Znásilnění je trestáno dostatečně, říká soudce. ‚Rozsudky často zmírňují mýty,‘ oponuje advokátka
Případ dívky, kterou asi dva roky znásilňoval její nevlastní otec, jemuž za to odvolací soud vyměřil jen podmíněný trest, vyvolal silnou reakci. Laická veřejnost se překvapeně ptá, jak je to vůbec možné, ale i odborníci z řad právníků připouštějí, že je načase otevřít diskusi o systému trestání.
„Nemyslím si, že jsou tresty za znásilňování mírné, ale že jsou odůvodňovány velmi často chybně, řadou mýtů, které snižují dopady trestného činu jak na společnost, tak na oběť, a zároveň snižují nebezpečnost pachatele. To vede k trestům, jaké máme,“ domnívá se advokátka Lucie Hrdá.
Měly by za znásilnění soudy častěji udělovat nepodmíněné tresty? Diskutují advokátka Lucie Hrdá a prezident Soudcovské unie Libor Vávra
Naopak podle prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry je stanovení trestů nastaveno dobře. „Neexistují žádná relevantní data, která by dokládala, že jsou tresty mírné. Podle akademických výzkumů trestají čeští soudci znásilnění druhými nejpřísnějšími tresty po vraždě. A zároveň Česká republika je jedna z nejvíce trestajících zemí v Evropě,“ konstatuje.
Z hlediska praxe navíc podle něj není možné oddělit jeden druh trestné činnosti a posuzovat jej jinak. Názory na mírnost jsou proto často subjektivní.
„Je otázka, jak je trestáno v rámci nastavené sazby. Například u penetrativního znásilnění ve druhém odstavci je ta sazba dva roky až deset let, to znamená, že pro oběti je to většinově velmi vážný následek, a přesto jsou zde z více než 50 procent ukládány podmínky,“ uvádí Hrdá.
Do rozhodování navíc podle ní často vstupují předsudky. „Pokud soudy ve svém hodnocení používají mýty, například svalování viny na oběť, to, že to měla čekat, že si za to mohla sama, protože neměla být někde v parku a neměla pít, když jí bylo 13 let, nebo že to měla očekávat, protože pachatel je známý alkoholik apod., tak tyto mýty tresty snižují,“ poukazuje.
Nejlepší prevence pro společnost
Podobu jednání a rozsudku ale ovlivňují i další odborníci, ne jen soudci. „Problém je v tom, že ve významné části případů musí soud vycházet ze znaleckých posudků. Nemůže si svůj závěr o následku na duši oběti vytvořit, protože tím by porušil specializaci znalců,“ upozorňuje Vávra a dodává, že znalců je v Česku nedostatek.
Nižší tresty a podmínečné rozsudky jsou podle něj navíc nejefektivnějším nástrojem. „V České republice je to dlouhá tradice způsobu trestání. Oproti řadě jiných zemí nadužíváme dlouhé podmíněné tresty, což většinou vede i k dlouhým výkonům trestů. Je to praxe, která se tady vyvíjí minimálně 50 let a doposud vedla k dobrým výsledkům,“ domnívá se Vávra.
Pachatele znásilnění neovlivní vyšší tresty. Odradí je větší šance, že budou chyceni, myslí si právník
Číst článek
Faktorem majícím vliv na nízké míře kriminality je v případě znásilnění i nízká míra ohlašování. „K soudům se dostane pouze pět procent znásilnění, které se v Česku odehrají. Kdyby se zvedlo nahlašování za použití různých podpůrných mechanismů péče o oběť například na 20 procent, tak by nám statistiky bezpečnosti velmi poskočily,“ předpokládá Hrdá.
„Nechci tady žádné drakonické trestní stíhání, ale opravdu nechci, abychom museli číst v rozsudcích věci typu: ‚Znásilnění nezanechalo následky, protože to dělal otec, což je pro děti mnohem lepší, než kdyby to dělal někdo cizí.‘ Pokud by tam takové odůvodnění nebylo, tak je trest úplně jiný,“ kritizuje Hrdá.
Vysoké tresty ale podle Vávry nemají potenciál úmysly pachatele změnit. „Pachatel se snaží nebýt dopaden. A pokud je spousta skutků, o kterých se nedovíme, je vyšší pravděpodobnost, že se pachatel nebude bát trestný čin spáchat,“ vysvětluje.
„Když se zvýší počet oznámení, tak si potenciální pachatelé uvědomí, že jejich skutek vyjde najevo. To je nejlepší prevence, kterou jako společnost můžeme dělat,“ věří Vávra.
Více podrobností o trestech za znásilnění, vzdělávání soudců i příkladů ze zahraniční praxe si můžete poslechnout v záznamu celé diskuse výše.
