Pavel 10 let po Vrběticích: Podcenili jsme odhodlání Ruska k akci, která prokazatelně poškodí jeho pověst
Vrběticím a okolním obcím po deseti letech chybí podle prezidenta Petra Pavla dořešení případu výbuchů v muničním skladu. „Mnoho pozemků je pro ně stále ještě nepřístupných, stát by měl kompenzovat ztráty, anebo jim ty pozemky hloubkově vyčistit, vůči těm lidem to nepovažuji úplně za fér,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro podcastovou sérii Akce: Výbuch Pavel, který byl v době výbuchů náčelníkem generálního štábu české armády.
Pane prezidente, vzpomínáte, co jste dělal, když jste se dozvěděl o výbuchu ve Vrběticích?
Ne, to už si přesně nevzpomenu, ale vzpomínám si na ten pocit, který v první chvíli byl samozřejmě ovlivněn tím, jestli a kolik je tam ztrát na životech, případně škod, a jestli to náhodou není začátek něčeho většího, co by mohlo být prohlášeno za nějakou agresi.
Poslechněte si rozhovor s prezidentem Petrem Pavlem, který poskytl autorům podcastu Akce: Výbuch
Ale asi to první, co vás potom napadne, když vidíte, že je to izolovaný incident, tak že se jedná buďto o lidské selhání při manipulaci, nebo nějakou technickou závadu, což v případě muničních skladů je asi nejpravděpodobnější varianta, protože tam těch rizik je opravdu hodně.
Byl jste tehdy náčelníkem generálního štábu, napadlo vás už v těch prvních minutách nebo desítkách minut, že by mohlo jít o akci tajných služeb cizího státu?
V té chvíli mě napadlo, že se jedná o nešťastnou náhodu, událost, která může nastat buď lidskou chybou, nebo technickým selháním, ale že by to mohl být v podstatě teroristický útok řízený státem, to mě v té chvíli samozřejmě nenapadlo.
‚Správná, razantní reakce‘
Byly takové akce tou dobou obvyklé? Je unikátní to, co se odehrálo ve Vrběticích?
V roce 2014 se teprve situace mezi Ruskem a Západem vyhrotila, vyhrotila se anexí Krymu, protože do té doby, byť proběhla omezená válka Ruska proti Gruzii, tak to nebylo považováno za aktivity namířené proti Západu.
V okamžiku, kdy začala anexe Krymu, tak už to začal brát Západ vážně, protože tam vlastně poprvé zazněl ten důvod, a to byla aspirace Ukrajiny vstoupit do NATO. Tím se ta situace začala vyhrocovat, takže si všichni začali všímat, že Rusko nejenom že operaci na Ukrajině provedlo už částečně jako hybridní operaci, protože už vlastně asi šest měsíců před zahájením anexe Krymu začaly různé formy kybernetických útoků, průniků neoznačených vojáků na ukrajinské území, ovlivňování různých skupin na Ukrajině k tomu, aby podnikaly nepřátelské akce proti režimu a nakonec se začaly objevovat i jiné akce v různých zemích, které, jak se nakonec ukázalo, měly společné jmenovatele.
Politická reprezentace reagovala velmi zásadně v roce 2021, protože právě v roce 2021 vyšla najevo pravda. Následovalo vyhoštění mnoha lidí z ruské ambasády. Jak důležité to bylo s ohledem na to, že o rok později Rusko zaútočilo na Ukrajinu?
V době, kdy jsme se závěry dozvěděli, tak mám za to, že reakce byla naprosto správná a i ta její razance byla velice správná, protože se státy, které se chovají jako současné Rusko, nelze jednat podle našich měřítek, protože to je jenom podněcuje k tomu, aby byly ještě agresivnější.
Pak reakce, která je důrazná, dá jasně najevo, že tudy cesta nevede. A myslím si, že i Rusko v té době pochopilo, že Západ je možná jednotnější, než si myslelo, protože reakce šla vlastně napříč celým západním světem. Vyhošťování ruských diplomatů, omezování možností pro jejich špionážní a jiné aktivity se dělo všude, takže v té době to bylo naprosto správné.
Myslím si, že hledat příčinnou souvislost mezi razantními opatřeními Západu a spuštěním agrese proti Ukrajině by možná bylo trochu spekulací, protože Rusko prostě jenom sleduje svůj zájem na mnoha různých frontách.
Situace vedoucí k agresi proti Ukrajině se nějakým způsobem vyvíjela a z dnešního pohledu musím říct, že jsme asi podcenili odhodlání Ruska provést akci, která prokazatelně vedla k poškození jeho pověsti v celém světě i ke zhoršení vyhlídek na to, že by se vztahy mezi Ruskem a Západem mohly vrátit do nějaké normální podoby. Ale prostě tehdy jsme asi úplně nevnímali, že to, co prezident Vladimir Putin říká, tak také myslí a je odhodlán udělat.
Česká politická reprezentace ale úplně jednotná tehdy nebyla. Spekulovalo se o chystané návštěvě ministra zahraničí a vnitra Jana Hamáčka (SOCDEM) v Rusku. Prezident Miloš Zeman mluvil o dvou vyšetřovacích verzích. Jak moc tyhle věci poškozovaly pozici Česka?
Poškozovaly, samozřejmě. Protože jestliže na úrovni Aliance panoval v podstatě jednotný jazyk, tak jakákoliv odchylka od něj potom vede k tomu, že se začnou rojit různé spekulace, různé konspirační teorie, které se samozřejmě hodily do krámu.
20:16
Lipavský k Vrběticím: Dneska víme, že Hamáček cestu do Moskvy plánoval a že tehdy lhal
Číst článek
Jakékoliv znevěrohodnění již prokázaných důkazů se prostě Rusku hodilo, protože mohlo poukázat na to, že to jsou všechno jenom smyšlenky a že všechno vlastně mohlo být tak trochu jinak.
Bohužel mnoho těch informací nelze zveřejnit, alespoň ne hned, některé možná budou odtajněny později, ale v tomto případě je třeba nejenom důvěřovat našim bezpečnostním složkám, ale i lidem, kteří stojí v čele státu a institucí, že ty informace mají a že s nimi pracují tak, aby k dalšímu ohrožení bezpečnosti našich občanů a našich zemí nedošlo.
Další hybridní akce
Věříte, že se pachatele útoku ve Vrběticích podaří dohnat k odpovědnosti?
Upřímně řečeno, nevěřím, protože to by se musel změnit režim Rusku, což se asi tak rychle nestane. A to, že by tito lidé byli zadrženi v nějaké jiné zemi, je velice nepravděpodobné, Rusko pachatele těchto činů do zahraničí nevydává.
V poslední době se hodně mluví o aktuálních diverzních akcích organizovaných Ruskem v zemích Severoatlantické aliance. I v Česku byl zadržen pravděpodobný žhář. Je pravděpodobné nebo dokonce jisté, že podobných případů bude v těch příštích měsících přibývat?
Je to možné a měli bychom s tím počítat, protože Rusko proti Západu nevede dnes otevřenou vojenskou agresi, ale vede proti němu konfrontaci jinými prostředky a mezi těmi jsou právě ty nástroje, které dnes souhrnně nazýváme hybridními a ke kterým můžeme počítat jak rozsáhlé dezinformační kampaně, různé psychologické operace, můžeme za ně považovat nátlakové operace na různé jednotlivce nebo skupiny občanů.
18:52
Zeman trvá na svých verzích o Vrběticích. ‚Nejsou důkazy, že to byli ruští agenti, BIS je neschopná,‘ tvrdí
Číst článek
Ale mezi ně patří právě i diverzní akce. To je součást arzenálu, který Rusko používá, a není to žádný náš výmysl nebo naše dedukce, jsou dokumenty, kde přímo tento způsob válčení Rusové mají a popisují ho tam.
Takže my bychom měli počítat s tím, že takovéhle aktivity budou pokračovat, měli bychom se snažit v maximální možné míře chránit důležité cíle, ale zároveň je důležité také občanům říct, že žádný stát není schopen chránit sto procent všech cílů, které by se mohly stát předmětem takového útoku a že tedy kromě posilování schopností a efektivity bezpečnostních služeb je také důležitá spolupráce občanů a jejich účast.
Pokud budou občané vnímat bezpečnost vnitřní i vnější jako záležitost nás všech, pokud budou pozorní k tomu, co se kolem nás děje, a budou schopni upozornit na nestandardní chování, které by mohlo vést k nějakému násilnému činu, pak všichni budeme určitě žít v bezpečnějším prostředí a budeme se cítit jistější při zachování způsobu života, který chceme vést.
Kompenzace pro místní
Nedávno jste Vrbětice navštívil. Je vidět, že ani po deseti letech se v obci nežije tak, jako před výbuchem. Co místním chybí?
Dořešení případu, protože mnoho pozemků, které jsou v jejich vlastnictví, jsou pro ně stále ještě nepřístupné, anebo mohou podepsat papír, že na vlastní nebezpečí do toho prostoru půjdou.
Proběhla tam pouze povrchová sanace, ale ne hloubková a při takto velkém rozptylu munice je pravděpodobné, že část munice bude do hloubky, dejme tomu, čtyřicet, padesát centimetrů, takže kdyby tam někdo chtěl například orat, tak by se mohlo stát, že vyorá minu a způsobí sobě, případně dalším lidem velké škody.
26:21
‚Pár vteřin a mohli tam všichni zůstat.‘ O stažení hasičů z Vrbětic rozhodla třiceticentimetrová střepina
Číst článek
Z pohledu státu je to vlastně uzavřeno, z pohledu těch obcí rozhodně ne, ale ony nebyly viníky situace a pozemky jsou stále jejich, takže myslím, že by asi měla situace z pohledu státu být dořešena buď odkupem pozemků a kompenzací poškozeným, anebo dokončením hloubkové sanace, která samozřejmě ale bude trvat několik let.
Do určité míry pokračuje sjednocování pozemků uvnitř hranic bývalého muničního skladu, ale prostory, které jsou za hranicemi, tedy v soukromém vlastnictví, tak takovýmhle způsobem dořešeny nebyly.
Já to vůči těm lidem nepovažuji úplně za fér a myslím si, že by měl stát, v tomto případě ministerstvo vnitra a ministerstvo obrany a další složky, najít řešení, jak lidem kompenzovat ztráty anebo jim pozemky vyčistit.
Budete se v tom třeba nějak angažovat?
Budu se samozřejmě ptát ministrů, případně i premiéra, jak tu situaci hodlá řešit, protože z pohledu občanů je to stále otevřené, a pokud nebudou jejich oprávněné nároky vyslyšeny, tak zcela legitimně se dříve či později obrátí na soud a pak se bude stát soudit ve sporu, který může prohrát, a náklady nakonec budou vyšší než vyjít těm lidem vstříc a udělat to řešení jednou nebo druhou cestou, o kterých jsem mluvil.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v přiloženém audiu nahoře v článku.
