Afghánky nově nesmějí mluvit na veřejnosti. ‚Tálibán chce společnost bez žen,‘ říká novinářka Rahimi
Uplynuly tři roky od chvíle, kdy Tálibán završil vojenské tažení v Afghánistánu. Při návratu k moci hnutí slibovalo mírnější přístup k ženám než při předchozí vládě. Pravidla jsou ale stále přísnější. Poslední omezení zakazuje ženám být slyšet na veřejnosti. „Je to společnost bez žen,“ popisuje novinářka Fatima Rahimi pro iROZHLAS.cz. Doplňuje ji odborník na Blízký východ Břetislav Tureček: „Než se Tálibán dostal k moci, v zemi se válčilo.“
Kromě nařízení o ženském hlasu čelí Afghánky dlouhodobému utlačování ze strany Tálibánu. Nesmějí například cestovat dál od domova bez mužského doprovodu, studovat po první menstruaci nebo chodit odhalené.
Podle odborníka na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha Břetislava Turečka se ale takto většina afghánských žen zahalovala a dodržovala rigidní pravidla už předtím.
Ženský hlas je intimní záležitostí a neměl by znít na veřejnosti. Afghánský Tálibán zveřejnil nová pravidla
Číst článek
Tureček podotýká, že Tálibán tentokrát zavádí pravidla plíživěji oproti minulé vládě ve druhé polovině 90. let minulého století, protože pochopil, na co je svět háklivý. „Západnímu světu tolik nevadí, že tam děti trpí podvýživou, Západu vadí, že tam ženy mají chodit v burce,“ říká pro server iROZHLAS.cz
„Žena má právo existovat doma, nebýt slyšet, nebýt vidět,“ vysvětluje novinářka Fatima Rahimi. „Zároveň pořád platí, že afghánská žena může dědit, sice v menší míře, ale ještě má právo něco dědit. A v manželství zůstávají také nějaká práva.“
Přestože ženy zatím nepřišly o všechna práva, tak se Rahimi obává, že poslední nařízení, které jim zakazuje mluvit na veřejnosti, omezí právní spravedlnost: „Je otázka, jestli někdo bude stát na straně žen. Protože když přemýšlím nad posledním omezením, že ženy nesmí být slyšet na veřejnosti, tak mě napadá, že tohle v praxi bude vypadat tak, že třeba žena nebude smět mluvit u soudu.“
Otázka právního zastání žen je už i teď diskutabilní. V zemi roste počet případů násilí na ženách, sexualizovaného násilí a femicid, jak se označují vraždy z důvodu pohlaví. Oběti už teď čelí nátlaku a spravedlnosti často nedojdou, píše deník The Guardian.
Otázka vzdělání
Od převzetí moci Tálibánem v roce 2021 byl v Afghánistánu nejméně 1,4 milionu dívek odepřen přístup ke středoškolskému vzdělání, uvedla 15. srpna kulturní agentura OSN UNESCO, jak upozorňuje Rádio Svobodná Evropa.
„Mají tam možnost pouze základního vzdělání. V islámské Šaríi je konkrétní věk, kdy se z dívky stává žena, a to je začátek menstruace. Ve chvíli, když žena menstruuje, tak může podle tamních zákonů mít dítě, což znamená věk ke vdávání. Takže do té doby mohou dívky studovat,“ vysvětluje situaci vzdělávání dívek Rahimi.
Jak ale upozorňuje Tureček, i v rámci Tálibánu existuje na téma vzdělání žen diskuze. „I tehdy před 25 lety někteří říkali: ‚Povolíme vzdělávání žen, až budeme schopni zajistit jejich oddělené vzdělávání od chlapců.‘ A tenhle trend uvnitř Tálibánu existuje pořád. Je dost možné, že je to pragmatismus: ‚Hele, Západ nás sleduje, co se týká postavení žen, tak neprovokujme.‘ Pak tam jsou ale také fundamentalisté, kteří říkají: ‚V žádném případě.‘“
Restrikce pro muže
Diskriminace a porušování lidských práv se v Afghánistánu netýká pouze žen, jak upozorňuje Rahimi. „Žít v patriarchální společnosti je opravdu složité i pro muže. Mají tam samozřejmě svobodu pohybu, kdežto ženy například musí s sebou mít mužský doprovod. Ale například týden až dva staré je omezení, že muži nesmí mít kravatu, protože je to nějaký symbol Západu,“ říká.
Afghánci propustili z bezpečnostních složek 281 členů. Důvodem bylo, že si nenechali narůst plnovous
Číst článek
Muži dále musí nosit vousy a i jejich oblečení podléhá omezením. Nejvíce je podle Rahimi ovlivňuje povinné chození na modlitby. „V sunnitském Islámu musí pětkrát denně chodit na modlitby, a když nechodí, tak je nutné mít nějakou ‚omluvenku‘,“ říká novinářka.
Co se týče domlouvání sňatků, tak je zvykem, že hlavní role patří většinou matce a nevěsta se ženichem si partnera nevybírají. Rahimi to vysvětluje tím, že ženy se navzájem stýkají. „Kdyby muž vybíral manželku svému synovi, tak by musel ženy vidět a to nemůže, takže je to úkol žen,“ vysvětluje. V Afghánistánu jsou často endogamní svatby – konají se v příbuzenských vztazích.
Tálibán v 90. letech a teď
Hnutí Tálibán vzniklo na začátku 90. let minulého století v severním Pákistánu v období po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu. V paštunských oblastech mezi Pákistánem a Afghánistánem poté hnutí začalo usilovat o moc. Během devadesátých let dostal Tálibán pod kontrolu téměř celý Afghánistán. Jak ale popisuje Tureček, momentální vláda Tálibánu se od té z 90. let v mnohém liší.
„Současný Tálibán může do značné míry těžit z toho, že země se samozřejmě ekonomicky posunula. Takže dneska se v Afghánistánu určitě žije líp, než před 25 lety, ale nesouvisí to jenom s tím, že vládne nebo nevládne Tálibán, obecně se zlepšil život v mnoha částech rozvojového světa,“ říká Tureček.
„Tehdy Tálibán zaváděl různé drakonické tresty. Když zabral nějaké území, tak tam okamžitě zavedl svůj řád. Kdežto teď, když se znovu dostal k moci v srpnu 2021, tak tyto drakonické, z našeho pohledu nepřijatelné zákony nezaváděl rozhodně hned. Tálibán se poučil a do určité míry se otevřel,“ míní Tureček.
Velkou změnu přinesly podle Rahimi také technologie. „Afghánské ženy jsou v reálném světě utišené, jejich hlas se ale čím dál tím víc objevuje ve virtuálním světě, kde zpívají, mluví, hrají na různé hudební nástroje, dávají svědectví. Není to tak, že když je nevidíme demonstrovat na ulicích, protože nesmí, tak že by byly tiché. Přesouvají se do virtuálního světa, protože zatím Tálibán tolik necenzuruje internet.“
O vzdělání ve školách přišlo kvůli Tálibánu 2,5 milionu dívek, varovalo UNESCO
Číst článek
Rozdíl mezi městem a venkovem
Tureček také podotýká, že máme tendenci vnímat Afghánistán hlavně skrz situaci žen ve městech, venkov se ale od města velmi liší. „Ano, dneska ženy musí chodit zahalené, před čtyřmi lety ještě chodit zahalené formálně nemusely. Přesto naprostá většina Afghánek, zejména na venkově, se stejně zahalovala, protože žila v kulturním prostředí, které se neliší od toho, co tam dnes formálně a oficiálně Tálibán zavádí,“ popisuje.
„Než se Tálibán dostal k moci, tak se v zemi válčilo. Ročně byly tisíce zabitých civilistů. Dnes se v Afghánistánu neválčí. Máme tendenci vnímat velice svízelný osud vzdělaných žen ve městech. Ale kdo z novinářů jel někam na venkov, tam lidé ani nevěděli, kdo je u moci. Jim je to jedno. Bavíme se o milionech lidí, nejen žen, ale i mužů, kde životní styl je stejný dnes, jako byl před pěti lety, jako byl před pětadvaceti lety a před padesáti lety. Setrvačnost je obrovská,“ vysvětluje Tureček.
Hlavní problém je podle něj v tom, že Tálibán paštunskou tradici přenáší i na území, kde jsou jiná etnika s odlišnými tradicemi. „Tálibán zavádí burku, která by měla být tmavá, nejlépe modrá. Zatímco turkmenské ženy se oblékaly vždy do červené a byly zvyklé nosit červený závoj, různá cingrlátka, připínací špendlíky či ozdobu na pestrobarevných šátcích. Tálibán je teď ale všechny nutí nosit modrou,“ říká Tureček.
Zapojení Západu
Některé lidskoprávní aktivistky a právníci o situaci v Afghánistánu mluví už jako o tzv. gender apartheidu a snaží se ho uznat jako mezinárodní zločin, píše Rádio Svobodná Evropa.
„Nevím, jestli se může situace nějak změnit. Nevypadá to, že by si Tálibán v posledních třech letech nějakou kritiku zahraniční nechal líbit,“ popisuje Rahimi. Hnutí se podle ní brání buďto tím, že další země fungují stejně a nebo tím, že jsou to vnitrostátní věci, do kterých by se Západ neměl plést.
„Můžeme říct, Tálibán nutí ženy chodit zahalené, tak se OSN stáhne, ať tam ti lidé poumírají, to je druhý extrém samozřejmě. Ale jestli říkáme, že nám jde o blaho Afghánců, tak to nemůžeme zúžit jenom na otázku lidských práv. Musíme to vidět v globálu a ten bohužel ukazuje, že je to strašně komplikované. Naše vlastní zájmy se tlučou navzájem,“ uzavírá Tureček.
TÁLIBÁN V AFGHÁNISTÁNU
Tálibán vládl Afghánistánu nejprve v letech 1996 až 2001, svrhla ho až americká válka proti terorismu, kterou USA zahájily po útocích z 11. září. Invazi do Afghánistánu podnikly kvůli tomu, že radikální hnutí ukrývalo strůjce útoků Usámu bin Ládina. Bin Ládina američtí vojáci dopadli a zabili až po dalších deseti letech pátrání v květnu 2011 v Pákistánu. K moci se Tálibán v Afghánistánu vrátil v srpnu 2021 v souvislosti se stažením amerických a dalších zahraničních vojsk ze země. Válka si vyžádala celkem skoro 200 000 lidských životů dohromady na obou stranách a miliardové náklady.
