V některých školkách je na učitelku až 30 dětí, jinde nabízejí individuální přístup
Školky se v některých městech mění na hlídací místnosti. Učitelky mají na starost tolik dětí, že je nic nestíhají naučit. Individuálním přístupem se ohánějí soukromé školky, na ty ale zase většina rodičů nemá peníze. Ministerští úředníci se proto chtějí v budoucnu víc zaměřit na kvalitu předškolní výuky.
Učitelka Veronika Kynclová z pražské mateřské školy Pětikvítek v tom má jasno. Bourá stereotypy z minulých let, kdy děti chodily povinně po obědě spát. V její školce platí, že kdo spát nechce, nemusí. Děti jí ani neříkají paní učitelko. Jednak je to dlouhé a pak to prý ani není nutné.
„Nejdůležitější je rozvoj socializace u všech předškolních zařízení. Samozřejmě je to sebeobsluha a je to vždy o tom, že se domluvíme ve všem, co po nás maminky chtějí. U předškoláků jde hodně o spolupráci, naučit se kooperovat mezi sebou, domluvit se a i třeba naučit se řešit konflikty nebo najít řešení určitého úkolu,“ popisuje učitelka.
Jedna z maminek, Kateřina Nováková, si netradiční školku pochvaluje. K dětem podle ní ve školce přistupují tak, jak by k nim doma přistupovali rodiče.
„Když byl naší dceři zhruba rok, začala ráda poznávat písmenka, začala číst a v současné době ve třech letech skoro čte a hodně píše. Hledali jsme nějaké zařízení, kde by se jí v tomto směru mohli trochu víc věnovat, než to zvládám sama doma, kde by ji mohli trochu rozvíjet,“ říká.
Zahraniční studie se shodují v tom, že předškolní vzdělávání je základním kamenem, na kterém se pak lehce staví. „Kvalita a dostupnost předškolního vzdělávání je zcela zásadní pro to, jestli se nám podaří dobře vzdělávat děti na základní škole, na střední i na vysoké. Zcela zásadní je výchova dětí ze sociálně a ekonomicky slabých rodin ještě před tím, než jdou na školu,“ míní člen NERVu Daniel Münich.
I na doporučení expertů OECD se ministerští úředníci rozhodli zaměřit na kvalitnější výuku ve školkách.
„My se musíme zamýšlet jednak nad podobou předškolního vzdělávání, podmínkami, které mají, jednak nad rozhraním mezi předškolním a základním vzděláváním. Musíme se samozřejmě zabývat tím, jestli i legislativně klademe dostatečně velké nároky na to, aby byla potřebná míra kvality v předškolním vzdělávání,“ přemítá první náměstek ministra školství Jiří Nantl.
Podle Veroniky Kynclové z mateřské školy Pětikvítek to ale nepůjde v případě, že učitelky budou mít na starosti skoro třicet dětí. „Nejvíc je opravdu deset. Třicet dětí na učitelku je opravdu kruté, může být sebelepší, ale nedokáže je naučit nic,“ tvrdí.
Při výběru školky proto rodičům doporučuje, aby se šli se svým potomkem do třídy podívat. Sledovali, jestli je dítě v kolektivu spokojené a jak se učitelky věnují dětem. Neuškodí ani pohovor s vedením školky.
