Soud zakázal australské galerii vystavovat díla v ‚dámském salonku‘, přesunula je proto na toalety
Galerie v australské Tasmánii vystavuje několik originálů Pabla Picassa na dámských toaletách. Hned několik obrazů a dalších cenných děl umístilo Muzeum starého a nového umění v tasmánském Hobartu – známé taky pod zkratkou MONA – na dámské toalety. Cílem je upozornit na historickou nerovnost mezi ženami a muži a na období, kdy ženy měly omezený přístup na veřejná místa.
Obrazy původně visely v dámském salónku, což byla část galerie přístupná pouze ženám a všem, kteří se jako ženy identifikují. To se nelíbilo jednomu mužskému návštěvníkovi – Jasonovi Lauovi –natolik, že si stěžoval u Tasmánského občanského a administrativního tribunálu, který má na starosti mimo jiné anti-diskriminační agendu.
Lau argumentoval tím, že v galerii zaplatil plné vstupné a že nebyl předem upozorněný na to, že nebude vpuštěn do části muzea. V dubnu tribunál Lauovu stížnost uznal a nařídil muzeu MONA situaci napravit.
Galerie to v podstatě vyřešila přesunutím salónku na toalety. Podle Instagramu jeho tvůrkyně, tedy umělkyně, kurátorky a manželky majitele muzea Kirshy Kaecheleové, záchody vypadají pěkně, skoro luxusně.
Naše společnost je zatížená stereotypy. Proto je pro některé ženy těžší se prosadit, říká moderátorka
Číst článek
MONA tak využívá mezery v anti-diskriminačním zákoně – diskriminovat neboli v původním významu slova „rozlišovat“ je možné například ve školách, v církvích nebo právě na toaletách. Paradoxní je, že podle Kaecheleové byly dosud všechny záchody v muzeu vždy unisex, nedělily se na dámské a pánské.
Autorka říká, že celý koncept má být jakousi odpovědí na skutečné zážitky žen, které v minulosti společnost vylučovala z mnoha míst. „Je to místo, kam se ženy mohou uchýlit, utéct od patriarchátu, vzájemně si užít své společnosti a vychutnat si krásný zážitek. Odmítnutí mužů je velmi centrální a důležitá součást tohoto uměleckého díla,“ dodala.
V části Austrálie se ženám nesměl podávat alkohol ve veřejných barech ještě v 70. letech. Kaecheleová říká, že její dílo propaguje rovné příležitosti tak, že na tyto nespravedlnosti upozorňuje. Konceptuální umění má podle ní právo způsobit mužům jakési nepohodlí – včetně stěžovatele Laua.
