracovali. V této dohodě spočívá paradox, který provází jednání západních vlád s teroristickými organizacemi, a který se nevyhýbá ani Izraeli.
Platit, či neplatit?
Americký prezident Richard Nixon v roce 1973 prohlásil, že „s teroristy se nevyjednává“. Řekl to poté, co organizace Černé září obsadila saúdské velvyslanectví v Chartúmu a vzala deset diplomatů jako rukojmí. Den po Nixonově vyjádření teroristé zabili všechny západní zajatce. Od té doby se ale pravidla ohledně vyjednávání s podobnými skupinami zásadně proměnila, poznamenává Haarec.
Do Gazy míří druhá loď humanitárního koridoru, Palestincům přiveze na 330 tun pomoci
Číst článek
Španělsko, Německo a Francie zaplatily v letech 2014 a 2015 Islámskému státu miliony dolarů výměnou za propuštění svých občanů, včetně novinářů a zaměstnanců humanitárních organizací, které teroristé unesli.
Británie a Spojené státy byly jediné dvě západní země, které, pokud je známo, odmítly zaplatit výkupné. V důsledku toho byli jejich unesení občané po strašlivém mučení zavražděni.
Prezidentu Bidenovi se podařilo dosáhnout propuštění pěti amerických občanů, kteří byli vězněni v Íránu. Došlo k tomu poté, co nařídil rozmrazení íránských aktiv v hodnotě šest miliard dolarů v jihokorejských bankách. Izrael podobně propouští palestinské vězně výměnou za izraelská civilní i vojenská rukojmí.
Ideologické dilema, kterému západní země včetně Izraele čelily, spočívalo v tom, jak vyjednávat s teroristickými organizacemi, aniž by je legitimizovaly. Podle Haarecu to ale není tak úplně reálné dilema.
Ve chvíli, kdy se stát rozhodne zachránit své občany a jedná s teroristickou skupinou nebo státem, který takovou skupinu podporuje, je totiž legitimizace teroristů de facto součástí dohody, i když není nutně její podmínkou.
Americké zájmy
Spojené státy například neuznávají legitimitu vlády Tálibánu v Afghánistánu. To ale Washingtonu nebránilo v tom, aby s hnutím vyjednával a podepsal dohodu, která umožnila stažení amerických vojenských sil. Čím jiným by taková dohoda mohl být, když ne udělením legitimity, podotýká Haarec.
23:48
Kalhousová: Izrael nemá moc es v rukávu. Operace v Rafáhu je vzkaz Hamásu, aby jednal seriózně
Číst článek
Tato „spojenectví“ nezmírňují nepřátelství ani podezíravost, která mezi jednotlivými skupinami panuje. Vytvářejí ale žebříček priorit, podle kterého se určuje cena, jež je každá strana ochotna a povinna zaplatit. Z pohledu zemí, které zaplatily vysokou cenu za osvobození svých občanů, působí starost Izraele o to, co musí dát nepříteli za svá rukojmí, podivně a možná i znepokojivě.
V očích takových zemí, a možná i v očích Spojených států, je Izrael zodpovědný za negativní vývoj, který poškozuje jejich hospodářské a politické zájmy v regionu, když Tel Aviv trvá na dalších jednáních o ceně případné dohody. Tyto zahraniční zájmy jsou totiž prioritou a Izrael je právě teď považován za toho, kdo je ohrožuje, uzavírá izraelský deník Haarec.
