Fotoreportér Krupař přímo z Donbasu: Dnešek proměnil vše, všichni mají nervy napnuté k prasknutí

Ruská armáda ve čtvrtek ráno zahájila plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Ostřeluje ukrajinská města a hranici už překročila i obrněná technika. V Avdijivce na východě země je aktuálně i fotoreportér Stanislav Krupař. „Byla tady ráno kanonáda v okolí, ale do města samotného nic nespadlo. Slyšel jsem tady i takové hlasy, že za dva dny tady máme ruskou armádu. Nikdo ale vlastně neví, co má čekat,“ popisuje situaci v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Avdijivka Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jaká je v tuto chvíli na východě Ukrajiny situace?
Tady v Avdijivce je zatím docela klidná. Ráno tady byla taková kanonáda, která se ozývala v okolí, ale do města samotného nic nespadlo. Život se tady aspoň ráno nějak výrazně neproměnil – kromě toho, že všichni mají napnuté nervy k prasknutí.

‚Je na čase sáhnout k daleko tvrdším sankcím.‘ Přečtete si celý projev prezidenta Zemana

Číst článek

Zatím tady normálně je jídlo, lidé chodí po ulicích a venčí psy a každý se snaží udělat nějaké větší zásoby, ale všichni vlastně říkají, že jsou na podobnou situaci za těch osm let zvyklí. Slyšel jsem tady i takové hlasy, že za dva dny tady máme ruskou armádu. Nikdo ale vlastně neví, co má čekat.

Před půl hodinou jsem potkal ukrajinskou rodinu – seniory, kteří si balili věci do auta a odjížděli do Prahy, kde mají syna. Nabízeli, že mají ještě jedno volné místo, ale zůstáváme tady. Většina lidí je tady zoufalých, protože vůbec neví, co mají očekávat, ale zoufalství je takový setrvalý stav, ve kterém tihle lidé žijí už asi osm let.

Takže v Avdijivce je v tuto chvíli ještě klid, ten konflikt tam zatím nedolehl?
No tak ono to tady hodně bouchalo okolo, jsme čtyři kilometry od fronty. A první ukrajinské zákopy jsou údajně 800 metrů přede mnou. Zatím to byly spíš zvuky, jako by přes nás něco lítalo a někde padalo.

Slyšel jsem, že to padá do Kramatorsku, a volal mi i můj kamarád z Dněpropetrovsku, že měli strašnej strach nad ránem, že tam byly velké výbuchy. K nám ale – nerad bych to zakřiknul – to vypadá, že zatím nic nepřiletělo.

Stanislav Krupař

Stanislav Krupař (1972), krátce pracoval v časopise Ekonom, v letech 2009-2013 byl jedním ze tří kmenových fotografů týdeníku Reflex. Od r. 2013 na volné noze. Živí se fotografickými reportážemi převážně pro zahraniční média jako Die Zeit, Stern, De Standaard. V Česku spolupracuje s Magazínem Reportér

Ten dnešek proměnil ale úplně všechno. Já sám se vlastně… bude mi chvíli trvat, než se z toho v šoku vzpamatuji. To je ta poslední věc, na kterou bych si v životě vsadil, že dojde k této invazi v takovém rozměru. Jak jsem se hluboce mýlil při tom svém pocitu, že Rusko znám a rozumím mu, tohle jsem nečekal a nečekal to tady nikdo.

Říkal jste, že 800 metrů od vás jsou ukrajinské zákopy. Vidíte nějaké probíhající boje?
Ukrajinská armáda tady v okolí asi je, ale my ji nevidíme. Nemám k ní samozřejmě přístup, armáda nám nebyla měsíc schopná zajistit akreditaci. Ráno tady zněl těžký kulomet, bylo to hodně slyšet, ale říkám: zatím sem, díky bohu, nic nepřiletělo.

Lidé se nepřesouvají z pohraničních oblastí do vnitrozemí?
Lidi se zásadně nepřesouvají. Byl jsem se podívat v jednom protileteckém krytu. Jde o jeden z těch lepších, tady pod Domem kultury, ale stejně to je strašně nedostatečné. Je to vlastně obyčejný sklep, kde se suší hadry uklízeček. Že by tady ale docházelo k nějakému velkému exodu, to jsem nepozoroval.

Chybí voda

A nějaké pokyny ze strany úřadů – doléhají na východ?
Na webových stránkách avdijivských úřadů se objevily základní pokyny, co se má dělat. Ale že by tady třeba něco hlásal rozhlas, to jsem neslyšel. Ráno tady byl tady docela šrumec, fakt tady lidi chodili se psy...

Ambasáda v Kyjevě je dočasně uzavřená. Ministerstvo zahraničí nabádá Čechy, aby opustili Ukrajinu

Číst článek

Jak to je s energiemi, vodou, signálem?
Zatím bych řekl, že máme všechno kromě vody. Stále je nepřerušený přísun elektřiny, stále je spojení mobilní i internetové. Problém je tady ale skutečně s vodou, protože to je už asi čtvrtý den, co přerušili vedení, které zásobuje elektřinou nějakou přečerpávací stanici v zóně nikoho. A tak je vlastně Avdijivka bez tekoucí vody, což je komplikace, ale ve světle událostí posledních hodin je to vlastně prča.

Plánujete zůstávat na východě Ukrajiny i nadále?
Teď zvažujeme, kam pojedeme. Je to těžké rozhodnutí, jestli se přesunout, nebo zůstat tady. Ozývají se hlasy, že tím, že je okolí Avdijivky zaminované, snad nedojde k nějakému masovému, prvoplánovému útoku. Ale na druhou stranu přicházejí znepokojivé zprávy z Kramatorsku, takže vlastně budeme zvažovat, kam se přesunout dál. Je to obtížné, protože informace zkrátka nejsou. Nevíme, co nás čeká.

Bavíte se s místními? Co oni na situaci říkají?
Nedokázal bych to shrnout do nějaké jednoznačnosti, protože nejsem v Avdijivce první den ani první sezonu. Vím, že ty pohledy jsou velmi rozštěpené a že když se bavím s místními, jak to tady vypadá, vždycky mi říkají, že takových 20 procent je ostře za Ukrajinu, takových 30 procent má spíš proruský pohled a zbytek, ta polovina, těm je vlastně skoro jedno, co bude. Hlavně, aby to už skončilo.

Až do této chvíle nebylo slyšet otevřeně nějaké proruské postoje, bylo to spíš v takových náznacích. Teď mám pocit, že jsou tady lidé v tomto ohledu přímější. Že vlastně mají trochu menší strach o tom mluvit, že nejsou tak úplně pro tu ukrajinskou stranu.

Ale ono v zásadě mluvit o nějakém ostrém proruském postoji je taky obtížné. Spíš to je taková ohromná frustrace a ztráta víry v establishment, než že by to byly nějaké ostře „rusko-vítací“ nálady. Je to nesrovnatelné se situací před těmi sedmi osmi lety, kdy tady ta podpora Vladimira Putina byla úplně masová. Toho jsem svědkem v posledních dvou letech už určitě nebyl.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme