Už zhruba 15 let jsou čeští vojáci na misi v Afghánistánu, za tu dobu se jich tam vystřídalo přes 9000, z nichž 14 padlo. Naposledy před pár dny 41letý kynolog Tomáš Procházka. Je vhodné zrovna teď mluvit o stažení českých jednotek? A jaký by to mělo dopad? Hostem středečního pořadu Dvacet minut Radiožurnálu byl bývalý ministr zahraničí, šéf zahraničního výboru sněmovny a poslanec za ČSSD Lubomír Zaorálek.

Rozhovor Praha 7:40 25. října 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Včera (v úterý) jste řekl, že by se čeští vojáci měli z Afghánistánu stáhnout. Sklidil jste za to kritiku ze všech stran. Poměrně ostrou. Nemrzí vás ta slova?
Samozřejmě že ne. Jednak to tedy - samozřejmě jako vždycky - nebylo tak, jak to říkáte. Já jsem mluvil o tom, že je třeba začít reflexi toho, že jdeme v Afghánistánu do zdi nebo chcete-li že jsme se dostali do bažiny. Ta situace se nezlepšuje.

Nakonec máme analýzy, které bych tady mohl jmenovat, za poslední čtyři roky a ty nám neustále popisují to, že jsme ve špatné situaci. Každý týden se dozvíte nějakou špatnou zprávu - nakonec i teď výsledky voleb, které máme z Kábulu, ukazují, že ta vláda nemá podporu. Já jsem řekl, že na to reaguji na základě osobní zkušenosti, že nemám důvěru v současné představitele afghánského režimu. Je strašně zkorumpovaný. Je to vlastně slupečka lidí, ke kterým se hlásíme, že jsme tam kvůli nim.

Velká část obyvatelstva se na nás dívá úkosem, protože jsme pro ně cizinci a ta situace se nelepší. Petra Procházková řekla, že se nás dívají jako na okupanty. Já mám pocit, že prostě každou chvíli zabředáváme hloub a hloub. My jsme tam společně se spojenci, já sám jsem byl u rozhovoru s Američany, kdy jsme se dohadovali, že je podržíme, to bylo před, řekněme, nějakou dobou, ale teď se ukazuje, že naše strategie nevychází a je třeba se zabývat tím, co dál. To je to, co jsem řekl.

VIDEO: Speciál přivezl do Česka ostatky padlého vojáka. Jejich vynášení z letadla provázel psí štěkot

Číst článek

Dobrá, ale řekl jste také, že je třeba zahájit diskusi o tom, jestli by se čeští vojáci, česká mise neměla z Afghánistánu stáhnout.
Ne, to jsem neřekl. Já jsem řekl, že je třeba začít se bavit se spojenci o tom, jak tuto misi vést k nějakému cíli a k tomu, aby Afghánci svou zem jednou spravovali sami. Nevím, jestli se spokojíme s tím, že tam budeme dalších 17 let, nebo - jak říkal pan Holbruch - že tam budeme 50 let.

Stálo nás to obrovské peníze, stálo nás stále větší životy a jestli je to tak, že když se podíváme na toho posledního chlapa, co tam padl, a je to prostě fajn chlap na první pohled, tak je o důvod víc si říci, jestli máme odpovědnost jenom tak si říkat „prostě pokračujeme a nehledíme na nic“.

‚Pan generál blábolí‘

Brigádník generál Karel Řehka, bývalý šéf speciálních sil, který nyní působí v mezinárodních armádních strukturách, na svém facebookovém účtu napsal: „Mluvčí Tálibánu by to neřekl lépe než pan Zaorálek. Stydím se, stydím se, stydím se.“ Ptám se vás znovu - v tomto kontextu, kdy vás za ta slova skutečně velmi ostře kritizují armádní špičky: Nemrzí vás to?
To, co jste četla, je blábol, samozřejmě. V NATO jsem seděl mnohokrát, účastnil jsem se debat s ministry, kde jsme se mnohokrát shodli na tom, jak jsme na tom špatně a že z toho nenacházíme cestu.

V Česku probíhá informační válka, jsme testovací laboratoří Ruska, přiznává brigádní generál Řehka

Číst článek

Tyto výkřiky podle mě nepomáhají ničemu. Je třeba být racionální. Uvědomit si, že jsme v situaci, na kterou doplácíme a ze které odešli Francouzi, ze které odešli Kanaďané, ze které odešli Holanďané. A jestli jsme se dohodli - já třeba i sám konkrétně s Američany - že jim ještě budeme pomáhat, tak bych chtěl, aby se debata vrátila zpátky a řekli jsme si, jaký to má smysl.

Mnohokrát, možná si vzpomenete, byli i politici jako (americký prezident Barack) Obama, kteří řekli, že to nemá cenu, že je třeba odejít. Vždycky se ukázalo, že to není jednoduché, a já chci, aby se ta debata vrátila zpět. To neznamená, že ji povedeme tady sami v Česku a zvlášť ne tímhle způsobem, kterým to vede pan generál, který zřejmě nechápe, že politická debata je něco jiného než vojenský mozek. Musíme si položit otázku, jaké to má celé smysl.

Pane poslanče, pan brigádní generál ale neříká, že se nemá vést politická debata o tom, kam by dále měla směřovat mise v Afghánistánu, jak by se k tomu měla politická reprezentace stavět. Nicméně píše o tom, že by se o tom nemělo hovořit teď a nemělo by se, když budu citovat další část jeho vyjádření k vašim slovům: „Začít vykřikovat o stahování, chybách, okupaci a špatné strategii v době, kdy utržíme ztráty na bojišti, není jenom plivnutí do tváře vojáků, které jsme tam poslali. Je to podkopávání naší obranyschopnosti a bezpečnosti.“ Ten facebookový status byl poměrně dlouhý.
Já říkám, že pan generál blábolí. Proč? Protože já si především velmi vážím toho, že naši vojáci jsou ochotni plnit mise v Mali, v Afghánistánu. Vážím si toho, co tam vydrží, a nevím, jestli je projevem statečnosti křičet, že tam prostě zůstaneme za každou cenu, ať se děje, co se děje. Mně jde o to, že...

Dobrá. A je vhodné, abyste v takové situaci, kdy česká armáda utržila podruhé po sobě v relativně krátké době ztráty na životech vojáků v afghánských misích, takto veřejně hovořil o možnosti jednání o stažení misí z Afghánistánu? Jestli to je diplomatické, jestli to je šťastné...
Samozřejmě, protože přichází jedna špatná zpráva za druhou a protože se na to nebudu dívat. Co je zbabělého na tom, když si kladu otázku, jestli to má smysl? Podívejte se, já mám...

Musíme si ujasnit, kde máme nepřítele

Tak jestli neustupujeme nepříteli, pokud vy - poté, co utrpíme nějaké ztráty - přijdete s tím, že bychom tady mohli ustoupit.
Podívejte se, my neustupujeme nepříteli. My si musíme ujasnit, kde toho nepřítele máme, a nenamlouvat si, že proti němu bojujeme, když tam vlastně náš nepřítel není. Terorismus je spíš v Saúdské Arábii. To je jejím produktem. Saúdská Arábie vyprodukovala daleko více terorismu, a to, jak se mi zdálo v poslední době, jsme ji pokládali za svého hlavního přítele, aspoň pan Donald Trump tam navštívil...

K Saúdské Arábii se ještě určitě dostaneme.
Jenomže Afghánistán... Tam byl Tálibán. A máme studie, mohu vám je tady citovat, které říkají, že soustředění se na Tálibán bylo prostě chybou, protože Tálibán byl regionální hnutí, které nemělo expanzivní charakter. My jsme se soustředili na boj s někým, kdo vlastně nebyl ten, kdo nám dodával teroristy do Evropy. Ti jsou opravdu odjinud.

Dneska Tálibán bojuje s Al-Káidou, což je vlastně náš společný nepřítel, a situace je popravdě taková, že dnes se jedná diplomaticky s Tálibánem - jak ze strany Spojených států, tak ze strany Ruska. Dokonce se o to přetahují, protože Američané mají strach, že Rusové si tam získají zítra větší vliv.

Situace je daleko složitější a to, po čem jsem volal, bylo právě to, abychom si tohle uvědomili a začali to reflektovat. A k tomu, co říkal pan generál, bych rád řekl jednu věc. Říkám to pořád dokola, mám kamaráda Američana, který má dva syny v armádě a měli je nasazené na frontě nebo na bojištích. A říká mi: „Vždycky, vždycky si představ, že tam máš svoje syny.“

Ano, já už jsem vás to slyšela říkat v několika rozhovorech. Abychom se ale dostali ještě dál a probrali to z dalších úhlů pohledu. Další generál, tentokrát bývalý předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel, se rovněž přidal s poměrně ostrou kritikou vašich slov. Na svém twitterovém účtu napsal: „V roli ministra zahraničí měl Lubomír Zaorálek minimálně dvakrát ročně možnost na jednáních severoatlantické rady vyjádřit svůj názor na strategicky nezvážené rozhodnutí, neslyšel jsem ho ani jednou.“
Pan generál opět trochu kalí vodu. Podívejte se, jednání k Afghánistánu, která se vedla v alianci, tak to je vojenská organizace. Je to jednání vojenského výboru, kde se politická debata nevede. Já vás ale ujišťuju, že otázku našeho pobývání jsem otevíral na celé řadě jednání mezi ministry, ovšem tam, kde to skutečně byla politická debata. To znamená, že to, co říká pan generál, je prostředí, ve kterém se podobné debaty, pokud vím, nikdy nevedly.

Takže podle vás je vhodnější tu politickou debatu otevřít teď, kdy jsme utrpěli, jak říkám, v krátkém čase druhou ztrátu na životech českých vojáků?
Ne, já si myslím, že je třeba se o tom bavit všude, hlavně nejenom tady doma, ale bavit se o tom i se spojenci, protože je celá řada těch, které znám a kteří jsou si vědomi toho, jak ta situace vypadá bezvýchodně. Dnes tam sice nesedím, ale vím, že tam ještě celá řada těch, kteří tady na to vždycky slyšeli.

Pane poslanče, proč jste tuto debatu nevířil v lednu, v únoru, v březnu, když žádné ztráty na životech českých vojáků nebyly?
To není pravda. My přece ztráty máme nějakou dobu.

Tak výrazně jako v tuto chvíli, pane poslanče? Proč jste o tom nehovořil v jiných měsících?
Protože ta situace se mění. Ta situace se mění a nejenže se zhoršuje situace, ale mění se celá řada věcí kolem nás. Já vám řeknu třeba jeden příklad: to, že jsme do toho vlastně takto šli, souviselo také s tím, že jsem v té době jednal s představiteli Spojených států amerických a že nám přímo říkali: „Pojďte to s námi ještě chvíli zkusit, protože víme, jak je to těžké, ale potřebujeme někoho, kdo by nám tady pomohl.“

Já si třeba nejsem jist, jestli o tom s námi americká strana dnes takovýmto partnerským způsobem mluví. Dneska Spojené státy americké dělají kroky, které se nás bezprostředně týkají - jako je například avizované rozhodnutí stáhnout a přestat plnit dohodu o raketách krátkého a středního doletu, což je věc, která se nesmírně týká nás tady v Evropě.

Rusko podle šéfa NATO porušuje odzbrojovací dohodu řadu let. ‚Smlouva zastarala,‘ řekl v Moskvě

Číst článek

A já prostě mám pocit, že v tomto rozhodování nejsme partneři. To znamená: máme-li se podílet na takových věcech, i na takových bažinách, tak bych si přál, abychom byli součástí rozhodování o strategických věcech, které jsou bezprostředně záležitostí našeho života. Totiž tohle rozhodnutí, o kterém se dnes mluví a které tady zaznělo z úst amerického prezidenta - nebo se řeklo, že k němu může dojít - bude mít zásadní význam na architekturu bezpečnost tady v Evropě.

Takže můžeme se podílet i na těžkých věcech, můžeme mít i mrtvé vojáky, ale v tom bych si přál, abychom u těchto věcí byli a abychom o tom věděli, že se dějí. Jinak to na nás bude padat a my s tím nic nenaděláme.

Hovořil jste o tom, že nás před časem naši partneři žádali, abychom pomáhali s udržením bezpečnostní situace v Afghánistánu, ale že se necítíte být našimi západními partnery vnímán rovnocenně, jestli jsem tomu správně rozuměla, nicméně...
Jak vnímám, dneska je ze strany Spojených států celá řada rozhodnutí, u kterých mám silný pocit, že s námi konzultovány nejsou.

Pane poslanče, abychom se dostali, prosím, k další otázce... Ano, rakety necháme na později, pokud se k nim dostaneme.
Nejenom ty rakety, toho je daleko víc. Já si ani nejsem jistý, jestli pan Donald Trump bude řešit otázku toho, co se stalo v Istanbulu - mimochodem, to je země, která je členem Severoatlantické aliance, takže já...

Erdogan: Vražda saúdského novináře byla naplánovaná, podezřelé chceme soudit v Turecku

Číst článek

Pane poslanče, abychom se prosím dostali k otázce, kterou chci položit...
Vy to zjednodušujete. To nejde jenom o ty rakety. Já vám mohu vyjmenovat celou řadu dalších věcí, u kterých bych si přál, aby členové aliance byli vnímáni jako partneři.

Ano, já chci položit ale jinou otázku. Pane poslanče, když spojenecké síly odejdou z Afghánistánu, kdo by potom, třeba i za naše vojáky, měl v Afghánistánu udržovat přijatelnou bezpečnostní situaci tak, aby se Afghánistán nestal bezpečnostním rizikem i pro nás?
Tak především opakuji znovu, už poněkolikáté, že jsem řekl, že nejde o to, aby Česká republika dneska zvedala kotvy. Nedávno jsme schválili na dva roky pobyt našich vojáků v Afghánistánu a já jsem řekl, je, že teď máme čas začít debatu o tom, co dál.

Prostě jsme nějaké rozhodnutí přijali, zároveň víme, že situace se zhoršuje. Vidíme to každou chvíli a je třeba, abychom vzali do ruky všechny studie, které máme dneska čerstvě k dispozici a které nám neukazují dobrý výhled pro to, co se v Afghánistánu zítra bude dít. Tak si na to pojďme sednout a řekneme si, jakou strategii, protože ji v tuto chvíli nemáme... Jakou strategii budeme zítra sledovat a jaký máme cíl. My ho prostě nemáme.

Když se bavíme na české politické scéně o řešení uprchlické krize, o uprchlících a tak dále, tak se neustále opakuje mantra - jak se strany sociální demokracie, tak ze strany hnutí ANO, které je v čele vlády - že musíme pomáhat s bezpečnostní situacích v zemích, kde je problém: v rodné zemi uprchlíků, kteří hledají útočiště v Evropě. Není to, co se děje v Afghánistánu, také pomáhání, řekněme, s bezpečnostní situací nebo s tou problematikou na místě, odkud případní uprchlíci odchází? Jestli to není, řekněme, v rozporu s tím, co říkáte v jiných situacích.
Už jsem vám jednou řekl, že Tálibán je místní. Je to teroristická skupina, ale vlastně regionálního typu, která vlastně nikdy neexpandovala a na svém vlastním území bojuje s Al-Káidou, která je naším skutečným nepřítelem.

A jde o to, že se obávám, že bychom dneska měli o umístění našich vojáků uvažovat často v prostorách daleko blíže České republice, než je Afghánistán. Ale dokonce si myslím, že by to chtělo ještě zásadnější debatu. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí ta rizika, tak bych si přál, aby naše česká armáda byla méně expediční armádou, která nasazuje stovky vojáků tisíce kilometrů daleko, ale abychom se soustředili na to, že - nedej bůh - můžeme také jednou být zapojeni do chránění území, na kterém žijeme. Tak jako to vidím třeba u armády polské, která v tom je myslím daleko vyváženěji komponovaná, to znamená, že počítá i s ochranou vlastního území, zatímco Česká republika dneska podle mě má armádu, má 30 tanků a vypadá to, že se skutečně redukuje pouze na expediční sbory.

Padli při službě vlasti. Od roku 2007 zemřelo při afghánských misích už 14 českých vojáků

Číst článek

Vy jste v rozhovoru pro DVTV řekl, že česká armáda poslala do Afghánistánu vražedné komando, které mělo pomstít smrt tří vojáků, kteří v Afghánistánu padli během léta. Šéf Generálního štábu Armády České republiky Aleš Opata dnes (ve středu) na branném výboru ve sněmovně společně s ministrem obrany panem Metnarem řekl, že to jednoznačně není pravda. Že česká armáda žádná vražedná komanda do Afghánistánu neposílá. Jak jste na to přišel?
Já jsem v podstatě rád, pokud má Česká republika schopné speciální jednotky. Ale pokládám za ne moc šťastné, když generál Opata po tom, co došlo k zabití českých vojáků, vyhlásil, že si zjednáme spravedlnost a že to uděláme sami. A vzápětí jsme se dozvěděli - a nevím, jak tyhle věci vůbec unikají a jak tady tohle vůbec funguje - že se vlastně celá akce povedla a armáda k tomu mlčela.

V tom, jak dneska fungují média, prostě nelze pochybovat o tom, že se tyto informace do Afghánistánu velice rychle dostanou. A jestli dnes slyším, že jsme tam vnímáni jako okupanti, tak tohle si v Afghánistánu lidé velice rychle prostě přeloží tak, že na jedné straně sice Česká republika vyhlašuje, že Afghánistán je právní stát, ale když jde o spravedlnost, tak ji nezajímají ani soudy, ani policie a armáda, která podle nás není zřejmě dost schopná a my si tu spravedlnost zjednáme sami, takže jaký...

Jak jste přišel, pane poslanče na ta vražedná komanda? To jste si tak rétoricky, řekněme, shrnul, aby to lépe znělo?
To ne. To bylo jenom to, co jsem slyšel. Že jsme si prostě spravedlnost zjednali sami a ti jsou mrtví, takže takhle jsem to řekl, takhle je to...

Takže vy jste si to řekl sám pro sebe v médiích.
Ne, já jsem vám to pouze pojmenoval tak, jak si to pojmenovávají lidé v Afghánistánu.

Dobrá. Když nejvyšší představitele české armády říkají, že to není pravda, tak jste tu situaci překroutil?
Ne. Mě by tedy zajímalo, co myslel pan generál Opata tím, když řekl, že si zjednáme spravedlnost sami a že si je potrestáme. A pak, proč armáda mlčela, když jsme se dozvěděli, že se to stalo. Dokonce jsem četl články, kde říkali, že je dobře, že to uniklo. Aspoň vidíme, že jsme schopni si tam udělat pořádek sami. K tomu armáda celou dobu mlčela a já to pokládám - že tohle se v médiích odehrává a že to takto zní - za hrubou chybu.

Pane poslanče, předpokládám, že nemáte detailní informace o tom, jak ta akce proběhla.
Ale mně jde o obraz, který Česká republika o sobě vytváří, a o to, jak je to vnímáno venku, a to si myslím...

Vražedná komanda

Jestli ten obraz nepomáháte spoluvytvářet tím, když hovoříte o vražedných komandech?
Já si myslím, že ten obraz a to, co to děláme, vytvářela v této chvíli armáda výroky, které neuváženě padly.

Pane poslanče, mně jde totiž o to, že ani já, ani vy přesně nevíme, jak ta akce v Afghánistánu proběhla. Byla to utajená operace. Samozřejmě že podle zpráv z armády se speciální jednotky snažily zatknout, zadržet pachatele, kteří byli podezřelí ze spáchání útoku na české vojáky, došlo k přestřelce. Tak jestli nepřekrucujete situaci, jestli ji nezjednodušujete tak, aby to lépe znělo, jak se vám to hodí?
Já pouze vycházím z toho, že generál Opata řekl, že budou dopadeni a že budou potrestáni. A podle mě armáda nechala prostě...

‚Oceňuji každého, kdo se rozhodl pomoci.‘ Lidé poslali rodinám padlých vojáků přes deset milionů

Číst článek

Z toho jste vyvodil vražedná komanda?
Armáda nechala věci běžet způsobem, který je podle mě nepřijatelný.

Jde mi o to, jestli je přijatelné to zjednodušení, ke kterému jste sáhl vy.
Jako politik mám právo na zjednodušení, jestliže chci varovat před tím, že se dějí věci, které ohrožují Českou republiku, ohrožují bezpečnost, dokonce podle mě ohrožují bezpečnost těch vojáků v Afghánistánu, a mám právo bít na poplach.

Mimochodem, hovořil jste v několika odpovědích o tom, že čeští vojáci jsou v Afghánistánu vnímáni jako okupanti. Vycházíte z něčeho jiného než jsou slova novinářky Petry Procházkové? Nebo jenom z jejích odpovědí?
Mám tady celou řadu studií, které mohu poskytnout, například Chatham House a podobně, kde se dozvíte něco podobného. Byl bych rád, kdyby tyhle studie aspoň ti, kteří se tím zabývají, více četli.

Takže když představitelé české armády hovoří o tom, že jsme naopak většinou afghánské společnosti vnímáni jako spojenci, že by ani nebylo možné, abychom tam proti vůli většiny afghánského obyvatelstva působili, tak to podle vás není věrohodné.
Promiňte, jak jste to řekla? Že jsme většinou afghánské armády vnímáni jako spojenci? Takhle jste řekla tu větu?

To hovořím, cituji nebo parafrázuji slova nejvyšších armádních představitelů.
Řeknu vám na to, že je známo, že třetina členů afghánské armády tak, jak se ji dneska snažíme vytvářet, má doložitelně kontakty s Tálibánem. Takže se nám velice často stává, že dnes je ten dotyčný na naší straně v uniformě a zítra se objeví na druhé. Mimochodem, ten poslední incident, který se stal, je zřejmě právě toho dokladem. Udržitelnost a homogenita afghánské armády je nesmírně křehká, když to řeknu velice jemně. Dneska jsou na naší straně, zítra jsou na druhé.

Mimochodem, jakou reakci jste na svá slova sklidil ze své vlastní mateřské sociální demokracii, protože nově jmenovaný ministr zahraničí Tomáš Petříček se vyjádřil naopak. Mise nezpochybnil a řekl, že mise platí, trvají dále.
Já jsem s panem ministrem mluvil a on sám tu naši debatu ukončil tím, že na to máme v podstatě stejný názor. A jinak, pokud vím, mě veřejně podpořila celá řada poslanců.

Pan ministr řekl: „Neviděl bych důvod k měnění mandátu. V tuto chvíli má mise řádně stanovený mandát, je spíše otázka, jak efektivněji ji plnit.“
Já samozřejmě říkám to samé, protože - jak tady dneska pořád opakuji - jsem řekl, že jsme před nedávnem schválili mandát. To jsem sám podpořil a říkám, že máme dva roky na to, abychom uvažovali, co dál. Jenom mám problém s jednou věcí: když slyším, že někdo říká, že se budeme zabývat otázkou bezpečnosti větší českých vojáků, tak já tvrdím, že v tom už se dá dělat zatraceně málo.

Dneska už jsou ta bezpečnostní opatření taková - vzhledem k tomu, jak je ta situace dneska stísněná, jak je komplikovaná - že už těžko budete vymýšlet ještě silnější bezpečnostní opatření. Já si prostě myslím, že ty řeči, o tom, že budeme se zase zabývat tím, aby bylo bezpečněji, už jsou trošku... Je to trošku namlouvání si něčeho. Jsme v situaci, kdy už toho moc udělat nemůžeme a ta rizika jsou prostě značná.

Poslední otázka, pane poslanče: Co by se stalo, pokud by se naše jednotky z Afghánistánu stáhly? Jaký by byl bezprostřední dopad na Českou republiku? Poškodilo by nás to u našich západních spojenců?
Stáhli se Kanaďané, stáhli se Holanďané, stáhli se Francouzi. To znamená, že se stáhla celá řada našich západních spojenců. Celá řada má na to také velice podobný názor. To já vím z vlastního kontaktu, takže to není o nějakém poškození. A spolupráce se Spojenými státy, ta je v poslední době poměrně komplikovaná, takže bych byl také rád, abychom drželi pohromadě. Pro mě právě ta architektura NATO a Evropské unie byla největší garancí pro Českou republiku a přál bych si, aby fungovala. Ale teď nejde o to říkat si, co by se stalo, kdybychom...

Jde o to, a to já pořád tvrdím, se s těmi, kteří jsou ochotni a mají zájem, bavit o tom, co dál dělat. Je řada těch, kteří si dobře uvědomují, jak je ta situace nevalná - že nám vlastně dneska nekyne úspěch. Děláme to 17 let, my jsme tam 14, 15 let a problém je v tom, že nemáme výsledky. Stálo to obrovské množství peněz. To se člověk skoro bojí říct, kolik jsou ty sumy - kolik to stálo nás samotné i alianci jako celek. A podívejte se, kolik to stálo životů. A jaký je výsledek té mise?

Pro mě je z toho obrovské ponaučení. Příště, až se něco podobného začne, tak se musí dobře zvážit cíl a musí to být rozhodnutí, na kterém se musíme podílet. Stejně jako to bylo v Iráku - pustili jsme se v posledních 15 letech do velikých akcí a ty jsou velmi sporné. Působí velké ztráty finanční i lidské. Tohle se přece nemůže opakovat. A o tom musíme mluvit, nechceme-li skončit špatně.

Marie Bastlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít