Marešová: Designér může pomoci světu i tím, že nějakou věc nenavrhne. „Kraviny“ s chutí odmítám
Designérku Annu Marešovou si mnozí lidé vybaví jako tu, která dělá erotické pomůcky. Jaké to je, mít takovou nálepku? „Přistupuju k tomu tak, že jsem si to zvolila. I titulky novin mě občas nazývaly královnou vibrátorů. Myslím, že mě bude mrzet, až tou královnou vibrátorů nebudu,“ odpovídá se smíchem Marešová, která se však pouští také do mnohem větších projektů.
Už jen pár týdnů máte na to, abyste přišla s návrhem, jak by měla vypadat lanovka na Ještěd. Je to tak? Do konce roku je termín?
Ano. My jsme před týdnem a půl představili dva návrhy veřejnosti. Už jsme vypustili první vlaštovku. Teď se čeká na rozhodnutí, který z návrhů půjde do finále a dopracujeme ho.
Jedna lanovka mrkne, druhá se zastydí a zčervená. V zadání lanovky na Petřín bylo dostat tam emoci, vypráví designérka Anna Marešová
Do jaké míry musí designérka brát v potaz to, že Ještěd je sice kopec, ale zároveň je to architektonický skvost? Aby ta lanovka z toho netrčela...
Spíš je to nádherná práce. Je to velká výzva. Byla jsem na veřejném představení dost nervózní. Je pro mě důležité, aby lidé, kteří to budou používat, to fakt měli rádi. Jsem často nervózní, aby to zafungovalo, mám přání, aby byli spokojení. U tohoto projektu jsme přemýšleli, jestli jít cestou staré lanovky, která měla historii a vizáž, ale nakonec jsme si říkali, že je tam ten Ještěd, který je nádhernou, unikátní záležitostí.
Takže jsme si řekli: lanovka musí pasovat hlavně k Ještědu. Je to propojovací prvek mezi tou klasickou realitou a Ještědem. Pojali jsme to tak, že se jakoby blížíte k vesmírné lodi a lanovka je propojovací prvek. Vymysleli jsme si tam ještě srandičku se světlem, že je to trošku jako UFO. Ale 60., 70. léta, české sci-fi. Takové to Zítra vstanu a opařím se čajem. (směje se)
Jestli chcete, aby lidi měli lanovku rádi, vztah se rodí už ve stanici. Do toho můžete taky mluvit?
Já jsem taková, že mluvím do všeho. (směje se) Otázka je, jestli můžu, nebo nemůžu. Ale projekty mě zajímají jako celek. Ráda to vidím komplexně. Třeba konkrétně z těch dvou návrhů jsem zastáncem toho jednoho, protože mi přijde, že přesně do kontextu stanic bude pasovat líp.
2:14
Jak bude vypadat nová lanovka na Ještěd? Liberec vybere ze dvou variant
Číst článek
Jak říkáte, je to už od toho okamžiku, kdy si člověk kupuje lístek, jak vstupuje do té lanovky. Řeknu přirovnání k těm erotickým pomůckám: řešila jsem dlouho, že nejde jen o to, jak pomůcka vypadá, ale jak je zabalená, v jakém prostředí si ji kupujete. To jsou věci, které na design navazují. Když tam nejsou, je to půlka zážitku pro lidi.
Ještě je před námi lanovka na Petřín. Ta bude kdy?
Když to dobře dopadne, tak v roce 2026, což je za chvilku.
Povídáme si o lanovce, která bude jezdit a mrkat! Myslel jsem si, že mrkne oběma světly, ale...
Když mrkáte laškovně, tak mrkáte jedním okem...
Ona mrkne a ta, která jede proti ní...
Měli jsme to v zadání, že tam máme dostat emoci. Udělat design lanovky a dostat tam emoci, protože je to kopec lásky a tak. Seděli jsme s kolegy a já říkám: „Tohle zadání hrozně nemám ráda. Přidávat tam světýlka a něco? Musí to být něco, co vůbec design nenaruší, nebude to vlastně vidět, ale bude to lidi bavit.“
Jednoduché linie a obrovská okna. Novou lanovku na Petřín navrhla designérka Marešová a její tým
Číst článek
Bavili jsme se o tom tak dlouho, až nás napadla tahle srandička. Je to v ten moment, kdy se lanovky potkávají. Na té výhybce se zastaví, je to moment, kdy je tam víc porostu, takže lidi na Prahu moc nevidí, tak na sebe většinou „čumějí“ z těch lanovek navzájem. A udělali jsme to, že než ta jedna tu druhou potká, mrkne tím jedním oknem – to znamená, že blikne jedním světlem – a ta druhá zčervená, to znamená, že se zastydí. Je to kontakt a zároveň vy nikdy nebudete vědět, která z těch dvou zrovna bude mrkat.
Chci to udělat tak, abyste si vždycky říkal: „Buď se do mě někdo zamiluje, nebo se zamiluju já teď!“ Takže to necháme naprogramovat tak, aby to pokaždé bylo jiné. Nebudete vědět, jestli budete v té mrkající, nebo v té, co se stydí.
Co je to vlastně design?
Nevnímám to jako umění, ale jako praktický obor, který je spojený s estetikou. Musí fungovat a dobře vypadat. Když se spojí tyto dvě věci, je to dobrý design. Jsem v tomhle hodně nohama na zemi, jsem praktik. Je pro mě důležité, aby věci fungovaly a zároveň dobře vypadaly. Někdy se i podaří, že když přemýšlíte o tom, jak to udělat vizuálně dobře, že se dostanete i k nějakým lepším funkcím u toho produktu. To mi přijde fascinující, že i vzhled může ovlivnit funkci produktu. Takže na to koukám spíš z technického hlediska. Baví mě na projekty koukat z širšího kontextu.
Proto mě asi baví i erotické pomůcky. Je to velké téma. Kromě toho, že řešíme třeba vibrátory, tak jsme letos dělali skvělou kampaň o menstruační chudobě. Vyrábím menstruační kalíšky. Spojili jsme se s Šatníkem Nory Fridrichové, protože ti umí skvěle kalíšky rozdistribuovat ženám, které je potřebují. Baví mě ten přesah.
Má to i ekonomický dopad, jestli tomu dobře rozumím.
Má. Spočítala jsem, že žena může kalíšek používat až pět let, možná i déle. Silikon, když je dobrý, vydrží. Podpořili jsme pět set žen, celkově jsme jim ušetřili – kdyby používaly jednorázové pomůcky – asi deset a půl milionu korun. Říkala jsem si, proč to ty velké korporáty nedělají, takhle pomáhat? Přemýšlím o tom, jak to je ve světě s udržitelností. Došla jsem k závěru, že kde jsou na prvním místě peníze, tam udržitelnost není. Je to o tom, že musíme my udělat ústupky z našeho pohodlí nebo právě nejít za penězi, že třeba řešení jsou dražší.
Pak mám ještě jednu tezi k designu. Někdy designér může pomoci světu tím, že nějakou věc nenavrhne. Protože věcí je v dnešním světě tolik, že když za mnou přišli párkrát lidi s požadavkem na nějakou kravinu, s chutí jsem to odmítla, že takovou věc dělat nebudu, že to tady nepotřebujeme.
S čím se jako žena musela vypořádávat při návrhu tramvaje T3 Coupé? A co bylo při práci na tomto projektu nejtěžší? V čem ještě bude specifická lanovka na Petřín? Poslechněte si celý rozhovor výše.
