Že soudce získal pozemek levně ze známosti? Restituent Dvořáček popírá Ambrusovu verzi
Vysvětlení soudce Erika Ambruse, za jakých okolností koupil pozemek až za stokrát nižší cenu, dostává trhliny. Restituent Bohumil Dvořáček totiž zpochybnil soudcovu verzi, že mu pozemek takto levně prodal ze známosti. Tvrdí, že soudce viděl maximálně jednou v životě. Ambrus přitom takto vysvětloval, proč koupil parcely místo za 20 milionů jen za 260 tisíc korun.
Radiožurnál nalezl a vyzpovídal čtyřiasedmdesátiletého Bohumila Dvořáčka, důležitou postavu v případu, v němž soudce Městského soudu v Praze Erik Ambrus nakoupil extrémně levně pozemky ve vsi Přemyšlení kousek za severním okrajem Prahy.
„Viděli jsme se možná jednou. Jinak určitě nic,“ říká o Ambrusovi na zahradě svého domku na okraji Prahy Dvořáček, senior s delšími šedivými vlasy. V hlavním městě a okolí zrestituoval tento muž řadu pozemků.
Nízkou cenu, za jakou parcely kupoval, zdůvodňoval soudce Ambrus tím, že se zná s původním majitelem pozemku, restituentem Dvořáčkem. S ním se podle svých slov na nízké ceně domluvil.
Radil restituentovi, jak získat pozemky od státu. A pak pražský soudce koupil parcely za zlomek ceny
Číst článek
„Vnímal jsem to tak, že to je ze známosti. Že jsme se znali a že jsem měl tuto možnost,“ vysvětloval soudce Ambrus extrémně nízkou cenu původně Radiožurnálu.
Jenže Ambrusovu verzi Dvořáček popírá. Tvrdí, že o prodeji svých pozemků neměl přehled a rozhodně s nikým neřešil jejich ceny. O parcely, které Dvořáček získával od státu, se totiž starala jeho dlouholetá známá. Její role zůstává nejasná, jméno Dvořáček prozradit nechce. Právě ona se ale s Ambrusem znala.
Bohumil Dvořáček, vystudovaný automechanik, který celý profesní život strávil řízením nákladních automobilů, tvrdí, že o prodeji pozemku ví minimum. Každopádně však trvá na tom, že se se soudcem na ceně nedomlouval. „Vůbec jsme se o té ceně nebavili. Já o tom fakt nic nevím. Mně vždy jen řekla, že už je to prodané a že mi peníze přijdou na účet,“ líčí Dvořáček.
Radiožurnál prostřednictvím e-mailu napsal také soudci Ambrusovi s prosbou o to, aby vysvětlil rozpory v tom, co tvrdí on a co restituent Dvořáček. Soudce však nereagoval.
Ambrus známost dříve dokládal i tím, že na základě plné moci od Dvořáčka v roce 2008 nahlížel do jeho restitučního spisu na pozemkovém úřadě – to potvrdila i mluvčí úřadu Lenka Růžková. Že plnou moc podepisoval, Dvořáček přiznává, přehled o tom, pro koho byla, však podle svých slov nemá.
Rozpory ve výpovědích
Dvořáček navíc rozporuje i další Ambrusova tvrzení. Byť nejsou tak zásadní. Soudce například tvrdil, že s Dvořáčkem nedávno telefonoval, nad čímž restituent jen překvapeně kroutil hlavou.
Soudce si sjednal od kontroverzních právníků stokrát nižší cenu pozemku. ‚Co je na tom?‘ říká v rozhovoru
Číst článek
Dále Ambrus říkal, že právě on s Dvořáčkem seznámil svého známého, kroměřížského právníka Milana Kučeříka. Restituent ale říká, že se s nikým takovým nesetkal. „Neznal jsem pana Kučeříka. To je taky nějaký soudce nebo co?“ diví se Dvořáček.
Toto soudcovo tvrzení bylo pro jeho verzi příběhu důležité proto, že Ambrus pozemek nekupoval přímo od Dvořáčka, ale přes dva kontroverzní právníky. Jedním z nich je právě Milan Kučeřík, který je dnes stíhán za údajné ovlivňování soudců v kauze takzvané insolvenční mafie. Druhý, jménem Jan Šafra, zase v minulosti figuroval v jedné z kauz lobbisty Ivo Rittiga. Ani jeden z nich se k prodeji pozemku vyjádřit nechtěl.
Kučeřík se Šafrou – každý část podílu – koupili pozemek od restituenta krátce poté, co ho Dvořáček získal od státu. Teprve od nich pozemek koupil soudce Ambrus. Proč to tak bylo, prý soudce neví.
„Nevím, jak to bylo. On s nimi asi měl nějakou dohodu. Přišel jsem za ním, že bych měl zájem tady o ten pozemek, a on říkal, že ho prodává Kučeříkovi se Šafrou. Tak mu říkám, jestli můžu jít za nimi a koupit ho od nich,“ popsal Ambrus.
Zájem policie
Právě zjištění Radiožurnálu, že soudce pozemek takto levně koupil od zmíněných dvou právníků, zaujalo policii. Ta se případem začala zabývat pod vedením Vrchního státního zastupitelství v Praze. Radiožurnálu to potvrdil žalobce Adam Borgula.
Policie zkoumá výhodné nákupy soudce Ambruse. ‚Vzbuzuje to podezření na korupci,‘ říká ministryně Benešová
Číst článek
„Zabýváme se podezřeními, která doprovázejí restituční nároky na nemovitý majetek, který se nachází v katastrálním území v Přemyšlení a v Ruzyni,“ uvedl.
Kromě právníků policisty zajímá také fakt, že soudce Ambrus měl krátce na starosti jeden z dílčích soudních sporů restituenta Dvořáčka v roce 2013. Tehdy ještě působil na obvodním soudě pro Prahu 6, kde tehdy restituent žádal o velmi lukrativní pozemek. Ambrus se sporu asi po týdnu vzdal, což odůvodnil svou podjatostí vůči Dvořáčkovi.
Restituent získal pozemek v Přemyšlení v roce 2014 a nedlouho poté ho prodal oběma zmiňovaným právníkům. Ti o pár měsíců později hluboko pod cenou prodali pozemek soudci Ambrusovi.
Znepokojená Benešová
Soudce Ambrus nereagoval ani na žádost Radiožurnálu, aby se vyjádřil k policejnímu prověřování. Při přípravě původní reportáže však uvedl, že ve svém nákupu nevidí žádnou potíž. „Neshledávám v tom problém. Samozřejmě jsem to posuzoval, ale dospěl jsem k závěru, že kdybych neměl čisté svědomí, tak bych to nekoupil. Nebo nekoupil tak, abych mohl být vidět v katastru nemovitostí,“ uvedl Ambrus.
Pozemky téměř za hubičku. Jak soudce Erik Ambrus výhodně získal lukrativní parcely na okraji Prahy?
Číst článek
O celém případu ví i předseda Městského soudu v Praze a Ambrusův nadřízený Libor Vávra. Ten vyčká, jaký bude mít policejní prošetřování výsledek. „Jestli se ukáže, že se nemůže jednat o trestný čin, tak teprve potom, na základě těch dokumentů, které nám policie předloží, prověříme, jestli se jedná o kárné provinění,“ popisuje Vávra svůj další postup.
Ke zjištění Radiožurnálu se vyjádřila i ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO), která říká, že je situací znepokojena. „Tato zjištění samozřejmě mohou vzbuzovat podezření na korupční jednání,“ uvedla dále s tím, že prověření celé věci je ale podle ní na policii.
„Ta jako jediná může důkladně prověřit z mého pohledu klíčovou otázku, zda předmětné jednání mohlo souviset s výkonem funkce soudce,“ podotkla Benešová.
